Soptík

„A stejně jednou budu…“
„Nekvo-kvo-kvo-kvokej a hrabej.“
Zavřela zobák a chvilku se uraženě přehrabávala v kupce trávy. Nenápadně při tom koukala nahoru a ve výřezu oblohy nad sebou zasněně sledovala svištící siluety šťastnějších kolegů. Občas nevědomky potřásla křídly.
„Vlašto-što-što-štovka mi to slíbila. Budeš mrkat.“
O půl roku později
Ranní zprávy jako obvykle roznášela sojka. A tentokrát to zase jednou stálo za to.
„Kóólize ve výšce pěti metrů! Vrabec nevybral zatáčku! Kos zahájil předčasné klesání! Předběžné zprávy hovoří o otřesu křídla!“
Krutihlav znechuceně zakroutil hlavou.
„S ptačíma právama ať se jdou bodnout. Kdo to kdy viděl, aby slepice dělala letovýho dispečera?“