DMD č. 10. pro 10. 4. 2016. Téma: Etymologie slova džin

Nevěřícně zírám na monitor. Etymologie slova džin? Mžikám. Nevěřím svým očím.
Začínám mít pocit, jako bych vypila alespoň litr stejnojmenného nápoje.
Kdybych ho doma měla, asi bych si zavdala.
To mám psát o nadpřirozené bytosti arabské mytologie?
Nebo o té anglické kořalce?
Vzadu v hlavě náhle jakoby ozvěnou dávných let zazní slabý hlásek:
„Maminko, kdy zase přijede teta Džin?“
„Džííín, zlatíčko, Džííín.“
„Maminko, proč teta nemá taky takovej kabátek jako ten pán na tý lahvi? Když je taky džin.“
„Ne, ten pán je Bífítr a teta je Džííín.“
„Proč teta Džin nemá ten kabátek?“
Jeanne: Yahweh je milostivý. Původ: skotský.

„Už bylo vyhlášeno téma na zítřek?“
„Jo.“
„A? No tak mě nenapínej.“
„Entomologie slova džin.“
„Cože?! Neměla to být etymologie?“
„No jo, měla. Ale stejně nevím, co s tím provedu.“
„Počkej, neházej hned flintu do žita. Hele, myslej tím gin jako chlast nebo džina z Pohádek tisíce a jedné noci?“
„Napsali tady "dž", takže asi toho džina.“
„To ňák půjde. Trochu zagůglíme, fantazii podpoříme kapkou ginu a to by z toho bylo, aby z nás nic nevypadlo.“
Druhý den ráno, s očima krhavýma nevyspáním, před prázdnou obrazovkou s výsměšně blikajícím kurzorem:
„Ten, kdo tohle téma vymyslel, je DŽuzna Imbecilních Nápadů.“

„Posloucháš mě vůbec?“ vyčítám lehce hystericky. „Já si ti stěžuju na to, že musím vymyslet původ slova džin a ty si maluješ?!?“
„Copak džin, ale jmelí…“ zamumlá nepřítomně. „Víš, kolik se letos urodilo jmelí?“
„Strašně…“ ucedím. „Ale Cimrmani mi s tímhle nepomůžou.“
„A panák džinu by pomohl?“ usměje se spiklenecky.
„Možná…“ připustím. „Jenže doma máme jen samou tequillu.“
„Všichni jsou už v Mexiku,“ zanotuje.
„Právě že ne,“ povzdechnu si. „A vůbec, co to vlastně maluješ?“
„Jalovec, tos nepoznala??“
„Proč maluješ jalovec?“
„Víš, jak se řekne jalovec francouzsky?“
„Genièvre,“ řeknu automaticky. „Ale co to…“
„Pořád ti to nedochází?“ pozvedne nevěřícně obočí.

Než stihl zlikvidovat tělo třetí úspěšné oběti, překvapily ho dětské hlasy zvenčí. Skryl se za štít. Zraku, sluchu, magii i rozumu. Nespěchal. Nikdo ho neodhalí. Nemají na to.
Děti přivedly k zuhelnatělému tělu dva policajty. Ti zavolali rovnou vyšehradské.
Vyčkával. Byl zvědavý, jakou míru neschopnosti předvedou. Než těm dojde, co se děje… Ušklíbl se. Jemu zbývá najít čtvrtou oběť a polapit tu pátou. Oni nevědí vůbec nic.
Kolem něj projde vyšehradský v civilu.
Prohlédne si jeho magickou auru. Jen tak ze zvyku. Beztak je to jen další neschopný pitomec.
Pak vytřeští oči a pochopí, že jeho hledání je u konce.

"Podali mu na kříž houbu - houby po staru - s octem, na utišení žízně docela naprd, nám to do češtiny zůstalo jako nic... Žádné nakládané hříbky!"
"Ty krávo, dobrý!"
"Nedoloženo! Ouředníkova spekulace..." houkla.
"Píšťala nám zase založila dvě sprostý slovíčka - první půlka pipinu a druhá čůrání, jako vulgárně myslím."
"Jako..."
"Přede mnou se kroťte, hoši. To je úplně za vlasy přitažené!"
"Když seš tak chytrá, tak z čeho je třeba džin?"
"Přejaté slovo, z arabštiny soudím, ani lidová etymologie z toho nic nevydoluje."
"To by ses divila. Džin v lahvi, chápeš, když ho vypustíš, tak to je jako, když sundáš džíny!"

Odborné veřejnosti není neznámo, že duchovní cvičení na úrovni hluboké meditace přinášejí výsledky vymykající se přirozenému chápání řádu světa; příkladem může být breathariánství či levitace. Senzaci způsobily zprávy o zen-kačistech lidského původu, kterým styk s význačnými jedinci kachního rodu a oddanost pravé kachnovosti umožnila identifikaci s kačismem, takže jim – doslova – narostla křídla.
Případy kachních lidí, obdařených zobáky a schopných létat, byly však popisovány již ve starověku. Používal se pro ně název džinové, podle zvuku „džííííí“, který vydávala nová křídla nepřivyklá námaze.
Nyní se termínu džin používá nesprávně v jiném významu. Nic překvapivého; vždyť ve světě jest více omylů než poznání.