DMD č. 14 pro 14.4.2011 Téma: Odkud vítr vane

Jack seděl na baru a popíjel whiskey s ledem. Docela se nudil, protože podnik byl poloprázdný a ten zbytek pro něj nebyl dost zajímavý.
Najednou si vedle něj někdo přisedl. Jack se na svého nového souseda podíval a hned měl lepší náladu. Byl to muž, či spíše mladík, s krátkými hnědými vlasy a velmi vyplašeným pohledem.
"Ahoj, já jsem kapitán Jack Harkness," vyslal k němu zářivý úsměv a podal mu pravou ruku.
"Alonso," odpověděl mladík a nervózně se usmál.
"Hm... Zajímavé jméno."
Jack tušil, odkud vítr jménem Alonso vane.
"Číšníku, nalijte tady Alonsovi na můj účet co si bude přát."

„Mění se vítr. Přestavte plachty, plujeme na severoseverovýchod!“
„Odkdy tomu tady velíš, kotě?“ zeptal se Jack se zdvořilým zájmem.
„Od té doby, co ty na to kašleš!“ odsekla mu Elisabeth a pokračovala v komandování posádky.
Námořníci hleděli střídavě na ni, na kapitána, na oblohu… Pak se rezignovaně pustili do práce.
„Pohněte kostrou, čeládko líná! Musíme se odsud dostat, dokud fouká.“
Jack zakroutil nevěřícně hlavou a oslovil svého pobočníka.
„Pane Gibbsi? Krásná tvářička vás zblbla tolik, že za naprostého bezvětří lezete po stěžních jak cvoci?“
„Ona říká, že fouká vítr. Mysleli jsme…“
„Naše drahá Elisabeth včera ochutnávala rum. Má trochu halucinace…“

„Tati? Proč je v létě teplo a v zimě sněží?“
András si jen povzdechl a otočil další stránku burzovních novin.
„Tati, proč oheň pálí?“
András se nadechl k odpovědi, pak se zarazil, zamračil se a ústa zase mlčky zaklapl.
„Tati, proč je voda mokrá?“
Jen cosi tlumeně zpoza papírové bariéry zabručel.
„Tati, proč je krychle hranatá a koule kulatá?“
Žádná odpověď.
„Tati? Ty s náma nemluvíš?“ zadívala se dvojčata na Andráse.
„Ale mluvím.“ Pousmál se.
Na pár vzácných vteřin bylo ticho.
„Tati a odkud vane vítr, když je tornádo?“
András rezignovaně položil noviny na stolek. „Tak to doufám nikdy nezjistíme.“

„Dorotko, zjisti mi prosím, odkud vítr vane, abych mohl správně nastavit plachty,“ zavolal Dick na svou sestru, se kterou podnikal první samostatnou plavbu na své nové plachetnici. Přitom se nezapomněl podrbat na bradě, jak to dělal vždycky, když se hluboce soustředil.
„Ze severozápadu, Dicku,“ zavolala Dorotka, která svou roli brala vážně. Bratr na ni spoléhal. Ona sama si představovala, jak potkají nějakého trosečníka a zachrání ho.
„Dobře, přenastavím plachty, nerad bych, aby mi Vlaštovky a Amazonky řekli, že neumíme plachtit. Jak mi to John s Rogerem jenom ukazovali,“ přemýšlel nahlas.
„Děláš to dobře Dicku. Víš co, já půjdu připravit lana.“

„Přece vím, odkud vítr vane! To vám ještě nedošlo, kdo jsem? Děd Vševěd, pitomci, já vím všechno, i to, že mi manželka zahejbá tuhle s mladým, co se schovává za kamny. Však jsem ho cítil už od výtahu!“
„Správně a já taky nejsem pitomá, abych si myslela, že mi perníček ze střechy loupá větříček! Ke mně chodí krást i cukrář ze Shreka!“
„Když nedáte žábě, hadovi a převozníkovi plat, budu si moct jednou v klidu zdřímnout.“
„A já chci tu verzi s Ježidědkem, ale vyberte chytřejšího a Jendu s Mářou tučnější, bude svatební pečínka. Do pece vleže, vandalům pro výstrahu!“

Nechápala jsem, proč mě Margarita začala nenávidět. Vždyť jsem jí nic neprovedla. A přesto se jednoho dne její chování absolutně změnilo a já přišla o první přítelkyni, kterou jsem zde měla.
„Nediv se. Objevíš se tu, strhneš na sebe pozornost, kterou předtím lidé věnovali jí,“ vysvětluje mi Creagan.
„A to je následníkem trůnu,“ dodává klidně Trivet.
„Navíc díky tvému odhalení pravdy si uvědomuje, že je až druhorozená. To jí také na náladě nepřidá,“ doplňuje jej Creagan.
„Aha, tak odtud vítr vane,“ šeptám a přeji si, abych mohla vrátit čas. Margarita mi hrozně schází. Musím si zvyknout, že mě teď nenávidí.

fandom: Daleká cesta za domovem (R.Adams)
poznámka: Kurzíva patří geniálnímu autorovi. Konec je parafráze.
Vítr vane a vane hebkou trávou,
jehnědy se chvějí, listy stříbrem třpytí.
Lískaran sedí venku, poškubává ušima a obhlíží, jak si malí králíčci hrají ve večerním slunci.
Kam vaneš, větře?
Je starý. Unavený. Rádi si na něj vzpomenou, ale jen jako na hrdinu z minulosti.
Nikdo nic neříká. Jen Pětík se vždycky nejistě usměje, když ho vidí.
Už tuší. I Lískáč to ví.
Že je čas odejít.
Odhopká do své nory, aby se uložil na noc.
Vanu do dáli, přes vrchy vanu –
Usmívá se ze spánku, sní.
Klidně umírá v záplavě zlatého světla.
Zbývá jen obloha, hvězdná obloha a králík.

Na šedých vlnách Biskajského zálivu se zmítal malý člun. Na jeho palubě se mačkal asi tucet mužů. Devět Fransouzů nevraživě hledělo na anglické námořníky sedící na zádi. Člun se jen namáhavě prodíral proti větru směrem k Anglii.
„Pane, to je šílené...“ oslovil jeden z Francouzů mladého muže u kormidla. Ten na něj vrhl neochotný pohled.
„Ten vítr je dobrý pro plavbu do Francie. Prosím vás, otočte člun... Vysaďte nás na pobřeží a budete si moct plout, kam se vám zlíbí“ žadonil Francouz.
„Ne. Plujeme do Anglie“ odbyl ho stroze mladík.
„Ale, pane ten vítr...“
Francouz se nehodlal jen tak vzdát...

Lana vrzala, z paluby se ozývaly nepříjemné praskavé zvuky a celá loď se třásla a kymácela pod nápory větru. Marty obešel skupinku pirátů držících ruce nad hlavou a stále na ně mířil ohromnou pistolí. Minul střed paluby a strhl šedivou plachtu z DeLoreana. Otevřel dveře, nasedl a otočením páky spustil stroj času.
"Doktore!" snažil se překřičet hučení vichru, "rychloměr pořád ukazuje nulu!"
"Samozřejmě, Marty, protože auto vůči palubě stojí. Vzhledem k zemi se ale pohybuje!" odpověděl mu křikem doktor.
"A dokáže tahle ukradená kocábka vůbec zrychlit na osmaosmdesát mil v hodině?"
"To záleží na tom, jak silný je tamten uragán!"

Snažte se, prosím, dodržovat témata. Začínají se tu množit s tématem nesouvisející drabble, takže to začínáme kontrolovat. Jinak ale pěkné drabblení, tentokrát nikoli o jídle!:)

Téma pro 14. 4. 2011: Odkud vítr vane
Toto téma bude uzavřeno 14. 4. 2011 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Avevin seznam fandomů můžete sledovat zde.

V případě nejasností konzultujte Pravidla.