DMD Bonus č. 4. pro 13. 4. 2011. Téma: Volné

Ivan Bezprizorný měl doporučené tvůrčí volno. Seděl v nemocničním pokoji a psal dopis kolegům. Roztrhané papíry dokreslovaly, že se mu příliš nedařilo vyjasnit celou situaci.
„Začalo to tím, že jsem našel tu věcičku. Je to taková nezajímavá krychle, ale když se řekne Píp, spustí to nějakou nahrávku. Vyprávěnku o tom, jak si loupežník Rumcajs naládoval do bambitky žalud. A zastřelil Míšu Berlioze. Ne, toho vlastně zajela tramvaj, kvůli Anušce s rozbitým košíkem a rozlitým olejem. Pak už se to prostě všechno sypalo.“
Když se od okna ozvalo tiché „Pst,“ otočil se Ivan jako na obrtlíku. Do místnosti se spustil Mistr.

Vážené ředitelství,
jedno už si musíme vyjasnit! Nejsme nadále schopni plnit své povinnosti. Ivan z domu naproti tady v nočních hodinách opět zvracel. Dnes dopoledne šla po ulici stará paní s košíkem, ze kterého se sypalo neidentifikovatelné svinstvo. Bylo po celé ulici. Kdosi nechal u obrubníku roztrhané ponožky a dokonce se zde objevil žalud. Vzhledem k tomu, že v okolí nerostou duby, bereme to jako invazi! Situace se nelíbí ani mně ani kolegům. Jistě uznáte, že se jako krychle nemůžeme za každým znečišťovatelem otáčet jako na obrtlíku! Žádáme o dlouhodobé volno. Tady je to na asfalt!
S pozdravem,
Vrchní Dlažka

Poznámka: prvé, čo mi napadlo pri slove žaluď. Chytro, kým niekto nebude mať ten istý nápad :D
Po oceáne plávala ľadová kocka. Obsahovala žaluď a šabľozubú veveričku. Príliv ju hnal na skalnaté pobrežie.
Obloha vyzerala, že sa ide vyjasniť, po nebi plávali iba posledné roztrhané oblaky. Slnko svietilo a kocka sa pomaly roztápala.
Veverička precitla. Ách, konečne voľno, mohla pohnúť rukou!
Vtom ju našli tri prehistorické nosorožce.
"Ivan, Dávid," prihovoril sa jeden kolegom, "nemali by sme ten žaluď predať? Naše zamestnanie posledných pár dní neveľmi sypalo..."
Ruka trčiaca z ľadu sa vrtela ako na obrtlíku. Nie, nie, len to nie!
"Čo keby sme zavolali toho človeka s košíkom, ktorého sme stretli včera? Ten nám zaplatí v naturáliách!"

Ahoj, vítej do služby, ta naše dnešní krychle, to je Kraken. A já jsem Ivan. Vloni se to tu docela sypalo, ale letos mám dokonce občas volno. Hned na začátku je potřeba si vyjasnit, že tohle je linková plavba, musíš chodit včas.
Napřed jsem se docela bála. Chvilka mezi lodí a pontonem a vědomí sedmdesáti tun za zády.
Ale to léto jsem se naučila rozumět spoustě krásných slov – pacholeti, rohatinkám, obrtlíku, oděrce, šmajsce a podhazování. Taky kolegům. Někdy jsem chodila do práce s košíkem na houby. Občas mě do hlavy trefil žalud. Roztrhané pruhované tričko jsem si schovala. Na památku.

A/N: Použité všetky predpísané slová až na krychlu, tú som si dovolila preložiť na kocku. No a keďže v slovenčine nemáme obrtlík vo význame točiť sa ako na obrtlíku, tak som to vzala doslovne:)
Upozornenie: Na šialenosť odpovedám šialenosťou:))
„Ivan... kocka...“
„Čo?“ Harry zízal na Trelawneyovú, ktorá bola v tranze.
„Možno nová veštba,“ Hermiona šmarila Rona košíkom, pretože sa pokúšal nazrieť profesorke cez roztrhané gate.
„Zase veštba?“
„Musíme to povedať jej kolegom, mohli by nám to vyjasniť...“ mudrovala chrabromilčanka.
„Haló!“ Harry drgol do Sibyly, ktorá sa tak triasla, až sa sklo sypalo zo zrkadla na stene.
„Na obrtlíku...“
„Čo chce?“
„Ukazuje na glóbus.“
„Vidím!“
„Nie na obrtlíku... ale na obratníku Raka. Asi si prehryzla jazyk. Ivan a kocka je na obratníku Raka...“ zamyslene skonštatovala a niečo pichla Ronovi do rúk.
„Žaluď? Chceš mi tým niečo naznačiť? Večer mám voľno...“

Zdálo se, že po včerejší bouři, která je málem smetla do moře, budou mít dnes všichni volno.
"Nebe by se mělo co nevidět vyjasnit," vysvětloval Barnabáš kolegům a díval se přes roztrhané plachty směrem ke stěžňovému obrtlíku.
Ten náhle povolil a události, a nejen ty, se daly do pohybu. Uvolněné ráhno donutilo k odvážnému úskoku dokonce i princeznu Romy a shodilo z horní paluby pytel, z nějž se vše sypalo dolů, kde pod proutěným košíkem obědval Čiko dnešní desátý žalud.
Když se konečně vyhrabal, spadla na něj ještě poslední věc - jadeitová krychle, kterou měl po jejich návratu dostat strýček Ivan.

Poznámka: I Bratrstvo kočičí pracky si přece někdy musí přijít na své. :)
„Vlhký žalud si potřeboval vyjasnit, proč je všechno listí roztrhané, otočil se na obrtlíku a šel to oznámit kolegům, mezitím se další a další listí sypalo, než přišel Ivan s košíkem, že potřebuje odpoledne volno, protože se mu rozbila krychle.“
Štětináč si s úlevou vydechl a udělal tečku. Pero mu trochu kaňklo, ale řekl si, že to zase nebude taková katastrofa. Ostatně, na papíře se mezi těmi ostatními docela ztratila.
Se zálibou si prohlížel tajemně vypadající zažloutlý papír s ještě tajemnější zprávou.
Ani ostatní chlapci se nemohli ubránit škodolibému úsměvu.
Z téhle „šifry“ budou Rychlé šípy paf ještě hodně dlouho.

Byl jednou jeden žalud. Měl se strašně rád. Miloval svůj život na stromě.
Ale jednoho dne se probudil mimo svůj domov. Houpal se v rytmu chůze spolu s košíkem, ve kterém byl.
Ivan, kterému košík patřil, řekl svým kolegům, kteří měli od sběru roztrhané gatě, že pro dnešek mají volno.
Nikdo neremcal, všichni se rozeběhli domů, až se to z košíků jen sypalo.
„Né tak rychle,“ volal Ivan.
„Cože? Jaká krychle?“ křičel nazpět nahluchlý kolega s, už poloprázdným, košíkem.
Ivan mu chtěl svůj požadavek vyjasnit, ale nakonec jen mávl rukou, zvrtl se jak na obrtlíku a pádil po šichtě domů.

Vzkaz na dveřích:
Pane Žalud,
musíme si vyjasnit - jsem počestná žena, mám jen dvě ruce a jedny nervy. Tohle doopravdy přesáhlo všechny meze... Rozrhané spodní prádlo na lustru bych ještě přešla. Vím, že jste pořádal oslavu kolegům. Prázdných flašek se odevšad jen sypalo. Co mnou ale opravdu otřáslo, byl váš bratr Ivan, spící ve vaně a ožralý jako člen parlamentu. Když jsem ho vzbudila, zařval, ať ho ta stará krychle nechá být. Udeřila jsem ho košíkem, otočila se na obrtlíku a odešla. Jistě pochopíte, že si teď na pár dnů beru volno. A doufám, že o sobě budete přemýšlet.
Kadrnožková.

Žalud! Eso! Nikdo nečekal, že Ivan, který se na židli točil jak na obrtlíku, divže z ní nesletěl a tvářil se, že ani karty hrát neumí, to zvládne kolegům-karbaníkům tak vyjasnit – teda vytmavit… Doktor, lékárník, učitel i farář, co se na začátku partie těšili, že vyhrajou Ivanovo krávu přivázanou na dvoře, měli skoro smrt, když viděli, jak se vše, co vyhrál během chvilky sypalo durch košíkem. Ivan jej dostal od Máši pro štěstí. Na pár dní má volno a klid: Dno plnily roztrhané peníze, cennosti, klíče od bavoráků a také pozlacená krychle, kterou ještě včera večer doktor používal jako těžítko…