Moje články

Byl to čím dál tím větší problém. Černé americké veverky -větší, silnější a rychleji se množící než původní zrzavá varianta.
Větší veverka je jen větší kus roztomilosti, mysleli si někteří.
Zrzavé veverky s tím nesouhlasily.
Byly utlačované, menší, slabší... ale chytřejší.
Kde lidé museli vymyslet detektory, jim stačilo k identifikaci nebezpečí Zóny chvění ocásku.
Daly hlavy dohromady. Nabídlo se několik dobrovolníků.
Krátké, rychlé výpravy za hranice Zóny. Zásobárny donesených oříšků se útěšně plnily.
Dobrovolníci umírali, rychle. Naděje ale žila.
Zásobárny objevili ti větší, silnější vetřelci.
Přivlastnili si je a všechny spokojeně vyžrali.
Samozřejmě.
Příští jaro se nenarodilo jediné černé veverče.

Letos jsem psala pro změnu opět drabble z Království ostrovů.
Pro začátečníky ve fenoménu snadno uchopitelné. Alternativní současnost, Skotsko. Katastrofa neznámého typu a původu rozdělila svět na malé enklávy obklopené nebezpečnými prostory.
Tentokrát se jedná o dávnou dobu, v rámci onoho vesmíru, přibližně jen tři roky po Změně. Teprve teď se začíná do života běžných lidí vkrádat pocit definitivnosti konce světa, jaký znali.
Střípky životů obyčejných lidí se proplétají, až se propletou definitivně a oni se rozhodnout Něco Udělat.
První drabble najdete zde. Na další vedou odkazy.
Odkaz na (částečný) rozcestník dalších děl tohoto světa zde.
Užívejte a nebojte se upustit komentář, nebo aspoň kachnu :)

V noci mrzne, ale to je dobře. Ráno je rašelina tuhá a dobře se jde, mráz spálil vysokou trávu, takže nechytá za kotníky.
Vyrazit v zimě byl dobrý nápad.
Vydáš se do kopců, protože na silnici detektor cinkal. Trochu se v nich zamotáš, ale to nevadí.
Pozdě večer, už za tmy, se utáboříte. Ostatní dělají večeři a připravují se na noc.
Vyběhneš na blízký kopec. Něco tě tam táhne.
Měsíční světlo se odráží od sněhem poprášených hor a šedavé hladiny moře v dáli.
Nikde ani světélko.
Vydechneš a od úst ti jde obláček páry.
Vzduchem, přes veškeré cinkání, voní svoboda.

Patrick v čele nasadil hodně rychlé tempo. Bude dobře, když ztratí ty, kteří mu nestačí, hned na začátku.
Claire vyrážela jako poslední a odškrtávala si ty, kteří s nimi dál nebudou pokračovat. Dva policisté na stanici bohatě stačí, ona teď jde na jih!
Peter se překvapivě držel, to běhání po kopcích mu asi k něčemu bylo.
K červenému kmeni na jižní křižovatce jich dorazilo pětatřicet.
Detektor mlčel.
Všechny detektory mlčely.
Stejně váhali. Červené kmeny jsou tabu.
Nakonec byla Claire tím, kdo udělal ten první krok. Detektor stále před sebou, překročila červený kmen... a ostatní ji následovali.
První výprava na jih.

Staré sklady vydaly neuvěřitelné předměty, které by se opravdu mohly hodit. Dehtovanou plachtovinu na střechy, rozkládací pruty, podběráky.
K tomu další vybavení... bylo toho hodně.
Každá odnosuschopná síla se počítala.
Máma ho nechtěla pustit, ale už byl přece plnoletý a co naděláš. Vlastně byla i hrdá.
Když se ale ráno vydal z vrátek, následoval ho ještě někdo.
„Bille, nemáš se starat o prasata?“
„Je mi už patnáct. Jdu taky.“
Kdepak. To nepůjde.
Byla to šikana a zneužití síly, jak mladší chlapec volal, marně se zmítaje zavěšený za opasek na tyči branky.
„Taky tě mám rád, troubo,“ řekl Erik. A odešel.

Peter byl ve svém živlu. Konečně ho lidé poslouchali, co víc, doslova mu viseli na rtech.
Vysvětloval, jak se sestavuje věc, která dělá cink.
Začal jí říkat detektor.
Provázky, drátky, plíšek, jídelní lžíce. Kdo nemá kamínek, má rolničku, však si taky cinkne. Kdo nemá kapesník, může použít kravatu a naopak.
Jeden by čekal kakofonii cinkání.
Nebylo tomu tak. Věci, které dělají cink, nedělaly cink. Pokud byly správně sestrojeny.
Kakofonie se ozvala. Ale hlasů.
„Máš to rozbitý!“
Místní byli tvrdí kritici. Proti jejich přesvědčování by i zápolení s nejnemožnějšími byrokratickými obstrukcemi bylo procházkou růžovým sadem.
Snad je přesvědčí použití v praxi.