Silmarillion

S odstupem času vidím, co byli mí bratři zač.
Maitimo se dlouho držel. Když přišel o ruku, něco se změnilo. Po Fingonově smrti zešílel docela. Byl jsem mu nablízku a pokorně snášel jeho výbuchy vzteku.
Tyelkormo už jako malý týral zvířata. Doma se o tom samozřejmě nemluvilo. Když nechal umrznout Diorovy děti, byl jsem nakonec rád, že v Doriathu chcípnul taky.
Carnistir byl jeho pravá ruka. Sadista a cholerik. Ani jeho smrt mě tenkrát nemrzela.
Curufinwë Atarinkë mlátil svou ženu. Dospělý syn ho proklel. Nedivil jsem se.
Dvojčata. Rozmazlení, arogantní, egoističtí zmrdi.
A přece mi všichni tak strašně moc chybí…

Slova Přísahy dozněla. Tři bratři se vydali k východu.
Prolijete slz nepočítaně,
a Valar proti vám ohradí Valinor a nevpustí vás,
takže přes hory nepřejde ani ozvěna vašeho nářku.
Mandos vyslovil Proroctví severu. Finarfin litoval a hledal odpuštění Valar. Fingolfin však následoval Fëanora.
„Které lodě a veslaře teď vyhradíš, aby se vrátili, a koho mají převézt prvního? Udatného Fingona?“
„Žádné a žádné! Spalte lodě!“
Z polnosti zrady klíčila nenávist. Bratr zavrhl bratra. Slova se naplnila.
Fingon se odvážil činu, který je právem proslulý mez skutky noldorskývh knížat: sám, aniž se s někým poradil, se vydal hledat Maedhrose…
Naděje se vrátila.

„Vypadáš ustaraně,“ řekl Maedhros a objal Fingona kolem pasu. „Stalo se něco u vašich?“
„Znáš to… Tatínek není nadšen, že žiju s tebou. A Aredhel je nemocná,“ řekl a opřel se o linku.
„Co jí je? Je to vážné,“ ptal se ustaraně Maitimo.
„Má malárii. Byla v Africe lovit a nenechala se očkovat, tak si přivezla trofeje dvě. A to může být ráda, že má jen tu malárii,“ pověděl mu Fingon.
„Ta je blbá,“ ohodnotil ji zrzek. „Naprosto dokonalá hostitelka.“
„Očkování se jí zdálo drahé a zbytečné,“ dodal Fingon.
„Možná by příště mohla tady ulovit jelena. Z toho se nají.“

Velká síň na Himringu se pomalu plnila. Maedhros sedě pod zástavou s ostnatou osmicípou hvězdou, vítal hosty. Maglor zasmušile stál po jeho pravici; jen bledé ruce s dlouhými prsty prozrazovaly nervozitu.
„Přicházejí Bór a Ulfang!“ ohlásili hosty.
Maedhros vstal a obřadně přivítal muže z Východu.
„Azaghâl z Belegostu!“
Trpaslíci z Ered Luin se uklonili před pánem marky.
Začala hostina.
„Dobrý pivo!“ vykřikoval Azaghâl, když hodina pokročila.
„Myslel jsem, že elfi žerou jen kořínky!“ chechtal se opilý Uldor a cpal se soleným vepřovým.
„Dej si tuhle klobásu!“ křičel Borlag.
„Vypadají spokojeně,“ pošeptal Maglor bratrovi. „Mohlo by to vyjít.“
Unie byla stvořena.

„Kde vlastně bydlíš?“ zeptala se Marjorie.
„Nikde,“ řekl jsem popravdě.
„To je divný,“ uvažovala. „Nevypadáš jako bezdomovec.“
Zasmál jsem se.
„Ne, vážně,“ pokračovala. „Máš čistý nehty a voní ti vlasy.“
Pokrčil jsem rameny. „Bydlím prostě tady na pobřeží.“
„Tak to jsem vlastně na návštěvě!“ zvolala nadšeně.
„V tom případě jsem mizerný hostitel. Nemám ti co nabídnout.“
Chvíli mlčela a hleděla na moře.
„Zazpívej mi něco.“
Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči.
A Caita carelya ammelda ar moiana.
Lanta i lómë, utúlielyë tiëo mettanna…
Píseň se pomalu nesla k Západu.
„To je dokonalý,“ zašeptala.
A dala mi pusu na tvář.

Každý má nějaké příbuzné, za které se stydí. Například o strýci Fingolfinovi se u nás nemluvilo. A když vyšel rozhovor s čestným politikem Finarfinem, dozvěděli jsme se, že máme dva strýce. Především o Fëanorovi nemluvil hezky. Táta říkal, že takovou ostudu nezažil. Na svého bratra málem zapomněl a on se teď ozval a označil jej za marnivého boháče, který ani halíř nepřispěje na charitu.
„Já bych ho chtěl vidět, jak by přispíval na charitu, kdyby měl sedm synů!“ řval nepříčetně Fëanor.
„On má taky děti,“ řekl jsem.
„Jo tu feministku a nějaký kluky, co nikým nechtějí být,“ odbyl mě otec.

Šokující vítězství!
Populární a všemi sledovanou soutěž >>Talent

Slunce zapadalo nad mořem. Viděl jsem ten výjev nesčetněkrát, ale nikdy mě neomrzel. Zpočátku jsem k Západu pohlížel se steskem, pak s nadějí. Teď zbyla jen prázdnota.
„Můžu si přisednout?“ zeptal se muž v černých brýlích a nečekaje na odpověď začal skládat bílou hůl.
„Moře je teď rudé jako krev“ řekl jsem.
Muž přikývl.
„Nebe je šedé a mraky jako uhlíky. Žhnou, ale popel je sinavý.“
„Dlouho jsem neslyšel někoho takhle mluvit,“ zašeptal.
Sáhl do brašny, vyndal skicák a pastelky. Popaměti načrtl západ slunce. Příliš se nelišil od toho skutečného.
Pak hlesl: „Dík, že jsem zas na chvíli dokázal vidět.“

Malý Artanáro polehával mezi štosy papírů a pečlivě vybarvoval kresby. Chůva si obrázky mlčky prohlížela. Princ jí nevěnoval příliš pozornosti.
„Tohle je jeho královské veličenstvo Fingolfin?“ optala se po chvíli.
Dítě zvedlo hlavu, chopilo se modré a začalo vybarvovat plášť jezdce na bílém koni.
„Jo,“ odpovědělo.
„A kdopak je tohle?“
„Tatínek,“ řekl Artanáro.
„A to vedle něj je maminka?“ ptala se služebná.
„Ne, to je přece strýček Maitimo,“ vysvětlil chlapec a začal postavě vybarvovat vlasy.
Příštího dne se chodbami Barad Eithel nesl umanutý dětský pláč.
„Copak se stalo, synáčku?“ ptal se starostlivě Fingon.
Artanáro zakřičel: „Chůva mi ukradla zrzavou pastelku!“

Co stojí za rychlým kariérním růstem kapitánky Tauriel? Jak je možné, že se dostala na tak vysokou pozici? Je za tím protekce?
Každý si určitě všiml, že Tauriel má pro lesní elfy velmi neobvyklou barvu vlasů. Dle noldorských análů uložených v Roklince měli rusé vlasy prokazatelně pouze Maedhros Vysoký a jeho bratři Amrod a Amras.
„Byla to dvojčata,“ uvedla Taurielina matka, která si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenována. „Zabloudili na lovu do našeho lesa. Byli tak krásní a já tak mladá!“ sdělila redakci.
Může být Tauriel Fëanorovou dědičkou? A který z dvojčat je otcem?
O všem vás budeme informovat!