DMD Bonus č. 4. pro 13. 4. 2011. Téma: Volné

Když Andrásovi do kafe dopadl už třetí žalud, usmyslel si, že bude muset těm hlodavým mrchám a jejich nenechavým kolegům vyjasnit, kdo je tady pánem. S povzdechem ho vylovil a prsty otřel do roztrhané utěrky.
Poslední dobou se toho na něj sypalo tolik, že si ani nestačil užít nějaké to volno. V téhle vzácné chvilce pozoroval děti, jak pobíhají po zahradě s košíkem a točí se jako na obrtlíku při sbírání čehosi, co jim Leandros házel do trávy z pestrobarevné krabice ve tvaru krychle.
Pak se ale ve dveřích objevil ruský upír Ivan a celá idyla šla rychle do kelu.

A/N: Zadání bylo tentokrát fakt záludné a obdivuju ty, co z těch zadaných slov dokážou vykutit něco, co dává smysl.
Otočila jsem se jako na obrtlíku a hodila po obludě košíkem s houbami. Ivan popadl ze země žalud. Jestli si myslel, že to pomůže, mozek vysypal cestou z uší.
Kolegům při našem počínání spadla čelist. Proč jsme si zrovna dneska vzali volno?
Ze stromů se na nás sypalo roztrhané listí. Začalo to připomínat nějaký blbý horor.
„Měli bychom si něco vyjasnit...“ pronesl dunivým hlasem obrovský grizzly s hlavou jako krychle. „Pokud nemáte bazuku, tak byste se měli raději vzdát.“
Rozevřel tlamu a příšerně se rozeřval.
*
Se škubnutím jsem se prudce posadila na posteli a zacvakla budík. To byl teda sen...

Varování: jeden mírný náhled do rozkroku jednoho mírného Kryťáka :D
***
„Krytone, mám dojem, že si budeme muset pár věcí vyjasnit,“ povzdechl si Lister s frustrovaným kroucením hlavy. Po těchto slovech, se Rimmer otočil jako na obrtlíku a odcházel i s na dvou prstech štítivě zavěšeným košíkem.
Kryton zakýval rychle svou hlavou jako krychle a nervózně v prstech žmoulal lem roztrhané bílé zástěry.
„Abychom si rozuměli, nebudeš svým kolegům…“
„Myslíte robíkům?“ sypalo se z něj kajícně.
„Těm a taky nám všem ostatním, ukazovat to, čemu ty říkáš Ivan, Krytone.“
„Myslíte můj… žalud?“ zapištěl.
„Krytone, už jsme probrali, že nemáš normální penis, tudíž nemáš ani normální žalud… tak, a teď máš volno.“
***

varování: Je to megablbost, ale smysluplněji jsem to opravdu při zadaných slovech nezvládla...
„Žalud?“ zeptal se Ron.
„Žalud,“ potvrdila Hermiona. „Opracuj ho do tvaru krychle a napiš na ni jméno Ivan.“
„U Merlina, ale proč?“
„Co já vím…Nejspíš se chce pochlubit kolegům. Můžeš mu říct, že to téma potřebuješ vyjasnit.“
„Nejsem sebevrah… Jdeme Harry, ať máme odpoledne chvíli volno.“
„Nezapomeňte si vzít něco, do čeho budete sbírat,“ připomněla Hermiona.
…………………….
„Já se na to vybodnu!“ zavrčel Harry.
Z roztrhané brašničky se sypalo vše, co nashromáždil.
„Do hajzlu, vosy!“ zařval vzápětí Ron.
Otáčel se jako na obrtlíku a šermoval kolem sebe košíkem.
……………………
„Jsi strašná potvora,“ zahihňala se Ginny.
„Mají poslouchat, když Snape zadává úkoly…“

Já si to musím vyjasnit.
Chceš mé roztrhané kalhoty, protože na stromě roste žalud.
Včera si kolegům říkal, že mě miluješ a z nebe přitom sypalo bílé svinstvo. Ivan si dělal legraci, házel po tobě různé věci a ty jsi přitom dostal košíkem po hlavě.
Proto sis vzal volno, aby tě náhodou nezasáhla krychle plná peří.
Teď mi tvrdíš, že jsi mi takovou zprávu vůbec neposílal. Svůj názor měníš jako na obrtlíku.
A já že jsem blázen. Miláčku, myslím, že je čas ti koupit novou košili. Takovou krásnou bílou. A rukávy se jí zavazují za zády. Bude se ti líbit.
AN: Aneb co udělá jedna nesmyslná sms, která vám přijde omylem, když jste v práci a hrabe vám, protože nestíháte :D

Seber ze země spadlý žalud a otočí si ho v tlapkách. Zakroutí nad tím hlavou dělajíc si poznámku, že si musí s kolegou vyjasnit, aby pytle nenosil pořád tak roztrhané. Otočí se jak na obrtlíku a vyrazí zpět ke svým kolegům, po cestě sbírajíc vše co se sypalo z pytlů.
Jakmile se Ivan zastaví, ožene se po něm vlastním košíkem.
„Kolikrát ti mám říkat, že nesmíš nosit pytle v takovém stavu. Kdo to po tobě má pořád sbírat. Už chci taky volno, takhle se ho nikdy nedočkám. Ještě jednou a ztluču tě do krychle, tak rychle, že se nestačíš vzpamatovat.“

A/N: bjb jak stehno a zápletka je hóóódně kostrbatá... přemejšlení vážně bolí...
„Hej Jit, něco pro tebe mám!“
Podával jí seschlou větvičku. Žalud? Copak jsem nějaká veverka? Ivan byl vždycky divnej patron... Oprášla si roztrhané kalhoty a s košíkem z poloviny plným lišek a hříbků se prodírala křovím. Uschlé, loňské listí se za ní sypalo k zemi. Není nad to trávit volno s kamarády v přírodě. Náhle se zarazila. Mezi ostružiním ležel povědomý předmět tvaru krychle. Jako na obrtlíku se otočila ke svým kolegům. V ruce držela dřevěnou krabičku.
„Tak moment, pánové. Tohle si musíme vyjasnit! Šli jsme na houby nebo zase hledat nějaký poklad? Že bych se kdyžtak zbavila tý zátěže“

Baba Jaga zašívala nahrubo své roztrhané punčochy. Vtom se chaloupka otočila na kuří nožce jako na obrtlíku.
Musím si vyjasnit, co se děje, pomyslela si. Otevřela dveře, s košíkem na šití v ruce. Á! Ivan – přichází nepozván!
„Chaloupko, k lesu vchodem, k Ivanovi zády!“ zavelela.
Jenže jak se chaloupka zprudka otočila, upustila Baba košík. A už se to sypalo ven – nitě, jehly, krabička na špendlíky ve tvaru krychle a nakonec jeden dubový žalud – všechno Ivanovi na hlavu. Tomu nebylo zrovna volno po takovém útoku.
„Počkej, Babo, zavolám svým kolegům! Vyprášíme ti kožich!“
Už se chtěl jen prát. Na Nastěnku zapomněl.

„Ha, Ivan, nečekán, nezván,“ ozvalo se z televize a pozorní diváci mohli vidět domeček, co se točil jak na obrtlíku. Kolegům se můj výběr pořadu na silvestrovské směně moc nelíbil, viděli Mrazíka už mockrát.
Každý by měl raději volno než pohotovost. Petr si stavěl z papíru krychle a slečna Romana se koukala z okna. Přes roztrhané mraky se ukázalo slunce a každého zamrzelo, že je zavřený v práci. S košíkem jídla přišla jedna z manželek a chtěla si vyjasnit, kdy muž dorazí domů.
Nebýt toho, že to sypalo, nikdo by tu nebyl dobrovolně.
„Desítka žalud,“ hlásil kolega karbaník s vervou.