Noční Klub

„Próóóč by-chom sééé néétě-ěšili...,“ prozpěvoval si rozverně a značně falešně Ten druhý, zatímco nám pod chodidly ubíhala vodní hladina.
„Cyniku.“
Ten druhý nerušeně skřehotal dál a oba jsme ignorovali zamračený zelený pohled zprava i tázavě orientální o kousek níž. Na temném obzoru před námi se pohupovala důvěrně známá silueta džunky a já byl najednou za zpěv skoro rád – přestože jsem už nebyl sám, místo vzadu na krku mne začalo svědit.
Jen blázen by se vracel na loď paní Dao. A jen naprostý šílenec by to udělal poté, co jí první loď potopil. Jenže já byl Noční klub. A ten neodpouští.

fandom: hádejte, jestli vám to řeknu předem
varování: náraz na fandom, žádný slash a jeden ošklivý, zlý a strašně nesympatický het. no nic. stejně si zítra asi napíšu ještě jedno :) tohle je jen taková sranda.
Jsem doma.
To byl zase den.
Jedna. Dva.
Ne, teď mě nech, sestřičko. Sice na to nevypadám, ale jsem unavený.
Dvanáct.
No fuj. Nezkoušej na mě zase ten trik s výměnou plechovek, chlape. Tohle pít nebudu. A je mi jedno, že nemáš rád ryby.
Čtyřicet.
Když už chceš nadávat, tak jen v jednom jazyce. Takhle ti nerozumím ani slovo. Mrňousi.
Čtyřicet dva.
No ty abys tu nechyběl. Čtyřnohá duhová pohromo. A teď mě můžeš sežrat.
Čtyřicet čtyři.
Konbanwa? No nic.
Padesát. Šedesát.
Večeře! Díky, lásko. Už jsem měl žízeň.
Sedm – Au!
Jo, já vím, promiň. Zase jsem počítal modré míčky.
fandom: Noční klub 2 (něco jako epilog)