Lone Wolf and Cub

Daigoro je synem samuraje. Snáší beze slova bolest a zimu. Nedotkne se jídla, dokud není vyzván, i kdyby umíral hlady. Zná zdvořilost, soucit. Je kdykoliv připraven zemřít v boji. Jsou mu tři roky.
Daigoro je synem nájemného vraha. Smrt je jeho rýží a mlékem. Viděl více mrtvých než šógunovi pěšáci. Neotírá si krev z tváře, křik ani chropot ho neděsí. Sám zabil a ještě zabije. Ruku v ruce kráčí s otcem po pekelné stezce. Smrt je vzduch, který dýchá celý život.
Daigoro má ty nejstarší oči. Ti, kdo do nich opravdu pohlédnou, vykřiknou hrůzou nebo soucitem, podle stavu svého srdce.

Je mu osm měsíců. Daigoro sedí ještě trochu nejistě, oči upírá na otce. Pokládá před něj oblíbený míč, ten se zlatými skvrnami. Pak do země zabodává svou katanu dótanuki. Slova ještě moc neznamenají, důležitý je hlas, jeho hlas. Vol, Daigoro.
Otec ukazuje na míč. Nebe. Maminka. (Zabiji tě okamžitě, můj nejsladší. Vždyť jsem byl šógunovým popravčím.)
Otec ukazuje na meč. Peklo. Pomsta. (Bylo by ti lépe mrtvému.)
Nejkrásnější hra, kterou s ním kdy hrál. Daigoro se zasměje na míč, pak popoleze a dotkne se meče. Otci vhrknou do očí slzy. Přiváže si ho na záda a společně vykročí do tmy.