Po čele spáče přeběhl stín,
to duše pláče pod tíhou vin.
A noční můry už drápy si brousí,
k tanci se chystají, radosti rdousí.
Vrah tiše sténá, zlé sny ho mučí,
v nich jeho oběti útrpně skučí.
Zločiny krvavé nedaj mu spát,
v duši splín, černý blín, oběť měl rád.
Srdce svírá krusta ledu,
do cév proudí kapky jedu.
Neodsouzen, za své hříchy náležitě nepyká,
pocit viny hrdlem stoupá, zločinec se zalyká.
Čelo se orosí a víčka chvějí,
jen noční můry se ďábelsky smějí.
Vyděšený probudí se, ač je ticho v domě,
"já věděl, že řezničina není práce pro mě."
