Trochu jsem váhala, protože u bonusů mi nepřijde hezké psát je, jen aby je člověk měl, ale ze Zeměplochy mám přečtené tuším tři knihy (a pamatuju si jednu) a o Barbarovi Conanovi jsem možná tak někdy slyšela. A stejně mi to nedalo.
Ticho domu prořízl zvonek. Namáhavě zamířila k hlavním dveřím, pomalá stářím.
Když dveře otevřela, muž už odcházel pryč. Zvuk ho ale zadržel. Vrátil se, potěšený, vyděšený i nejistý zároveň.
„Já jsem… ehm… já vám…“
Stála tam, trpělivě, čekáním a úsměvem ho povzbuzovala.
„Uklízeli jsme na půdě a tohle našli, možná ještě po dědovi, nevíme, ale vypadá to, že pro vás, jen si nikdy netroufl… já nevím, jestli chcete… nechci vás urazit, nebo trápit…“
Krabičku si vzala, poděkovala.
V křesle ji otevřela, našla dopisy, přívěsky ze dřeva i neumělé šperky.
Snad i kvůli nim se stařenka Růžolíčková oddala věčnosti s úsměvem.
(A tedy, někdy je sto slov fákt málo.)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásné... moc
Tora
Krásné... moc
Krása.
Profesor
Krása.
To je moc
Faob
milý posmrtný vzkaz! Kachna.
Prosíme o vysvětlení tématu.
KaTužka