nerealita

Země léta. Dny horké a líné, noci vonící dobrodružstvím.
Země tajuplných bytostí. Dvě jsem našel na mýtině. Jejich smích se mísil se sladkou vůní opia.
“Rád bych prošel,” řekl jsem.
“Za to se platí. Poutníku.” odpověděl první.
“Čím?”
Druhý natáhl ruku. “To záleží.”
Oba byli nazí. Milá místní tradice.
První si všiml kam se dívám.
“Šaty jsou přežitek,” poznamenal. “Neuznáváme je.”
Poutník musí zvyky přijímat s pokorou. A tak jsem se svlékl.
První naklonil hlavu.
“Nejdřív musíš projít skrze nás,” řekl. “Přelsti nás... nebo poraž.”
"Já umřel a přišel do nebe?" řekl jsem.
Druhý udělal krok kupředu.
"Ještě ne," řekl.

Když před několika lety vyšla kniha „Jak poznat, že vaše kočka touží po vaší krvi“, vyvolalo to mezi kočtenářstvem zděšení. A my se ptáme, jak mohl tento nesmysl dvounožce napadnout?

Pravda došlo k několika událostem, třeba Pišta z Berouna se připletl pod nohy svého otroka, když tento sestupoval ze schodů, pádem si zlomil vaz.
Nebo případ Micky z Březové, šikovné myšilovky, která se pochlubila otročce úlovkem. Ta z toho měla smrt.
Pak je tu případ koťátka Bertíka, které se pokusilo osvojit si člověka, ten však dostal anafylaktický šok.

Toto vše jsou jen výjimky. Kočky v žádném případě neplánují likvidaci lidstva.