Star Wars: the Clone Wars

„Ahoj. Senát přistoupil na podmínky. Zítra odlétám. Konec zprávy. Odeslat králi Haigurovi.“
Erma Yeovil vypnula komlink a pohlédla na stín za sloupem.
„Čekal jste něco jiného?“
Stín vystoupil na světlo. Skywalker.
„Nejsem žádný špion,“ pokračovala podrážděně a ukázala na implantáty za ušima. „A už vůbec ne napůl droid.“
Pobavený úsměv. Povytáhl si rukáv. „Já také ne.“

„Nazdar, Štěkno, Baris. Konec tréninku.“ Skywalker se zašklebil na Ermu. „Výhoda mistrovského stavu. Můžete vyhánět padawany z učeben. Osvětlení Tatooine, poledne.“
Erma si zakryje slzící oči.
„Deset let bez tréninku je hodně. Obnovit vaše schopnosti naplno by normálně trvalo měsíce. Vy budete potřebovat rychlokurz.“

„Zní to spíš jako past než diplomatická mise,“ řekl Anakin. „Tady musí být ve hře mnohem víc.“
Daleko pod nimi se v záři zapadajícího slunce míhaly vozy, droidi a lidé jako mravenci.
„Situace na Alhsis je nepřehledná,“ řekla Padmé zamyšleně. „Část politické reprezentace opustila jednání s Republikou, obávají se zásahů do vnitřních záležitostí. Kolují ale zvěsti, že jednají se separatisty a plánují státní převrat.“
„Ozbrojený doprovod nebude stačit. Takové podmínky neměla přijmout. Něco tady nesedí.“
„Potvrdils můj dojem.“
Anakin odlepil pohled od zlatavých mravenců a protáhl se. „Udělám si malý výlet.“
„Pokus se nezpůsobit žádný diplomatický incident.“
„Já? Nikdy.“
„Nepovídej.“

Její cíl byl nepřehlédnutelný - uprostřed davu stokrát opravovaného a děděného oblečení působila jeho pečlivě vyžehlená šedá uniforma jako plivnutí do tváře. Nejraději by mu zlámala vaz hned teď, ale ve stínech se schovávalo příliš bílých brnění, než aby si troufla.
A tak seděla, poslouchala, jak se chlubí zajatci - dětmi, které sotva začaly výcvik - a snažila se předstírat, že se jí nezvedá žaludek. Předstírala, že se směje jeho mizerným vtipům. Předstírala, že se sotva udrží na nohou, i když vypila sotva skleničku.
Lidé jako on rádi předstírali sílu, ale troufli si jen na bezbranné.
Trochu přetvářky, a nemusela lovit. Přišli sami.

Alhsis se nachází blízko hranic separatistického prostoru, uprostřed jednání o připojení k Republice a s Obchodní federací za humny. Ideální místo na výlet.
Do takovéhle situace se posílají rytíři Jedi, ne senátoři. Natož jejich rodinní příslušníci.
Erma vždy vyhlížela křehce. Bílé vlasy ale měla zapletené do důmyslných vln, které připomínaly oblaka na Naboo a nijak nezakrývaly její tvář. Sebevědomý tah.
„Jaká je momentální situace?“
„Král Alhsis se potýká s povstáním a požádal senát o mediaci. Háček je v tom, že jsem jediná osoba, na které se všechny strany shodly.“
„Znáš důvod?“
„Ano. Krále Alhsis znám deset let. Máme... mnoho společného.“

“Dazi, už máš zabaleno?”
Místo odpovědi zalezl pod deku, přitáhl kolena k bradě a zavřel oči.
“Dazi, loď nám letí už za dva dny.”
Hush trpělivě skládal všechno jeho oblečení do batohu, a on ho tahal ven a tvrdohlavě ho vracel do skříní, kam patřilo.
“Dazi, prosím, posloucháš mě?”
Vytrhnul se mu a vyběhl na střechu. Na obloze se nesměle ukazovaly první hvězdy, a Daze k nim křičel všechno, co nedokázal jinak říct. Dokud neochraptěl, dokud se nevyčerpal tak, že se neudržel na nohou, dokud nezůstalo jen přerývané dýchání a vzlykání.
Byl tu doma. Nechtěl už se vracet do oblak.

Padmé tiše vyklouzla z postele a otevřela blikající záznamník. Tři nové zprávy.
„Nespal jsem,“ řekl její manžel.
„Nepříjemné sny?“
„Nevypadalo to jako sny.“
„Kolikrát se tvoje vize vyplnily?“
Anakin protočil svoji mechanickou ruku v zápěstí. „Kontakt zase zlobí,“ řekl. „Kde máš...?“
„Spodní police napravo. Musíš to dělat zrovna teď?“
Ráda Anakina pozorovala, když se zaujatě zabýval nějakým mechanismem. Výjimkou byla jeho ruka. Jako kdyby si zaryl šroubovák dovnitř svalu.
„Musíš ty prohlížet zprávy hned po probuzení?“ opáčil on.
„Touché. Pokračuj.“
„Pokračuj.“
Padmé zapnula první zprávu.
„Dobrý večer, Padmé.“ Senátor Yeovil. „Ermu čeká diplomatická mise. Mohla by se s vámi poradit?“

Hush chtěl být kdekoli jinde než na Coruscantu, přímo pod nosem Impériu, v podezřelém masážním salonu, nahý, až na ručník přes klín.
Klony nahotu vůbec neřeší, a neřeší ani jizvy. Jenže tady byl mezi natborny. Zavřel oči, a pokusil se zklidnit dech. Četl studie, věděl, že mu to může pomoc, a v poslední době už skoro nemohl používat levačku.
“Omlouvám se za čekání…”
Moc dobře ten hlas znal. Ne osobně, ale jeho tón, přízvuk z jazykových modulů namluvených samotným Pravzorem.
Chtěl se zeptat, co tu dělá, tak hluboko v břiše příšery. Jenže po prvním doteku se už na slova nezmohl.

Klub na Niamosu je jiná kategorie než cokoli předtím.
Záře neonů, hudba, kterou cítíte až v kostech, a stovky tvorů, kteří sledují ten stejný rytmus.
Je snadné se v něm ztratit.
Někdo se k němu přitiskne. Mouse se na něj usměje, než ho odtáhne do kouta dál od parketu.
I tady se dá sledovat rytmus, tep srdce v uších a přerývaný dech a to, jak mu ten druhý vychází vstříc, než mu konečně zaplete prsty do vlasů a začne rychlost udávat sám.
I v tom se dá snadno ztratit.

Otře si pusu hřbetem ruky a vydá se hledat dalšího tanečníka.

Po deseti minutách to Crybabyho přestalo bavit. Kručelo mu v břiše, smrděl jak prostěradlo v huttím paláci, chtěl začít pracovat na přístupu na holonet, který už klukům měsíc sliboval…
A medik byl hvězdy ví kde.
Nejspíš po lokty v něčím žaludku. Zraněných bylo spoustu, a Crybaby měl štěstí, že vyvázl jen s škrábancem na předloktí. Skoro to ani nekrvácelo. A na stolku kousek od něj ležela medicínská svorkovačka.
Co na tom může být těžkého, zašeptal hlásek v jeho hlavě. Stačí namířit a zmáčknout.
Usmál se.

Corric, který mu o týden později tahal svorky z hnisající rány, se bavil podstatně méně.

Světlo. Příliš moc světla. Když Erma otevře oči, ostře rudou střídá ostře bílá. Sucho. Horko. Písek.

"I v poušti. Bez výjimky. Vždy zůstaňte na místě," slyšela na posledním kurzu přežití. "Vrak je z výšky dobře vidět."
"To je nevýhoda, pokud jste byli sestřeleni nepřítelem," namítla tehdy Padmé.

Padmé.
"Padmé!" Sáhne vedle sebe. Sedadlo. Řízení. Žádné tělo.
Pohyb. Nalevo. Venku.
"Musíme pryč," promluví Padmé. "Dokážeš vstát?"
"Ano." Erma se vysouká se z lodi a musí stáhnout kapuci přes tvář. Zatracené světlo.
"Vezmi tenhle vak."
Padmé si vždycky umí poradit. Erma ne.
"Co teď vidíš?"
"Vůbec nic," přizná Erma.
"Pojď. Povedu tě."