DMD č. 26. pro 26. 4. 2018. Téma: Pozor kouše

Další město na dobu neurčitou. Byt - čtyři zdi, matrace; stačí. Měl bych si opatřit potraviny. Riskuju tržiště ve dne.
A je to tu.
Zírají.
Obchodníci, taxikáři, ulice.
I když je teplo, mám bundu. A ruce v kapsách. Nikdo nemůže nic vidět.
Jsi paranoidní.
Ženská s košíkem málem vběhne do silnice.
Přechází. Vůbec se na tebe nedívala.
Chlápek v trafice se odvrací.
Nezvoní mu jenom telefon?
Podvědomě se přikrčím, zrychlím krok a dojde mi, že cením zuby.
To je ono, Barnesi, vyděs všechny! Dlouho jsme v noci nezdrhali z města, což?
Sklapni!
Nejkratší cestou se vracím mezi čtyři zdi.
Hlad? Počká.

Pevně se jí držím za paži. Je sice vyšší jen o několik centimetrů a je podstatně hubenější, ale přesto doufám, že se za ní trochu skryji. Veškeré mé psychické přípravy byly k ničemu. Blížíme se ke skupině dívek. Ještě jednou se na mě otočí a docela povzbudivě se usměje.
„Tohle je Danča,“ představí mě se zářivým úsměvem, když se se všemi přivítá. „Dani, tohle jsou moje kamarádky,“ hned řekne mi jejich jména. Už teď jsem je zapomněla.
Jedna z nich natáhne ruku, chce si se mnou potřást.
„Pozor, kouše,“ zasměje se mé děvče, za nímž se stále ještě trochu schovávám.

"Musím!... Musím to zvládnout!... Ještě kouuusíííííček! A teď to na sebe přilepit a čekat. Na nic dalšího už nemám sil."
O několik hodin později...
"Vojto? Neviděl jsi Matýskovo dudlíky? A lahvičky taky nemůžu najít! V myčce nejsou! Tys je někam uklidil?... Sak... Co tady dělá ten prokousnutej dulík, který jsem ráno vyhodila do koše?... A co to má na sobě?...Samolepící papírek s nějakýma podivnýma klikyhákama!?! Kam se poděla kousátka?!?"
Přeložím papírek do lidštiny:
Na vědomost tímto dávám, že malý Matýsek už není bezbranným miminkem. Je ozbrojený! Od dnešního rána má zuby! A to rovnou čtyři! !!! POZOR, KOUŠE!!! A jak!

Stojí ve společné kuchyňce. Majestátní, chrom a smalt.
A stěžuje si:
Pozor, odvápnit.
Jednou za čas potřebuje vyčistit - trocha chemie a hodina času.
Pozor, plná odpadní nádobka.
Ke kompostu na dvůr (jsme ekofirma) to je tak 6 minut.
Pozor, došla voda.
Jednoduché.
Pozor, došla kávová zrna.
Obchod je na náměstí.
Ručne psané cedulky varují:
Pozor, kouše se.
Asi má ve firmware nějaký bug, vždy po uvaření 15 šálků kávy se zasekne, a další neuvaří.
Pozor, kope.
Pokud rychle za sebou uvaříte více než tři kávy, provlhne a probíjí.
Reálně uvaří dvě kávy za den.
Je to nejlepší káva ve městě.

Už je to hezkých pár let, co moje dcera chodila do první třídy, ale na tuhle příhodu nezapomenu. Padla obligátní otázka, co bylo ve škole.
"Dneska mě paní učitelka dala v tělocviku do družstva ke klukům."
"Ano? A proč?"
"Ale, kluků je ve třídě míň, tak asi třem holkám řekla, ať jdeme do klučičího družstva, aby nás bylo stejně."
"A dál?"
"Petr se pořád ode mně odtahoval, víš, jakože fuj, holka. Paní učitelka šla kolem a řekla mu - sedni si pořádně hned vedle ní, však nekouše." Křehká blondýnečka zvedne svá obrovská modrá kukadla a rozzáří se: "Tak jsem ho kousla!"

"Tak mám nového mazlíka... Ale už teď z něj mám starosti," svěřila se dívka svým kamarádkám. "Celý den jenom štěká, pořád se mu něco nelíbí."
"A je aspoň roztomilej?"
"Je krásně huňatej, tomu bys nevěřila!"
"A kam spolu chodíte?"
"Naposledy jsme byly v parku, to bylo fajn..."
"A kouše?"
Dívka zrudla. "Jenom v posteli, chápeš. Jinak ne."
"Na takovýhle by sis měla dávat pozor! Zlomí ti srdce, utečou za lepším a budeš mít po hehe."
"To on by nikdy neudělal, je fakt věrnej!"
Když dívka odešla na toaletu, kamarádky se na sebe podívali.
"Ženský, mluví o chlapovi nebo o psovi?"

Poslali pro něj zvláštní kočár z Říma. Před Piem V. a kardinálem Rebibou předvedl svoje umění paměti, odpověděl na jejich otázky a odrecitoval žalm Fundamenta (v originále i pozpátku).
„Ten mladý je docela chytrý,“ mínil starý papež. „Prorokuji mu, že určitě udělá kariéru. Možná jako obránce víry; nebo – je to dominikán - to bude u inkvizice?“
„No nevím,“ odtušil kardinál, „slyšel jsem ho, jak se baví s jedním novicem, který četl Sedm radostí Panny Marie. Řekl mu, že pokud chce zakusit radostí ještě větších s hlavou ještě prázdnější, tak mu doporučuje Životy svatých Otců. Myslím, že tento pejsek asi bude kousat.“

"Tohle bys nejpíše neměla dělat," ohrnula Elizabeth nosík, když si Margaret zapálila cigaretu, "už s ohledem na dítě."
"Moje dítě to vydrží," vypustila Margaret slastnou dávku kouře.
"Myslela jsem svoje dítě," zamumlala Elizabeth a houpala malou Anne. Maličká princezna náhle spustila hladový pláč.
"Oh," řekla královna se zcela nepatřičnou noblesou a začala si rozhrnovat blůzku.
"Tohle bys neměla dělat," ohrnula nos Margaret.
"Krmit vlastní dítě?"
"Je to zcela nechutný zlozvyk. Vytahá ti prsa. Navíc ti malí uřvánci koušou. Uch." Margaret sáhla po skleničce se skotskou.
Elizabeth ji potřebovala taky, ale místo toho šla do vedlejšího pokoje vykonat ten nechutný zlozvyk.

Vojenský konvoj dorazil do misie ve zvířeném oblaku oranžového prachu. Dva vojáci vyvlekli z dodávky nepřirozeně se zmítajícího muže.
„Dejte ho dozadu do stanu… na tu volnou postel,“ vyhodnotila naléhavost případu zrzavá ošetřovatelka. Stačil jí jediný zkušený pohled. Věk kolem šedesáti, podvyživený, nepřítomný pohled, levostranné záškuby celého těla.
„Pozor, ať vás nepokouše…,“ zavtipkoval příliš mladý poručík. Elis ho sjela studeným pohledem.
„Váš pásek…“
Nechápavý výraz.
„Ten pásek! Dejte mi ho!“
Poručík opatrně odepnul kožený opasek. Elis se po chvíli zápolení podařilo vklínit jej mezi pevně zaťaté zuby pacienta.
„Jak se jmenuje?“ zeptala se klidnějším hlasem.
Poručík zaváhal.
„Makov… Profesor Makov.“

„Pozor!“ zakřičela Arya varovně, ale Kousačovy zuby už byly pevně zaraženy v kůži na krku.
Ohař celkem bez námahy tomu hajzlovi zlomil vaz a poněkud udiveně si pomyslel, že se mu malá Starková pokusila zachránit život. Když potom chladnokrevně oddělala posledního z banditů, uvědomil si, že je v ní daleko víc, než se zdá.
Ještě definitivněji mu to došlo o mnoho dní později, když ho neméně chladnokrevně okradla a těžce zraněného opustila.
Ostrá vlčice… táhlo mu zpomaleně hlavou… a já nepatřím do její smečky.
Ani ho nenapadlo, být na ni naštvaný. Chovala se jako pravý zabiják. Byli si hodně podobní…