DMD č. 12. pro 12. 4. 2018. Téma: Kyselé vítězství a sladká prohra

Ciri se vzbudila do temného a studeného rána. Chtěla vyskočit, ale nešlo to. Celé tělo ji bolelo po včerejším cvičení.
Zaťala zuby a pomalu se zvedla. Věděla, že ztuhlé svaly musí rozhýbat a bolest zase přejde. Geralt říkal, že jenom tak zvítězí sama nad sebou a pak se může stát zaklínačkou.
Náhle do její světničky nakoukla Triss Ranuncul.
„Už jsi vzhůru, Ciri? Dnes žádné cvičení na Mordýrně, žádné větrníky ani vahadla!“ vyhlásila.
„Jak to?“
„Dnes je Midinváerne, den zimního slunovratu,“ sdělila jí čarodějka. „Čas odpočívat, jíst koláčky a povídat si.“
Ciri si náhle přála, aby byl zimní slunovrat každý den.

Tomáš zpod přivřených víček sledoval někoho, kdo byl spíš kluk než muž.
Sledoval třesoucí se ruce, jak si mladíček pokoušel zapnout košili. Tomáš si přetáhl peřinu přes obličej. Mohl ten chlapec zadržovat pláč?
Vyhrál. Získal, co chtěl, získal jeho, ale zdaleka necítil takové uspokojení, jaké očekával.
…
Adam si oblékal košili.
Nebylo to takové, jaké si to vždycky představoval. Žádná romantika, žádná láska. Jenom tělesná touha. Jako by jeho mozek najednou vypnul a zbylo tělo toužící jen po jednom.
Zoufale si chytil hlavu do dlaní. Takhle to nemělo dopadnout.
Přesto ale tahle porážka jeho sebeovládání měla jemnou sladkou příchuť zakázaného ovoce.

Simbacca byl možná na chutě přeborník, ale po návratu z Kashyyyku sám nevěděl, co si o tom myslet. Jasně, osvobodili spoustu otroků, ale přesto se nemohl radovat, protože cítil jakousi pachuť. Nabízela se hořká, nicméně jemu to spíš připomínalo kyselé mléko. Umřel děda a spousta dalších chlupáčů, strýčkovo rodné město vyletělo do luftu… prostě mléko zkažené jako celé tohle zatracené Impérium. Úplně mu to vhánělo pokřivený škleb do tváře a dokonce si říkal, jestli tohleto vítězství za všechny ty oběti stálo a jestli neměl radši zůstat doma a baštit koblihy.
Jenže to by pak všechno určitě dopadlo ještě mnohem hůř.

Chcete, aby do vaší školní jídelny studenti chodili s úsměvem? Věříte, že jídelny mají na to být něčím víc, než jen místem ke stravování? Zapojte se do nového programu "Osobní rozvoj prochází žaludkem" ještě dnes!
Z čeho vycházíme?
- Po obdržení dobrých známek někteří studenti propadají až nezdravé euforii a zapomínají na problémy běžných smrtelníků. V období dobrých známek je tedy potřeba zařazovat často kyselá jídla, jejichž konzumace vede k zamyšlení nad smyslem života.
- Po obdržení špatných známek studenti propadají depresím. Naše jídelny tedy zařazují zvýšené množství sladkých jídel, aby studenty podpořily na jejich cestě životem.
Pomáhejte jídlem. Má to smysl!

Po hodné chvíli zírání do ledničky jsem se kousla do rtu a prudce zabouchla dveře. Zamířila jsem pryč, ale po pár krocích jsem zaváhala. Vrátila jsem se do kuchyně, ale tentokrát jsem s hranou rozhodností uchopila příliš zelené jablko a zakousla se do něj.
…
Už asi po sté jsem ucítila kručení v břiše. Jako ve snu jsem vkročila na nebezpečnému místu, jež se zve kuchyně. Ovládaná spíše žaludkem než mozkem jsem se vrhla na obsah ledničky.
O patnáct minut později jsem seděla zhroucená na podlaze s chutí čokolády na jazyku a vědomím, že jsem opět prohrála bitvu sama se sebou.

„Moony, vsadím se, že cestu do Medového ráje a zpátky stihnu pod dvě hodiny.“
„Jak tě to napadlo?“ vzhlédl Remus pobaveně od knihy. Sirius jen pokrčil rameny.
„Když vyhraju, tak mě naučíš hrát šachy,“ pokračoval. „Jinak… strávím den v knihovně.“
„Siriusi,“ zamrkal Remus překvapeně. „Já bych tě šachy klidně-“
„Takže bereš?
*
O hodinu a padesát dva minut později Sirius hrdě postavil na stůl tácek plný sladkostí.
„Vidíš, říkal jsem to!“ ušklíbl se.
„Říkal,“ odtušil Remus vesele a sáhl po čokoládové tyčince.
„Ale…“ zarazil se Sirius. „Stihl jsem to, takže ty jsi prohrál!“
„Přesně,“ usmál se. „Nejsladší prohra, co jsem zažil.“

To neuděláš! Zděsilo se její slušně Já.
A proč by ne? Opáčilo zvrhlé Já bezstarostně.
Nejsi přece nějaká...
Prosimtě, odfrkl si Zvrhlík v její hlavě pohrdavě. Nedramatizuj to!
Tohle snad ani nejsi ty, vrtěl Slušňák nevěřícně hlavou.
Zvrhlík na chvíli zapochyboval. No... tak dobře, možná to není nejlepší nápad...
Slušné Já tentokrát vyhrálo. Ale ona z toho vůbec radost neměla. Smutně koukala z okna a vyčítala si to.
----------
,,Mám zítra volný byt," zašeptal jí do ucha. To neuděláš, okřiklo jí její slušné Já.
Drž už hubu, pomyslela si a usmála se.
Tentokrá Slušňák prohrál. Na celý čáře.
Nepochybovala ani nelitovala.

Bylo jich sedm.
Sedm proti osmi stům.
Sedm odvážných mladých mužů proti dvěma praporům esesáků.
O půl páté ráno byl kostel svatých Cyrila a Metoděje obklíčen.
Tři pistole a pár náhradních zásobníků proti kulometům a ručním granátům.
Opálka, Kubiš a Bublík drželi kostelní loď neuvěřitelné dvě hodiny.
Čtyři colty s omezenou municí versus ostře nabité bergmanny, slzný plyn a tři tisíce litrů ledové vody za minutu.
Gabčík, Valčík, Hrubý a Švarc vzdorovali pokusům dostat je z krypty pět a půl hodiny.
Ve tři čtvrtě na dvanáct je Němci zezdola konečně vytáhli.
Sladce spící mrtvoly, které už jim k ničemu neposlouží.

Když věříte v reinkarnaci a máte rádi fakt velikou zimu a ještě k tomu navíc třeba ryby, co lepšího se vám může stát v dalším životě, než to, že se narodíte jako lední medvěd.
Když věříte v reinkarnaci a máte rádi fakt veliký lesy a ještě k tomu navíc třeba med, co lepšího se vám může stát v dalším životě, než to, že se narodíte jako medvěd „lesní“ neboli hnědý.
Než si jako duše řekneš svý přání, nauč se pořádně vyslovovat, pomyslel si v severní polární oblasti, odolávajíce síle zimního spánku.
V lese se ozvalo: To je ale sakra med.

Než se divoši dostali na dostřel, což mohlo vzhledem k rychlosti jejich pádlování chvíli trvat, zabavila se posádka civilizovanější lodi… inu, civilizovaně. Bez bázně a hany vytáhli karty a už to jelo.
„Sedma, bereš dvě.“
„Prách a broky, zase?“
Karban možná začal nevinně, ale pak Pirát Kapitán vsadil soudek citrónů (ideální proti kurdějím nebo k tequile) a vzduchem začaly létat nejen karty, ale i kletby. Podváděli samozřejmě úplně všichni, ale nakonec zvítězil ten nejprohnanější hazardér.
Pravda, prohrát prší zrovna se Silverovým papouškem nebylo pro posádku nijak lichotivé, ale Edvin si vlastně ani moc nestěžoval a šel dotáhnout druhou půlku turbomedoviny.