Taky mám ráda pana Grenadina. Mimo jiné proto, že jsem ho nevymyslela, vymyslel se sám, a sám přichází se svými příběhy, jako soumrak nebo svítání nebo ranní mlha; pan Grenadin, ten, který se proměňuje.
Psáno na téma Vzdušné zámky.
Toho dne postaví pan Grenadin vzdušný zámek. Sám sebe změní v most, půvabným obloukem se klene mezi zemí a podnebím. Nemá již stehna, hruď, břicho, obličej, přesto cítí váhavé kroky. První přeběhne zvědavá kočka, pan Grenadin si vzpomene na Mínu. Pak hlouček školáků, smíchem si navzájem dodávají odvahy. Dvě staré dámy a jejich staří psi přejdou pomalu a důstojně, neboť na místo, kterému se blíží, již nepotřebují spěchat. Poslední, v půlnoci, mladí milenci, ani k zámku nedojdou, touha je přemůže uprostřed mostu.
Ráno jde pan Grenadin domů, ramena ho bolí, ale usmívá se.
Na jeho těle byl počat nový život.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Prostě se nezmůžu na nic víc,
Regi
Prostě se nezmůžu na nic víc, než na dojatý úsměv. :-)
Krásné, i napodruhé velmi
Tora
Krásné, i napodruhé velmi krásné
Já bych vybrala Tmu, ale už
Lodní šroub
Já bych vybrala Tmu, ale už už jsem vlastně vybrala :)
Jé, já jsem tohle asi vůbec
Aries
Jé, já jsem tohle asi vůbec neviděla!
Já doufám, že si pan Grenadin
Aveva
Já doufám, že si pan Grenadin napíše ještě pokračování romance se slečnou Inkognitou :o)