Profesor von Drak

Fandom: Originál – Profesor von Drak
Poznámka: 1) Začátek inspirován písní Sovy v mazutu – k poslechu například zde, dále několika písněmi z mého depresivního mixu.
2) Přiznejte se, kdo to téma vymyslel?
Věnování: Osobě z poznámky dva.
---
Všechno začalo už strašně dávno. Tenkrát plakal strom stejně jako dnes. To ale roztřesení primáni nemohli vědět. Stáli sami u dveří ve školních sbírkách a třásli se. Kapky stékající po veřejích je děsily.
Najednou zmizelo světlo. Zbyly jenom fosforeskující slzy a modrý oblak. I ten však zmizel v dáli. Nastalo ticho. Dech jim zmíral v plicích.
V prázdných očních důlcích lebek se žlutě zablesklo. Kosti zachřestily. Dítě zaplakalo. Hamletovský přízrak pronesl svou proslulou repliku. Ze tmy přilétl zkrvavený nůž. Někde blízko recitoval ženský hlas Shakespearovy verše. Varhany zahřímaly. Soví houkání zaniklo v jejich dunění. Chlapec se počůral.
Strážce sbírek přicházel.

Fandom: originál –Profesor von Drak
---
„Chceš se pobavit?“ ptal se Jaroslav L. profesora von Draka.
„Rád. Zase primáni?“ zajímalo Daniela.
„Ne. Čtvrtá A.“
„Čti, udělám mezitím kafe,“ vybídl Daniel kolegu.
„Dobrý den, jmenuji se Karel S. Momentálně studuji na gymnáziu. Chytám se na VŠ technického směru. Rád bych pracoval na částečný úvazek ve vaší firmě. Co mohu nabídnout? Schopnost rychle se zorientovat v kolektivu, odhadnout člověka podle vzhledu, schopnost do týdne vědět o každém vše. Svěřená tajemství neroznáším, sděluji je pouze vedení podniku. S úctou váš Karel S.“
„Pěkný sloh. O co žádal?“ chtěl vědět Daniel.
„O místo vyhazovače v nočním klubu,“ uculil se Jaroslav.

Varování: Mírně nechutné
Poznámka: Inspirováno dávnou návštěvou Hrdličkova muzea
---
Ach, Markovi primáni. Pojďte dál, hoši, pomůžete mi s katalogizací. Neloudejte se, prosím, a buďte potichu. Dnes je divný den, raději se podíváme do oddělení map. Tam bude bezpečněji. Moc se neušklíbejte, bezpečno tady není nikde.
Zaujaly vás kostřičky? To jsou předčasně narozené lidské plody. Čtyři měsíce, ostatní jsou od sebe vždy asi týden. Tady máme novorozence. Pokračujeme.
Píše vám propiska? Výborně. Tady máte desky, budete zapisovat. Vy budete držet tyhle přístroje.
Číslo jedna, mapa světa, pravděpodobně osmnácté století. Bílou krabičku, prosím. Číslo dvě, opět svět, ruční práce,…
Duch? Ale jistě. Poltergeist nebo mapy, co je doma, to se počítá.

Fandom: originál – Profesor von Drak
Poznámka: Smutné na tomhle textu je, že se z části zakládá na pravdě.
---
„Zeptal jsem se na oblíbenou hračku. Víš, co odpověděli?! Primáni!“ sténal Marek P. zničeně.
„Povídej. Kávu?“ nabízel profesor von Drak.
„Čaj. Tlak mám vysoký i bez kafe.“
Zatímco vařila voda, přemýšlel Daniel, z čeho je mladý učitel vyděšenější. O svých sbírkách tentokrát pochyboval.
„Nejmírnější odpověď byla 'Kozy, vole'. Dokonce i holčičky…,“ Schoval hlavu do dlaní.
„Hlavně jim neukazuj, že tě ničí. A vůbec, pošli pár těch výtečníků ke mně,“ řekl Daniel.
Marek na něj pohlédl přes okraj hrnku.
„Pomůže to?“
„Stoprocentně,“ Daniel se nehezky usmál. „A bylinkový čaj ti uvařím vždycky.“
***
„Jaká byla tvoje oblíbená hračka?“
Úšklebek se rozšířil. „Mikroskop.“

Fandom: originál
Poznámka: Za ty králíky může bráška, který rozvedl mou hlášku Pro srandu králíkům profesora von Draka.
---
Dobrý den. Posílá vás kolega L.? Vzpomínám si, něco mi říkal...
Vy jste ještě v mých sbírkách nebyli, že? Dobrá, tedy něco málo k pravidlům.
Za všech okolností buďte potichu. Držte se poblíž mne. Nesahejte na nic bez dovolení. Poslouchejte mne na slovo. Jakákoli nerozvážnost může mít nedozírné následky. Těch koster si nešímejte, chrastí z nudy. Jsou jak malí.
Budeme pracovat v uličce osmnáct. Cestou se zastavíme v kabinetě pro pomůcky.
***
Copak? Ty rány? Nevšímejte si jich. Pokud uslyšíme kničení, budu vás muset na chvíli opustit. Teď vezměte rukavice, hadr a následujte mne.
Vaší úkolem bude setřít prach z těchto plazů. Důkladně ždímejte hadřík, až ho budete prát. Některé tyto exponáty stály víc, než činí můj čtvrtletní plat, rodiče by jistě neradi platili plesnivou ještěrku.
***
Copak? Králíci? Bílí, že? Víte, že do školy nesmíte pod vlivem alkoholu? Ještě mi tvrďte, že kníkají v a-mol. Pokračujte v práci.
***
Ano, dějí se tu podivné věci, ale aby králík v hadí vitríně říkal přísloví, to je poprvé. Odnesu ho do kabinetu. Zůstaňte tady bez pohybu. Vitrína vás ochrání. Za okamžik budu zpět.
***
Co říkáte? Že tu se šoural stařec s kačerem na provázku? Víte, starý člověk je podruhé dítětem, duch chovatele králíků potřetí.

Fandom: originální
Poznámka: Jubilejní desáté drabble s profesorem Danielem von Drakem. Věnováno všem, kteří sem píší a komentují.
---
„Měl byste se oženit,“ prohlásila Milena S.
„Samozřejmě, drahá kolegyně, hned po obědě,“ odpověděl Daniel von Drak nepřítomně a odešel.
Profesorka osaměla v kabinetě. Polkla. Došlo jí, že bude muset sama přes celý sál.
Stejně ji neposlouchal.
Dodala si odvahy. Vyšla.
Za dveřmi nebyl kbelík vody. Byla tam kniha. Libreto. Vznášelo se ve výšce očí.
Zaječela. Její první chyba.
Pak už to bylo jedno.
Tu árii znala.
Zpíval hezky.
Ji děsil.
Křičela. Falešně.
To nesnášel.
Zpíval o dukátech a chalupě.
Utíkala.
Záblesky střídal hrom.
Vždycky měl rád operu.
***
O tři patra níž si Daniel v klidu pochutnával na pečeném kuřeti.

Fandom: originál
---
Blankytně modrý přízrak prolétl muži kolem hlavy. Jaroslav L. si ani nevšiml, že na sebe vzal svoji oblíbenou podobu. Kniha mu vylétla z prstů.
„Nech toho, Poplašňáku. Víš, kolik je hodin?“ vyjel na ducha.
„Nejlépe všech. Jsou však tací…,“ odmlčel se blankytný muž.
Jaroslav vzdychl. „Vrať mi tu knihu.“
Duch kupodivu poslechl.
Zaklepání na dveře.
„Danieli, tys tu pořád?“ Hlas příchozího zněl rezignovaně.
„Ty máš co mluvit,“ zvedl oslovený hlavu od knihy.
„Já se před chvílí vrátil. Přinesl jsem ti Dávné proso.“
Profesor von Drak se usmál. „Děkuji.“
Jaroslav mlčel.
„Žádná poslední hodinka v práci. Pojď domů, Dane,“ řekl tiše.

Fandom: originál
Poznámka: Má oblíbená daguerrotypie
---
Dobrý den, dnes mám pro vás specialitu. Lapače duší.
Ano, černobílé snímky mají své kouzlo. Toto však nejsou fotografie, nýbrž daguerrotypie.
Nádhera, že? Kdysi někdo řekl, že dobrá daguerrotypie má díky dlouhé době expozice tak něžný a měkký charakter, jaký podle mého názoru pozdější fotografie už nikdy neskýtala. Ano, ano. Daguerrotypové byli umělci.
Vidím, že vám připadají jenom jako stěna plná ozdobných paspart. To je ovšem závažný omyl.
Techniku vynalezl Luis Daguerre v devatenáctém století. Jako záznamové médium použil vysoce lesklou stříbrnou destičku, následně ji zcitlivěl a exponoval. Pokud máte zájem, ve školní knihovně mají o počátcích daguerrotypie zdařilou monografii.
---
Zdroj citátu: wiki

Podtitul: Lucie M. a poltergeistův neúspěšný pokus
Fandom: originální
Varování: Jisté znevážení všeho ruského
---
Lucie M. procházela pátou uličkou. Z vitrín na ni zírali snad všichni pavouci světa. Tiše šramotili.
Takhle to vždycky začíná, pomyslela si. Ale já svůj strach neukážu.
Začala v duchu recitovat pasáže z Čechova, kterého si tiskla k prsům.
„Ty stará struktůro!“ ozvalo se z příšeří. Uraženě se nadmula. Prsty na knize zbělely.
„Razsvětáli jábloni i grůši…,“ zkusil to dotyčný. Z pavoučích makadel se linuly pramínky kouře.
„Spálili Lenina!“
Rána.
***
Nad nehybným tělem se vznášel blankytně modrý muž.
„Osmnáctý pokus ti nevyšel,“ konstatoval von Drak.
„Náhodou... Je to živý!“ kontroval duch a podnikl neúspěšný pokus pohnout profesorkou směrem k oknu.

Dobrý den, vítám vás opět ve svých sbírkách. Návštěva bývalých studentů vždy potěší. Od doby vašeho studia na této škole v nich přibylo několik exemponátů.
Například zde. Zachovalá kostra ptáka dodo. Uloven přímo na Madagaskaru. Nesmírná vzácnost školních depozitářů. Minulý rok jsem také obohatil uličku devět.
Dveře na konci? Ano, stále tam jsou, nikdo je nezazdil. Jenom na nich přibyl nápis. Láká vás úvod do stínů?
Pořád se bojíte vejít? Ale nic než tma za nimi není. Tma a možná zeď. Celý prostor jsem nikdy neprošel.
Než otevřu dveře prázdnotě, dovolte mi malou poznámku.
Dronte mauricijský nikdy nežil na Madagaskaru.