Silmarillion

Charlie Barkley na mě mával už z dálky. Očividně ji měl jak z praku.
„Kdes vzal toho psa?“ ptal se udiveně. Vyklonil se ze svého vozíku a nemotorně zvíře drbal.
„Ani nevím,“ řekl jsem popravdě.
„Jak se jmenuje?“
„Roa.“
Charlie se zamračil.
„To je divný jméno,“ uvažoval.
„Znamená to pes.“
„Tak to je pěkně blbý jméno.“
„Sám je úplně blbej,“ řekl jsem otráveně.
„Ale má tě rád, že jo?“ šišlal na hafana.
„Jo, protože je blbej,“ vyštěkl jsem. „Kdyby byl chytrej, zdrhne.“
„Ale prosím tě!“ zasmál se Charlie. „Snad jsi někoho nezabil?“
„Neptejte se na věci, který nechcete vědět, Charlie.“

Fingon otevřel bednu. Vyjmul helmu a pozorně ji prohlížel. Byla to těžká nevzhledná věc z šedé oceli. Měla strašidelné hledí a na jejím vrcholu seděla zlatá dračí hlava. Snad to bylo dílo mistra, snad patřila samotnému Azaghâlovi, ale byla jednoduše hnusná.
Nasadil si ji. Byla těžká a byla mu velká.
„Co s tím mám dělat?“ zeptal se Maedhrose.
„Je tvá. Dělej s ní, co chceš.“
Fingon se zamyslel: „Dám ji Hadorovi. K oslavě jeho jmenování správcem Dor-lóminu.“
„Hadorovi?“
„Má velké srdce…“
„A malý mozek,“ utrousil Maedhros.
„Mozek možná, ale mozkovnu má pořádnou. Takže mu na rozdíl ode mě bude sedět.“

Pohádali se. Pro chyby, které dělali odjakživa a doteď je tolerovali. Navzájem se ujišťovali, že se nenávidí. V pauzách při líbání. Říkali, že nechápou, proč žijí s takovým magorem.
Vzpomínky na horké letní dny, kdy leželi v parku pod stromem. Slunce hřálo na víčkách a stíny přelétávaly přes obličej. Mlčeli, nebylo třeba mluvit.
První večer v klubu. Fingon si s ním užíval tanec, přestože se jindy styděl. Mlčeli, neslyšeli by se.
Stíny zvířat vytvářené na zdi večer. Jen tak pro radost.
Teď už nebyli bláznivě zamilovaní, ale byli si oporou. Slova zášti zamrzí. Vzájemná důvěra a soulad se nenajde snadno.

Předstírá spánek. Polštář je navlhlý slzami. Otočí jej zrovna ve chvíli, kdy vrznou dveře.
„Kolik je hodin?“ zašeptá hrajíc rozespalou.
„Teprve svítá, spi,“ odpoví Fingon, skloní se k ní a políbí ji na čelo.
„Mluvili jste dlouho.“
„Dlouho,“ přitaká manžel.
Netuší, že je viděla. Vysokou Maedhrosovu postavu pomalu se blížící k té Fingonově. Závoj rozpuštěných vlasů, cudně skrývající polibek. Temnou siluetu manželových zad, prohnutých v záchvěvu chtíče. Obrys Maitimových boků a křivku jeho rtů lapajících po dechu.
Mohli alespoň zhasnout. Svíce byla krutý udavač. Tanec stínů vypověděl vše.
Zhluboka vdechla. Fingon voněl mýdlem.
Aspoň má tolik slušnosti, že se umyl.

Ztraceny doby, kdy píseň se nesla,
co světlo v temnotě, paprsek v stínu.
Stříbrnou hladinu pohladí vesla,
když lodě připlují. Hleď na mělčinu!
Ztraceny doby, kdy sladký hlas pěvce
v ruinách se rozléhal kdys slavných domů,
harfa i píšťala zvučely lehce
v prázdnotě, v rumištích, v korunách stromů.
Zpíval jsem v hluboké noci. Vzpomínky znovu ožily. Pobřeží tonulo v plamenech. Zčernalá ráhna se s praskotem řítila do bílého písku. Kolem se prohnaly stíny. Křepčily okolo mě v děsivém tanci mrtvých. Fëanor neopustí síně Mandosu, dokud potrvá Slunce. A co mí bratři?
Pes zběsile štěká. I on je vidí. Nejsem blázen.

Huan byl irský vlkodav. K čemuž má mnoho lidí připomínku (především postarší dámy), že to není pes, ale tele. Případně taky kůň. Je pravda, že se ho dvojčata pokoušela párkrát osedlat, ale Huan to nepovažoval za dobrý nápad.
Byl hodný, docela vychovaný a trochu trouba. Tím ,docela vychovaný‘ se nemyslí, že by Celegorm výchovu zanedbával. Jen jako každý pes využil jakékoli malé nepozornosti členů domácnosti. Mnohokrát byl přistižen při krádeži jídla. Strnul a dělal, že tam není, zatímco mu z tlamy čouhal rohlík. Nejvíc si však dovolil, když ukradl špekáček přímo z ruky, která byla tak akorát ve výšce tlamy.

Ten pes si mě pořídil. Přidal se ke mně u popelnic. Když jsem ho odháněl, vrtěl ocasem.
„Co s tebou?“
Pes mi oblízl nos.
Jestli mě něco rozčilovalo víc než Tyelkormovi lovečtí hafani, byli to nevychovaní psi. Začal jsem tedy s výcvikem. Docela mě to bavilo. A toho psa taky.
Když jsme potkali děcko s párkem v rohlíku, pes zavětřil a řítil se k němu.
„Á tirë!“ křičel jsem.
Pes se ohlédl, ale přijít odmítal.
„Á tirë hí!“
Doběhl jsem ho a chytil za obojek.
„Á ham!“
Pes vyskočil a zmocnil se uzeniny.
„Ty kreténe,“ zaúpěl jsem, „to znamená ‚sedni‘!“

Večery jako byl tento, se často vyvíjely nečekanými směry. Scházeli jsme se ve velkém salónu. Sedm bratrů a otec. Vypadalo to neškodně. Taková obyčejná rodinná konverzace. Fëanáro ovšem rád popíjel whisky a po několikáté skleničce jeho slova dostávala pachuť jedu.
Začal se zamýšlet nad osudem své firmy. Curufin byl šikovný na řemeslo a návrhy šperků mu šly, jenže mu chyběly organizační dovednosti.
„Maitimo, věřím, že firmu dokážeš vést víc než dobře, ale nemáš potomky. Měl by ses oženit,“ vyslovil své přání.
„Já mám partnera.“
„Ten ti nedá syna,“ řekl prozaicky.
„Tati, my se opravdu snažíme, ale pořád nic,“ odpověděl jízlivě.

Buclaté dítko sedělo v židličce zamotané do bryndáku. Kaše byla všude. Všude.
„Nechápu, proč tohle nedělá chůva,“ pronesl znuděně Maedhros, opřel se o stůl a ukazovákem setřel kydanec.
„Má žena trvá na tom, abych se o něj staral,“ vysvětlil Fingon a trpělivě nabral další lžíci nevábně vyhlížející hmoty. „Viď, synku?“
„Ba!“ řeklo dítě a ohnalo se po lžičce.
Sousto prolétlo vzduchem a přistálo na Fingonově obočí.
„Nemůžu se na to dívat,“ prohlásil Maedhros, vytrhl Fingonovi náčiní a přistoupil k děcku.
„Ham!“ řekl suše a obratně procpal sousto malými ústy.
„Jak jsi to dokázal?“ žasl Fingon.
„Mám šest mladších bratrů, pamatuješ?“

Dnes musí být krásná. Fingon má narozeniny. Vstávala brzy. Dovedné prsty sloužících jí dlouho splétaly vlasy a vetkly do nich bílé kvítky uilosu. Ty má rád. Oblékne se později. Teď rychle sbíhá schody a míří do kuchyně. Sama zadělá těsto. Fingon miluje medové koláčky. Synek se plete pod nohama a malýma ručkama se zachytává sukní. Dá mu líznout medu.
Vybírá šaty, ty bílé s modrými stuhami. Služebná pečlivě váže tkanice. Dopne náhrdelník od něj.
„Všechno nejlepší, drahý,“ usměje se a políbí muže na tvář.
Fingon cosi zavrčí a dál hledí do dopisu.
„Stalo se něco?“
„Maitimo nepřijede.“
Koláčky dostanou psi.