Moje články

Letošní zima byla poněkud opožděná. Své tři metry sněhu shodila až v březnu, zato ale najednou.
Koho to nadělení chytlo venku, musel se o sebe nějak postarat.
Potom, co přešla fronta, nastal čas počítat ztráty. Chyběla jedna skupina a posel.
Proházet zapadanou silnici je práce pro vraha.
„Proč se s tím tak mordujeme. Do týdne přece roztaje. Je to zbytečný,“ stěžoval si Bledule.
„Chceš vystřídat?“ nabízel se Myšák.
Než Bledule odpověděl, jeho lopata zajela do něčeho nečekaného...
„Medvědí doupě! To je medvědí doupě! Von nás sežere!“
Z proraženého otvoru se ozvalo bručení... a vykoukla rozmrzelá tvář postrádaného posla.
Vykopali Psa.

There was a cage in Arne’s car. It kept the animal safe. And them as well. From physical and magical attacks.
Arne took the lead.
It was his car and his cage.
“Now we need to get it to the transport.”
“To the port then. Alright.”
“And we need to be careful.”
“Of course.”
“There are a lot of magical agencies that shouldn’t know about his.”
“I agree.”
“Especially MORIA. Have you heard about MORIA? They tend to kill magical creatures.”
“I haven’t heard THAT.”
Sooner or later the mask will come off. Hard to tell what will happen then.

Nováčky poznáte. Jsou hluční a rozjaření. Poté, co vidí rozvaliny, ztichnou.
Pak se přiblíží víc a doputuje k nim závan.
Nejsou tu žádní mrchožrouti.
Ale patnáct let staré mrtvoly už moc nesmrdí. Na volném prostranství.
V uzavřených budovách, zvlášť tam, kde lze předpokládat větší srocení lidí, to už je jiné.
Nováčci bez odkladu využijí nafasované vybavení a utěsní se, co to jen jde.
Použijí gumové rukavice a nejdříve šátky, poté přecházejí na chirurgické roušky a respirátory s filtrem.
Veteráni nemají nic. Kromě ekzému z gumových rukavic a vědomí, že před smradem není úniku.
Ani v plynové masce s protichemickým filtrem.

She woke up and tried to sit up. She heard Arne, he was moving as well..
In front of them...
We got it!
Arne’s jacket looked like it was mangled by a fierce animal. Said fierce animal was fortunately still captured within, thanks to thin silverish rope. Finally Risa got a good look at it.
“Tasmanian tiger.”
That was a surprise.
“I thought they are supposed to be in Australia... and extinct.”
“Oh no, they aren’t. Yet. Any breeder will pay hefty price for this beauty.”
“Breeder?”
“Species rescue programs are well funded. In Australia.”
“Kinda sad we‘re in Norway.”

Přeměněných není dost. Moc tomu nepomůže ten bolavý fakt, že jich před pár lety ztratili několik tisíc najednou...
Ne, Přeměněných není dost. Bylo by jich potřeba víc.
Kde je vzít a nekrást?
Nejdřív vysadit brom v jídle.
Potom nasadit ústřice a chřest, vybrat poslední zásoby sahlepu. Kvalitní tmavou čokoládu, hodně pepře, tučné ryby a ovesnou kaši!
Když nezaberou babské rady, nechat je družit se s běžnou populací. Někteří se radostně druží až do záporných hodnot přiblížení, a to často a s nadšením!
Čekání. Měsíc dva, devět...
Bez úspěchu.
A tak se časem přišlo na to, že Přeměnění jsou neplodní.
Smůla.

Everything was black. Pitch black, as only caves can be.
How to find the way out? I can’t go back...
He didn’t remember why. Just knew. That way is shut. It was made by those who are dead and dead keep it.
He took the rope out of his backpack. The standard equipment. Couldn’t see it, but would recognize it everywhere.
He tied it on a stalactite and started exploring...
Couple hours later he finally saw light. The way out. The secret valley.
As he stepped out, defense mechanism activated. A cascade of strange tones sounded...
And everything went black.

Arne threw his jacket onto the creature. Then himself.
Isn’t it a little bit too small for a tiger? But the stripes...
Risa stopped thinking and got the rope out of her backpack. Thanks goodness for standard equipment.
The rope was basic Agency stuff, light, thin and strong.
It seems we should get it alive...
The rope over the jacket and the creature... no, you don’t need to use it on Arne... yet.
Everything seemed fine.
Then the creature gave out and an ear piercing scream. Except it bypassed the ears. It went straight through their minds.
Everything went black.

Na zásobovací průzkumníky to chce zvláštní typ osobnosti.
Přicházejí problémy. Vídáte... věci.
Je fajn, když umíte věci rozebrat, připravit. Vnímat z trochu jiného úhlu.
Velké tabule z poloprůhledného plastu, které tvořily součást zastřešení nákupního střediska, by se jistě mohly hodit. Plasty si dneska nevyrobíš.
Terej s Lasicí je úspěšně rozebírali. Až do chvíle, kdy je rozebrali na té špatné straně.
Žuch.
Žuch.
Jejich pád částečně ztlumily tlející zbytky mrtvol.
Byli v pořádku, celkem. Jen si srůst zlomeniny. Budou se tu nudit pár hodin.
Nebo ne.
Terej vytáhl brumle a zadrnčel pár tónů.
Lasice ho provázel bubnováním na hrudní koš.
Cizí.

They didn’t take the slowly climbing tourist route. The climb was strenuous. The sun was shining (what a rare sight) through the trees, forming stripes of light and shade.
It was not far now and not many people around...
Not many people around and something... strange in the air.
What did the artefact held locked up?
Stripes of light and shade and smell of magic...
Tiger!
It attacked out of nowhere.
Risa hit the ground and the animal missed her. She got up quickly holding her knife.
Arne was faster.
“Get out of my way!”
This was his tertiary mission.

Patnáct let, to není krizová situace. Spíš změna životního stylu.
A náš krizový výbor? To je kompletní zvěřinec.
Jeden se naparuje jako páv, druhá je tupá kráva, třetí korunovaný vůl (když jsme u toho bravu). Oportunistickou svini a tlusté prase potom doplňuje už jen známý papoušek.
Myslí si, že nás utáhnou na čaji a sušence. Nedokážou však zajistit čaj! A sušenky dodávají dobrovolnické stařenky.
Sláva jim!
Ty by měly vládnout světu.

V příští generaci už nebude pávů, papoušků, ba ani sviní či prasat.
Ti u koryta však zůstanou stále stejní, ať už to bude kdokoliv.
Tomu se říká koloběh života.

Je fajn, když jsou Zóny hluboké. Je tam klid... no, dobře, je tam mrtvo. To není tak fajn, to je až trochu depresivní. Ale je tam bezpečno a spousta zajímavých věcí. Když chcete, můžete se skvěle oháknout, sehnat kvalitní vybavení a různé hračky.
Ale víc fajn je, když jsou Zóny tenké.
Nedávno obnovené spojení se Severem, například. Několikanásobné Zóny se do sebe zaplétají jako vzory damascénské oceli. Je to zvláštní, unikátní pocit tudy cestovat.
Někde jsou Zóny ale tenké a fajn to není.
Třeba na Jihu tvoří Zóna proužek asi jen pět mil silný... a na druhé straně sedí Smrtonoš.

The man frantically looked through the pages of the book and swore.
“Should we try again?” Risa decided to act on her hunch.
It seems like some kind of controlled amnesia.
She extended her had.
“Samantha. Nice to meet you...”
“Arne.”
That was yet another name.
“Good. Arne. Now as I asked before, where is the hidden artefact?”
“Where are we?”
“Let me get the map...”
It took him just a short time to pinpoint the location.
“Alright, let’s go there. Retrace your steps. So you will remember.”
Then she realized something.
“Though it’ll be one heck of a climb.”

Celkem jezdí čtyři týmy. Nahoru, na sever. Tam co je Zóna. Přeměněným nevadí.
Čtyři týmy jezdí na sever.
Na jihu je válka. Výpady z druhé strany Zóny, nepřátelští Přeměnění a... stvoření. Neustálé hlídkování, spaní na půl oka. Rezidenti si hlídají svůj okruh a několik set vycvičených Přeměněných je připraveno zasáhnout, kde bude potřeba. Přiběhnout, bojovat...
Umírat.
Jen čtyři týmy jezdí na sever, sbírají hledají, svážejí. Suroviny, pro silné zázemí. Nestačí to.
Ale ony nestačí ani ty stovky vojáků. Kde vzít víc Přeměněných a nekrást?
Musí vystačit s tím, co mají.
Starý svět zpátky nepostaví.
Kdo by o to taky stál.

Risa only had a short moment.
Everything is the most important.
She run through the pages, fast reading. That didn’t help much. Everything was in a language she didn’t know.
Still, she understood something. Dates. Notes. A line after seven dates. Sometimes, rarely, a date missed.
A lot of dates missed on the last page.
When he couldn’t write.
He changed.
Is he... does he remember?
Will I bet my life on it? Lead him away? Maybe get him to Prague, easily?
And if it fails?
No worry. Safety is always just a portal away.
“I found, your book, partner!”

Myška je malá, roztomilá a dobře přenosná. Lasice ji chytil v Gerasdanu a teď cestuje s nimi.
Auto je malé, cesta dlouhá. Chumelí. Kazatel řídí, stěrače stírají vlhký sníh. Kopr laboruje s ovládacími prvky topení.
Vzadu, kam topení zepředu nedosáhne, sedí Terej s Lasicem, deku na klíně. Probíhá zábava.
„Myšičkaaaa...“
„Já říkám, že je po ní během pěti minut. Za chvilku jsme v hraničním pásmu.“
„Ba ne, ta vydrží až do Zóny. Pět liber na to.“
Auto prudce zastaví. Zadní dveře se otevřou a dovnitř vtrhne vítr, sníh a Kazatel.
Zabaví myš a vypustí ji do trsů trávy.
Do bezpečí.

“When was the last time you remember having the notebook?” asked Risa.
“A week ago.” The man seemed surprised somehow. By his answer? Or that he answered at all?
Darn sometimes I would want to be teleempath.
But...
“A week ago? And we’re looking for it just now?”
“Just now is the right time. Trust me.”
Why should I?
“Alright then.”
Maybe there will be some answers I need.
Risa could not read mind, but could read magic.
There’s a blue sparkle!
“So... which pages are the most important?”
“The dog eared ones.”
“So all of them. Right.”
Found it.

Sýkorova skupina jsou řidiči. Přijíždí s malým autem, odjíždí s cisternami, náklaďáky...
Občas ale najdou i něco menšího.
Přeměnění si nic nepamatují. Jejich mozky ne. Jejich těla... to je jiné.
Raubíř seděl na obrubníku a divně se kýval. V ruce pevně svíral malou krabičku a široce se usmíval.
„Jsi v pořádku, člověče?“ zeptal se ho opatrně Myšák. S Raubířem nikdy nevíte.
„Cože? Jasně... sedej,“ ukázal mu Raubíř.
„Proč?“
„Sedni. Hele!“
Zmáčkl tlačítko na krabičce.
Cvak!
„Na!“
Vytáhl si z jednoho ucha pecku a podal ji Myšákovi.
Ruce si pamatovaly, jak se nasazuje.
„Tuhle mám nejradši.“
Cvak!
Hey, Jude...
Pamatují si.

Darn those white nights.
Sometimes, it’s hard to tell what day it is. Still Sunday? Or Monday already?
Just keep trying.
The man moved, reached into his pocket.
It was empty.
“Where is my book?” he asked.
He sounded... different.
“What book?”
“The blue notebook.”
“You didn’t have any book, when I got you out of the water.”
“Didn’t I look for it?”
“Well... no.”
The man closed his eyes.
“Then I had to have some reason for that.”
“What’s in there?” Risa asked curiously.
“Answers.”
“Then we’ll find it. Together.”
Something strange is going on. She’ll find the answers.

V létě muchničky, déšť a někdy, zřídka, i vedro. Na podzim déšť, vítr a někdy, zřídka, i muchničky.
V zimě muchničky nejsou! Jen déšť, vítr a někdy, často, i sníh.
Sníh zůstává na zemi, když je dost zima. Mráz se zakusuje do kostí.
Mráz Přeměněným nevadí, říkají.
Není to pravda, ale komu na tom záleží.
Choulí se v kabině auta, přitištění k sobě. Motor neběží, topení nehřeje. Šetří benzínem.
Vevnitř je o něco tepleji než venku. Pára jejich dechu kondenzuje na skle. Je zamlžené.
Silnice je špatně, ale přece projetá.
Sem, tam jezdí skupinky Přeměněných.
Sváží suroviny, zdroje, potřebnosti.
Naději.

Something was not right.
Not even the drugs worked. It seemed the prisoner is telling the truth, or at least what he believes is the truth. Even when the answers were always different.
Why couldn’t I rate higher in empathy?
Risa’s empathy rating was borderline. Some people she got, others didn’t wake a thing.
If I would be able to connect, I could get to the bottom of this... mess which seems to be his mind.
To get bottom at this.... sooner or later I will need Maddie. Or better, Swan.
Let’s give it one more day and we’ll see.

Někdo v sobě emoce dusí. Vypadá naprosto v klidu a vyrovnaně. Někdy klidný opravdu je a někdy v něm něco praskne a nastane atomový výbuch.
Třeba Raubíř.
Usměvavý, rozčepýřený rošťák s dolíčky ve tváři. Děsy, které zažil, jako by se ho netýkaly. Potíže přechází máchnutím ruky.
Dokud nevybuchne.
Pravým opakem je Bledule. Neskutečně rozhodnutý oznámit svá hnutí mysli celému světu.
Stížnosti, obavy, tragické pocity.
Je tím neskutečně otravný.
Překvapivě, kdykoliv Raubíř začne řádit, je Bledule klidný. I když zrovna neřídí.
Bledule je takový Raubířův hornický kanárek.
Ti dva vždycky pracují dohromady.
Když Bledule hlasitě oznamuje svoji ukřivděnost, je svět bezpečný.

The world was spinning.
Again.
“So, what’s your name?”
“Didn’t we go through this already?”
“Maybe?”
“So you already know!”
“I want to hear it again.”
“Sven Haraldsen!”
“Oh really?”
“Yes! Stop... this... nonsense...”
“That’s the fifth name you gave me in three days. Try again.”
“It’s Sven Haraldsen, dammit!”
“You know, we’ll be here as long as it takes for me to get the answers. Just the two of us. You and me. And delighting moose burgers... do you want a cookie?”
Risa had all the time in the world. She could keep him drugged. Stay here, stay safe.

Některé civilizace mají splachovací záchody!
Některé civilizace mají vkusný domeček s pohodlným sedátkem a tlustým kalendářem na stěně.
Zbožná přání.
Terej nestačil ani doběhnout ke křoví.
Sotva vyskočil z auta, už to z něj šlo horem i spodem.
Zpátky mu nastoupit nedovolili.
„Jestli máš střevní chřipku, tak ji od tebe nechci chytit,“ prohlásil Kopr. “Hezky poběžíš za námi. Tejden se k nám nepřiblížíš na pět kroků, jasný?“
„Bléééé,“ odpověděl Terej, ale pak protestoval. „To nebude střevní chřipka, to chutná jako sušený maso.“
„My jsme s sebou žádný sušený maso neměli.“
„Bylo v Tescu. Co koukáte, sušený maso vydrží dlouho. Bléééé.“

The world was spinning. He coughed and tried to sit up. His ribs hurt. His clothes were damp.
There was a fire nearby. Someone tended it.
He tried to focus his eyes, shook his head.
He was not tied up. That was surprising...
Who... what... how? I have questions to ask.
He tried to stand up, but his knees buckled.
“Oh,” she noticed him. “You woke up. Are you hungry? Care for a moose burger?”
He was hungry, the burgers smelled nice. He devoured two and licked his fingers.
The world started to spin again.
“You drugged me...”
“Of course.”

Bouřka a následná záplava na silnicích poněkud zpomalila postup Kazatelovy skupiny. Proviantu začalo docházet...
Nevadí.
„Hele, támhle je Tesco!“
„A nevybrala ho už nějaká skupina?“
Bližší průzkum je ujistil, že nevybrala. Zásobovači by aspoň odstranili pozůstatky, které nevábně hnily na parkovišti a v okolí.
Též tak trochu uvnitř.
Přeměněné ten pohled nešokoval. Byli zvyklí.
Pulty čerstvých potravin si už vytvořily vlastní život. Mrazicí pulty nemrazily, chladící nechladily. Plísně si vesele plesnivěly a hrály všemi barvami.
Nevadí. Ještě tu bylo dost možností.
Oříšky. Konzervy.
„A co je tohle?“
„Racionální sušenky prej, nějaký.“
Vizuálně vypadaly jedle.
„Ty budou dobrý.“
Chutnaly jako překližka.

The fall was fun, because she knew she will be safe... eventually.
Opening two portals takes time.
A little portal that transports an object long distance. That’s just a small problem. Though it needs to get through HQ defenses.
A large portal that is safe enough for two people, but only a close distance. That’s just a small problem.
It took longer than she thought and they fell faster than she expected.
She made sure she was at the top as they hit the water.
Smallish she might be, but the impact still knocked the breath out of her “pillow”.

Nemohli se dočkat, až se dostanou ze Zóny. I když jim žádné problémy nikdy nedělala, vždycky to byl divný pocit. Být jedinou živou bytostí na bůhví jak daleko.
Nemluvě o tom, že mimo Zónu si můžete zajít třeba i do hospody na guláš. A někde vám ho skutečně dají, i kdy jste Přeměnění.
Ovšem na jednu věc zapomněli.
Stojíce na odstavném parkovišti u zavřeného muzea, hned vedle kovové sochy lochnessky (ta se dá vždycky zrecyklovat později) si to pořád neuvědomovali.
Dokud se nezačalo stmívat a neutichl déšť.
Pak se objevily. Černý, hustý, tichý mrak.
V pozdním červenci vrcholí muchničkám sezóna.

The Headquarters are always busy. Agents coming in, resting, being assigned missions, going out. New recruits tested, trained.
All the time something going on, every hour, every day.
Your message always reached someone.
Not just the message
Weta was sipping coffee during one of his breaks. He always worked better at night. And today it was even better, as his brother, Fox, kept him company.
Everything was nice and (for Headquarters) slow.
Then a portal opened just above him and a small object fell through... hitting Weta’s head.
“Adam!” exclaimed Fox, shocked.
“Ouch!” gasped Weta. “Why is it always me?”

Když tolik prší, občas se naskytne sesuv půdy. Naštěstí jela kolona osvědčenou rychlostí pět mil v hodině.
Na podobné překážky byli tak zvyklí, že ani moc nenadávali. Je otázkou, jak dlouho tahle silnice ještě vydrží...
Pár let určitě.
Vytáhli lopaty, které s sebou měli právě pro podobný případ, a dali se do práce.
Dokonce ani Bledule moc nelamentoval.
Po práci, solidně zasvinění, nemohli vlézt do krásných, čistých kabin.
Naštěstí tu tekl hluboký potok. S kamenitým dnem.
Nechali si jen kanady.
Někdy je fajn nemít v partě ženskou.
Potok byl studený.
Žerty puberťácké.
Jo, někdy je fajn nemít v partě ženskou.

Vzkaz!

Takže haló, alarm! Alarm na tu absolutně idiotskou trapnou Elišku, falešnou ale líbivou ale mrchu hroznou!
Rozumíš, imrvére na ni mrká Ivan co od neděle akorát líně trajdá Rýmařovem a dělá hodnýho.
Tam ho exkluzivní a děsně očividná laciná děvenka obtěžuje. Coura. Alena.
Famózní eunuch! Úpím. Co Helenka a Ilonka? Dál ho moc idealizují. Realisticky, Ivan to umí! Ivan loudí, líbá Eišku, a drama! Helenka fňuká. Ilonka okukuje situaci, rajda. Civí. Helenka a Ilonka doufají, hrozně. Furt ho akorát idealizují. Dámy... hezký fáro? Hodně akcií? Investice? Gah! Houby, Ivan nemá nic!
Celá osada i Rýmařov na Elišku alarm! Cajk? Hehe!

They were falling in silence.
The fall was awesome!
And Risa needed to open two different portals. Better sooner than later.
One would be better, but unfortunately...
Creating a portal large enough to transport two people who are moving in growing speed all the way to Prague? That was just barely in her power.
She didn’t want to die.
Or worse, get yelled at by Wolf.
A small portal then. Large enough to fit the artefact. That went to Prague.
Every cell in her body sang with magic, as she activated the second portal - which opened just above the lake.

Kdybych oznámila, že dlouze a vytrvale pršelo, bylo by to klišé?
Fakt je, že v těchhle končinách často dlouze a vytrvale prší.
A protože v létě není nouze o bouřky, koho by překvapilo, že je dlouhý, vytrvalý déšť provázen údery blesku?
Déšť, blesky a hromy by jim tolik nevadily. Kroupy byly horší.
O reklamní tabuli strach neměli. Kolik podobných bouřek musela už vydržet?
Jedna navíc jí neublíží.
Nepotřebovali ji chránit. Naopak.
Opřeli ji o betonový plot a nasoukali se do vzniklého prostoru, menšího než kdekterá cela. Byl sušší... a nezvykle hlasitý, jak ho plnily zvuky krup bijících do improvizované střechy.

The main mission - get the tefact.
Secondary - get the intel on the assassin. Or the assassin.
Don’t kill him, unless you really have to. He is worth more alive.
Risa moved slowly and steadily towards the hidden artefact. She didn’t try to hide, on the contrary.
As she stopped by the invisible tefact, she felt the other magic move.
She didn’t hear a thing.
Damn he is good.
It moved faster... now it almost touched her.
So he needs answers as well.
One movement - she took the tefact. Second - she grabbed the cloaked hand.
And jumped.
Jumped down the cliff.

O drátky se postaral Kopr.
Terej využil svůj talent poznat to, které šroubky a v jakém pořadí povolit, aby byl užitečný předmět rozebrán na šikovné prvočinitele.
Je-li prvočinitel nadměrně velký, je to obtížnější.
Reklamní tabule byla zatraceně velká.
Museli ji nést čtyři.
„Opatrně, opatrně,“ navigoval Kazatel, který měl záviděníhodnou pozici, protože viděl dopředu.
„Poma...“
Bohužel si ale neviděl pod nohy.
Ten obrubník mu tam někdo nastrčil vysloveně naschvál.
Zavrávoral a byl by upadl na tabuli, kdyby ostatní tři duchapřítomně neucukli.
Rozplácl se tedy toliko na zemi.
Nadával hrozně, ale komu to vadí.
Teď musejí vymyslet, jak tu zatracenou krávu naložit.

The loud tourists took the last pictures and left.
The sudden silence woke Risa up. She yawned and examined the situation.
This place was magical. That’s great if you want to mask a signature of a magical artefact. From most people.
It couldn’t confuse her. She could feel it, pinpoint it’s location. She couldn’t uncloak it, but she could open a portal and take it.
But she might not be alone...
Concentrate...
When she closed her eyes, the artefact advertised it’s presence loudly.
That’s the spot.
And a masking magic hid a presence of something else, not far away.
Interesting.

Silnice jsou plné aut, částečně nabouraných, částečně zastavených v náhodných úhlech. Ale je průjezdná, o to se už postarali dřív. Tedy v téhle části.
Není třeba nikam spěchat. Připraví materiál a jiná skupina ho odveze.
Nákupní centra a hobby markety není třeba nijak připravovat. Zájezdníci přijdou, naloží, odvezou. Ale takových zajímavých věcí jinde!
Hlavní silnice mířící na sever je obklíčena velkým množství zajímavostí.
Některé jsou tvořeny jen plochými deskami propagujícími nerelevantní značky a zboží. Nikoho nezajímají.
Ale tahle reklamní tabule je jiná. Černá, hladká, lesklá... a prázdná,
Ze skla nebo něčeho podobného.
Tichá.
Nepopsaný list papíru.
Uvidíme, co s tím.

Risa had the location, map and GPS.
The drive took couple of hours.
It was late evening. The large parking lot was still half full - of course. It is Saturday. An still quite light.
So, this is how the white night looks like.
Not nearly white enough, as she is not THAT far north. She did notice her colleague’s car. It seemed completely untampered with.
Alright.
She parked way down.
The path was wide, but she didn’t follow it. She climbed the rocks.
She felt the magic of the tefact from afar.
But she was careful.
I am no dill.

Potkali se v nejužším místě. Kde jinde.
Couvat nakonec musela Kazatelova skupina, protože s třemi cisternami a terénním autem s vlekem se nepřetlačujete.
Kazatel necouval rád, ale aspoň měl jistotu, že dál bude silnice dobře průjezdná. Což bylo dobře.
Sám nebyl moc dobrý řidič a na rozdíl od Sýkorovy skupiny byl v té své řidičem jediným.
To nevadilo. Být řidičem je snadné.
Jejich úkol byl úplně jiný.
Terej byl tesař.
Lasice svářeč.
Těžko mezi Přeměněnými najít řemeslníky, kteří by dokázali něco užitečného podniknout se zdroji v územích Zóny.
A ještě tu byl Kopr. Jejich nejjasnější hvězda. Kopr uměl s elektřinou.

No, it was not a bike.
Risa, who didn’t really expect to be rented a bike, felt relieved anyway.
Low - but not the lowest - cost rental company provided her with small -ish but decent car with the tank filled to the brim.
She checked both the interior and exterior of the car, as one should do when renting. Made sure the car has four wheels and similar important things. She took pictures and wrote the mileage down.
Not that I trust the fake news...
When she started the car, the tank was only half full.
Sometimes they can be right.