DMD č. 2. pro 2. 4. 2014. Téma: Kousek nebe

Jakmile vystoupil z auta, věděl, že je něco špatně. Příjezdová cesta byla poseta harampádím z kůlny. Garáž dokořán, vnitřek rozházený. V předsíni byla spoušť. Boty vytahané z botníku, kabáty vyházené ze skříní. Obývák byl pokryt knihami, léky, nádobím, fotkami a uprostřed toho byla jeho žena.
„Miláčku, co se stalo?“
„Nic, drahý, jen něco hledám.“
„Co proboha hledáš?“
„Kousek nebe,“ odbyla ho a pokračovala ve vyhazování věcí ze sekretáře.
Byl totálně zmatený. Sklopil oči k podlaze. Zaostřil. Shýbl se.
„Myslíš tohle?“
„Ááááááá! Tys ho našel!“ vypískla.
„Tohle všechno kvůli jednomu kousku puzzle?“
„To není jen tak ledajaký kousek. Tenhle je poslední!“

Kirk opřel čelo o chladivé sklo okna a snažil se nevnímat bolestné sevření ve svém hrudníku. Levou rukou si povolil límeček nové admirálské uniformy, ale bolest neustoupila.
Měl pocit, že všechno je zlý sen. Enterprise nadobro zmizela z jeho života. Spock se vrátil zpátky na Vulkán a ignoruje veškeré jeho snahy o komunikaci.
Nebem proletěla padající hvězda.
Za jeho zády se ozvalo pípnutí příchozí zprávy.
Úder srdce. Sevření žaludku.
Jen silou vůle se přinutil zůstat na místě. Protože šance, že bude zase kapitánem hvězdné lodi a Spock mu bude stát po boku, už byla stejně nenávratně pryč.
Obloha pomalu bledla.

Přála by si zapomenout na svou vinu a uzamknout se ve stínech.
Jenže tím by ztratila vzpomínky na domov a na chvíle, kdy se Sammym cválali pod nekonečnou oblohou.
Pak přišel ten kluk.
„Jsi jiná. Plutonovo dítě,“ řekl.
„A ty jsi živý,“ odvětila překvapeně.
„Jsem Nico di Angelo.“ Prý ze světa zmizela Smrt a on tu hledal svou sestru, aby ji odvedl nazpět. „Jenže ona se rozhodla pro znovuzrození. Přišel jsem pozdě.“
„To je mi líto.“
Nico jí podal ruku. „Ty jsi taky moje sestra. Zasloužíš si druhou šanci.“
A Hazel se s ním vydala Asfodelovými poli za střípkem nebe.

"Chceš nás zabít? Říkal jsem, abys zlikvidoval ty trolly, ne že máš vyvolat hromobití, co zasype celou jeskyni!" křičel Fandral na Thora a uhybal padajícím balvanům. Když zemětřesení skončilo, zbylo v jeskyni místo sotva pro pět přeživších hrdinů.
"Skvělé, místo hrdinské smrti v boji zemřeme na udušení," pochmurně si postěžoval Loki.
"Nepropadejte malomyslnosti, pomoc už je na cestě," řekl Thor. A opravdu, netrvalo dlouho a na stropě se objevil malý otvor, kterým bylo vidět nebe a jejich zachránce.
"Nerada ruším, pánové, ale pokud jste se už nabažili těch kamenů, tady nahoře zbylo ještě pár skřetů k zpacifikování," usmála se Sif.

Některé večery
(když vzduch voní bouřkou a hlínou a vadnoucími šeříky)
cítí Azirafal zvláštní tetelící a bolavé cosi mezi hrudníkem a tím místem, kde mívají smrtelníci pupík.
V ty chvíle většinou jen tak zírá na hvězdy, potom vstane a začne hledat kousky nebe.
Hledá kousky nebe v upištěných chorálech, hlasitém předčítání Bible, pálení kadidla, varhanách a chválení jména Božího. A když má náladu, střihne si Zdrávas Maria v patnácti světových jazycích.
A svět je hned hezčí.
Ne, že by byl takový fanoušek nebe.
Jen se mu prostě docela dost líbí ta roztomilá vráska, která Crowleymu vyskočí na čele, když sakruje.

Astronom zkontroloval zaměření dalekohledu a čas. Slunce se skrylo za Měsíc a Měsíc za mraky. Mohl by začít fotit, kdyby...
Bože, v lednu v Greenwichi jsi rozsypal Hyády jako diamanty na černý samet noci. Dopřej mi prosím ten krásný pohled i nad Principe, když už jsi nám ve své laskavosti umožnil uzřít hvězdy ve dne. Dej, ať naše dílo skončí úspěchem. Prosím.

Nad Guinejským zálivem se zlehka zatočil májový větřík.
Eddington vložil do fotoaparátu poslední desku.

Bože, dej mi prosím kousek čistého nebe. Ať se alespoň jeden snímek podaří. A pokud já nejsem hoden, ať uspěje expedice v Sobralu. Amen.

Třetí čaj s cukrem. Na obrazovce přede mnou defiluje řada čísel, z nichž jedno je chybné. Mým úkolem je ho najít. Poměrně otravná práce.
Pátý čaj, dvojitý cukr. Poslední kancelářská krysa opustila výstrojní sklad s kabátem stydlivě přehozeným přes rameno. Být tu sám je zvláštní pocit. Chybné číslo stále nemám.
Sedmý čaj, cola z automatu. Víc cukru, víc!! KTERÉ JE TO ČÍSLO!!?
Třetí cola z automatu. Docházejí mi drobné.
Pátá cola. Z čísel se mi před očima skládají zajímavé obrazce, například Stonehenge. Kousek nebe za oknem, sevřený betonem hypermoderního nového ústředí MI6, zvolna bledne. Svítá. Chci domů. Osm nebo šest?

Jedna noha střídá druhou. Kráčí pomalu a zlehka. Vlasy jí jemně popolétávají ve větříku, který jí spolu se sluncem hladí po tváři.
Je jako víla. Je úžasná, zábavná, chytrá a krásná. Má to jen jednu malinkatou vadu.
O toho, kdo o ni stojí, neprojevuje žádný zájem.
O toho, kdo by jí splnil všechno, oč by stála. Co by chtěla. Nejkrásnější květinu, mořskou pěnu, nebo kousek nebe.
Ten, který na ni myslí, kudy jen chodí a za chvíli její přítomnosti by dal hotové jmění, je však pouhá jedna osoba v davu.
Nemá to lehké.
Nevzdává se hned, ale pomalu ztrácí naději.

Pustil to na chodník nějaký pták, velký a bílý. Vypadalo to tak zvláštně potrhaně a zmuchlaně, že mi toho bylo líto. Nedalo se na to pořádně sáhnout, tak jsem vyklepal drobky ze sáčku od svačiny a opatrně to do něj nabral. Doma jsem to vyklepal do akvária po těch rybičkách, co se zakuklily a odletěly.
Po pár dnech už se tomu dařilo o něco líp, i ta modrá barva už se zdála být zdravější. Ten holub, co ke mně občas létává, mi řekl, že je to kus nebe.
Teď jenom přemýšlím, jestli ho mám pustit na svobodu, až se zotaví.

"Zavolal jsem tě, protože tě chci požádat, aby sis promluvil s Noem. Plavíme se už čtyřicet dní a čtyřicet nocí a stále žádné uklidňující zprávy," řekl král zvířat lev starému papouškovi Dondo.
"Dóbře," odpověděl Dondo a odletěl za Noem.
"Nóe," řekl Dondo, když přiletěl za Noem, "král zvířat si stěžuje, žé se plavíme už móc dlouhó a chce vědět, jéstli se situace nezlépšuje. Máš nějaké zprávy, Nóe?"
Noe řekl: "Mám výborné zprávy, vypustil jsem několik ptáků - havran předevčírem nic nenašel, musel se vrátit, holubice včera přinesla olivový lístek a dnes se už nevrátila. Koukni, tamhle je vidět kousek modré oblohy!"