DMD č. 14 pro 14.4.2011 Téma: Odkud vítr vane

Fandom: Extraterrestrial Highway Project
Poznámka: Stará dobrá Dálnice z pohledu jednoho konspiračního teoretika. Ti, jak známo, VĚDÍ, dokud vítr vane...:D
Mám Eugena rád. Jenže někdy se ta tenoučká hranice mezi konspiračním teoretikem a naprostým magorem kapánek stírá...
Mluvil a mluvil, nadšení z něj úplně tryskalo a lidi na nás začínali civět. Dokonce i v tomhle motorestu - útočišti všech emzákomilných cvoků široko daleko...
"Člověče," vzdychl jsem, když už už spouštěl oblíbenou tirádu o únosech a análních sondách. "Nebuď paranoidní. Kdyby to, co říkáš, byla jen z poloviny pravda, mohl by být emzák třeba i...," rozhlédl jsem se, "támhleten blonďatej chlápek."
"Nech bejt! Area 51! Stačí se rozhlídnout, a jeden hnedka ví, odkud vítr vane..."
Vždyť říkám - magor.
Ale mám ho rád.

Fandom: Hercule Poirot
Poznámka: Ty, co se pamatují na loňské téma Čaj o páté, vražda o půlnoci, by mohlo zajímat, že tohle je vlastně pokračování mé tehdejší stoslovky.
„Myslím, že případ můžeme uzavřít,“ prohlásil inspektor.
Poirot potřásl hlavou. „Jistě, vše ukazuje na Gregoryho. Avšak některé okolnosti... Například lordův zmizelý obraz...“
Po dvou dnech:
„Právě ukradený lordův portrét,“ vysvětlovat Poirot, „naznačoval, odkud vítr fouká. Lord Bradham je léta mrtev. Neměl žijící příbuzné, z rodiny lady Cicely ho znával jen monsieur Frederic. A ten byl rovněž zavražděn.
Možná tedy vraždil lordův ztracený synovec. A zahradník Brooks, on měl příležitost zavraždit jak lady, tak Frederica. Pouze motiv chyběl. Madame Barringtonová nám však poskytla dopis, jenž dokazuje, že lady manželova příbuzného poznala. Pochopila, že pomýšlí na dědictví, leč netušila, čeho je schopen.“

Svatba se povedla výtečně, jen co je pravda. Arne Magnusson, ženich, sice trval na tom, aby se na hostině nejprve podával tradiční islandský hákarl, takže umřelo víc lidí na otravu jídlem než alkoholem, ale on i Hervora, nevěsta, jen zářili.
Potíže začaly, když Islanďan pozvolna přestal navštěvovat společné pitky a bitky. Důvody uváděl podezřelé, ale tvářil se vážně. Zbytek jednotky samozřejmě spekuloval, co se to děje, ale protože byli svobodní, pravý důvod jim unikal. Teprve když odřekl účast na chcípáckém soustředění na Haltiatunturi, uhodili na něj.
Se slzami v očích přiznal, že jde s manželkou na Labutí jezero, podpantoflák jeden.

fandom: konspirační teorie
„Hele, zase sem někdo frčí, kteří to jsou?“
„Ti jednohlaví, zespod.“
„Tak na co čekáš?! Poplach! Skryjte základnu! Připravte se na průnik do zkreslovacího pole!“
V několika následujících vteřinách splynula celá základna s okolním terénem a všude na dohled od přilétající lodi vypadala krajina zcela nedotčeně.
Po přistání z lodi vesele vyhopkala nemotorná postava a v místním rozhlase se objevila porucha znějící jako „malý krůček pro člověka“. Potom postava zapíchla jakousi vlaječku komusi do záhonku a nechala se druhou fotografovat.
„No jo, turisti,“ pravil majitel zahrádky a otevřel okno a ústa, aby jim vynadal. Vznikl průvan a vlajka se zatřepotala.
poznámka: jednou z oblíbených konspiračních teorií, které měly dokázat, že Američani nikdy na Měsíci nepřistáli, bylo tvrzení, že se vlajka na Měsíci přece nemůže třepotat ve větru, když tam není atmosféra – a přece se podle fotografií třepotá.

Fandom: Klepání na nebeskou bránu (více info tady)
Poznámka: Kdo chce, může v tom stejně jako já vidět preslash ;)
Hledím do oblak a vím, že tam někde popíjíš tequilu a mluvíš o moři. V nebi se přece o ničem jiném nemluví…
Vzpomínám, cos mi řekl naši první společnou noc v nemocniční kuchyni. Stojíš na pláži a vychutnáváš slanou vůni větru, kterej vane od moře, a máš slastnej pocit bezbřehý svobody. Ráno jsem si to nepamatoval, ale teď si pamatuju. I to všechno, co jsme spolu zažili, ale hlavně moře. Brzy zaklepu na bránu, a pak tě potkám. A vím, co mi řekneš.
*-*
„To byla ale pořádná jízda, co Rudi?“
„Byla, Martine!“
A pak už budeme mluvit jen o moři…
citace z filmu

Fandom: Máj
Poznámka: Věnováno Dangerous, která pochopí.
Nikdy neplakal sám. Nesnášel sebelítost.
Nikdy neplakal před lidmi. Neměl rád jejich posměch.
Nikdy neuronil slzu před ním. Ani když ho ponižoval. Ani když mu ubližoval.
Nikdy nedával smutek najevo. Naučil se dusit ho hluboko v sobě. A když bylo nejhůř, otočil tvář proti větru, otevřel oči a čekal, až začnou slzet. Miloval tyhle okamžiky, protože zpravidla přicházel něžný dotek na rameni a zvídavý pohled.
Nikdy se nezmohl na víc než: „To je jen vítr.“
Nikdy se nedozvěděl, jestli to pochopil.
Nikdy mu neřekl, že ho miluje.
Vilémova lebka se šklebila do temné noci. Valdemar poprvé nehledal, odkud vane vítr.

Fifinka se nemohla vynadivit – když odpoledne pojala záměr uklidit celý domeček, zatímco kluci jeli hrát fotbal, netušila, že najde tolik věcí: tři plechovky párků za skříní, krabici se šunkou pod Pinďovou postelí, kus salámu zavěšený dovedně na lustru, kilo uzeného ve sklepě pod uhlím a kbelíček sádla, maskovaný v koupelně za pleťový krém.
Začala tušit, odkud vítr vane.
Už předtím se jí zdálo, že Bobík s tou antikanibalskou dietou (kterou mu v dopisech doporučovaly děti, mírně vyděšené z příběhů, v nichž se o sto šest cpal buřty nebo mlsně zahlížel do výkladu řeznictví na vepřovou hlavu) souhlasil nějak podezřele snadno.

fandom: Star trek TNG
poznámka: Občas je sto slov opravdu málo, takže se tentokrát nedozvíte nic o trpasličí galaxii ve Velkém psu. Doufám, že vás to mrzí.
Omlouvám se přítomným odborníkům, pokud píšu nesmysly nebo nepřesnosti.
Mimochodem, taky vás někoho původně napadlo psát fanfiction na Od Buchlova, vietor veje?
-------------------------------------------------------------------------------------------
Na obrazovce majestátně spočívala Galaxie obklopena tmavým pozadím, na kterém jen tu a tam probleskovala nějaká ta nadkupa galaxií. Picard soustředěně pozoroval, jak vypadala před sto tisíci lety. V takové vzdálenosti od ní se totiž Enterprise nacházela. Zkoušky experimentálních pohonů nedopadnou vždycky podle původních plánů. Nezbývá než doufat, že je pohon dopraví i zpět.
„Kapitáne,“ hlásil Dat, „zachycuji proud nezvyklého množství protonů a alfa částic.“
„Sluneční vítr? Znáte zdroj?“
„Podle koncentrace a směru lze zdroj předpokládat ve vzdálenosti 4,1 ly od nás. Není však viditelný v žádném oboru spektra.“
„Co byste říkal na malou zajížďku, pane Date? Kormidlo, nastavte kurs.“

Fandom: Budeč. Liškomágové
A/N: tentokrát fakt přímo výstavní BJB
Chladný vlhký vítr v nepravidelných poryvech stoupal od Vltavy nad vyšehradskou skálu. Nesl s sebou šedavý zápach pošmourného dne, sazí a špinavého rozpuštěného sněhu. Občas z tlumeného hučení města vytrhl řinčení tramvaje nebo náhlé zaskřípění brzd. Někde v dálce smutně zaklinkal zvon a holé větve se rozhoupaly ve stejném rytmu.
Evžen nastavil větru tvář. Pro něho přinášel vůni svobody a vytouženou úlevu z volného prostoru. Cítil ve vzduchu teplo z komína, Radčin smích a lehounký závan mateřídoušky. Jiskřičky rozptýlené magie hnané větrem k nízkým oblakům.
Evžen ještě netušil, že přináší i bolest, strach a zoufalství. Těšil se domů. Varování nevnímal.

Fandom: Harry Potter
Poznámka: parodie
- jakákoliv měsíční fáze, větrný den, nejlépe středa.
- lidová moudrost praví, že sfouknete-li ze své dlaně očarovanou routu po větru vanoucím směrem k domovu vašeho miláčka, projeví své city se do čtyřiadvaceti hodin
Rosinanta Artemis Michaila Harrington-Steelová zaklapla knihu. Chvíli se dívala na měsíční oblohu a přemýšlela, jestli je dnes jakákoliv měsíční fáze. Nenápadně se vyplížila z ložnice oknem, provaz z natrhaného prostěradla měla už připravený. Ukradenou routu nezapomněla vyráchat ve svém oblíbeném malinovém parfému.
Od jezera vanul silný vítr směrem k hradu. Ideální.
Zaklínala: „Omámí tě vůně a bylinky, jen mně budou patřit tvé myšlenky." Nejdéle zítra bude Severus její.