Moje články

Opatrně vešel do dveří. Její tvář vypadala tak klidně - sotva znatelně se jí chvěl úzký nos během táhlých nádechů, chvilkami se skoro lekal zda doopravdy jenom spí. Ale vždy, po chvíli, která se mu zdála jako věčnost - v okamžiku, kdy už chtěl skočit a zatřást jejími útlými rameny, přišel další jemný záchvěv a oni společně vydechli. Ještě se musí umýt, pak bude moct ulehnout vedle ní... Tiše se otočil, vykročil ze dveří a zatáhl za kliku... Staré panty využily chvilkové nepozornosti a vydaly příšerný zvuk.
,,Ježišmarjá, co děláš! To fakt není možný, člověk tady nemůže ani v klidu spát, sakra!"

Po tisíce let pokrývala zemský povrch zmrzlá vrstva ledu typu 9. Ach, možná si připadala osamělá, ale možná byl alespoň klid. Tak jako tak, vlivem stovek let ultrafialového záření se struktura ledu typu 9 začala pozvolna měnit - a poprvé za tu dobu se atmosféra Země zatetelila vodní párou. Zbytky lidské civilizace zmrzlé a rozpadlé v prach, jenž ledový vítr nemilosrdně proháněl vzduchem, konečně spočinuly v poklidu do lůna Země. Teskně si vzpoměla na své děti. Dám vzniknout novému životu? Však on si opět najde cestu..... Snad ne ke své zkáze jako ten předchozí. Třeba se mu tu i bude líbit.

Módní přehlídka té slečny se konala v krásné podlouhlé restauraci. Po celé zadní stěně se táhnul balkón na sloupcích, se zábradlím s jakýmsi secesním vzorem - zelený lak a pozlacené květy. Na jeho konci se nacházelo točité schodiště a před ním fontánka. Zrovna byla přestávka, tak jsem se z nudy posadil vedle vody. Po chvíli jsem zpozoroval, jak se jeden z kamenů ve vodě pohybuje - po vteřině jsem shledal, že se ve skutečnosti jedná o drzou želvu, která na mě nyní zírá od špičky mé boty. Natáhl jsem prst a ona hlavu, chňapla po něm a zakousla se. Potvora jedna zubatá.

(Letní den, lehce po poledni. Šero zapadlého pokoje líně proráží sluneční paprsky procházející skrz zaprášené tabulky skla. -Na pohovce sedí podivný mladý muž, v ruce má kytaru. )
Dylan: ,,Zase praskla struna."
Robert Zimmerman: ,,Musím napsat písničku. Ale o čem?"
Dylan: ,,Slova nejsou problém, když znáš melodii. Melodie je krása, melodie je teď problém. Jako když píšeš knihu - slova nejsou problém....."
(Okenicí prudce zalomcuje závan větru. Mladý muž se zvedne z pohovky. )
RZ: ,,Kam jdeš?"
Dylan: ,,Tam kde je odpověď."
RZ: ,,Aha."
( Mladý muž se natáhne pro kytaru a zarazí se. )
Dylan: ,,Aha, struna..... Vezmu si harmoniku - třeba mi pomůže vítr."