DMD č. 2. pro 2. 4. 2014. Téma: Kousek nebe

„Připrav si váhy a misku. Musíš vzít hodně vody, aby ses naučila plavat v tom, čemu se říká život. O něco víc země, abys mohla pevně stát, když se o tebe bude potřebovat někdo opřít. Trochu ohně, aby se lidé nebáli tvého chladu. Na oheň slyší hlavně muži, nezapomeň. A koneckonců už máš vodu, abys uhasila problémy, které oheň v kombinaci s muži způsobuje. Na závěr to nejdůležitější. Kousek nebe. Aby ses mohla vznášet, až budeš šťastná. Ale nezneužívej ho k tomu, abys na lidi koukala povýšeně!“
Koukám na ní jako na blázna. V ledničce mám pár vajec, nebe žádné.

Alfred mrštil bicyklem o podlahu a nechal ho ležet bez ladu a skladu, on sám se složil na postel a chvíli se šťoural v prastarém revolveru. Náboje neobsahoval už hodně dlouho, byl ale pravidelně přikrmován střelným prachem, aby dobře sloužil svému novému účelu – nahrazoval na kole zvonek. Zkušební výstřel potvrdil, že stará zbraň stále funguje, a Alfred se spokojeně rozvalil. Do vlasů se mu snesla dávka omítky a dodala jim šedavý nádech. Strop v místnosti byl zase o něco menší. Zato inspirující nebe dostalo prostoru, kolik potřebovalo.
Sám Alfred k životu potřeboval právě jen tohle – nebe a zbraň.
A absint.