DMD č. 12. pro 12. 4. 2021. Téma: Zázrak moderní techniky

Nakonec Sara vstala a zamířila ke kuchyni.
Ještě jednou dala svým pocitům volný průchod a pořádně do dveří kopla, aby se otevřely.
„Au!“ ozvalo se z druhé strany okamžitě a Sara by přísaha, že ten výkřik doplnil zvuk lámajícího se nosu. K jejímu překvapení za dveřmi stál Amias, a zcela nepřekvapivě si tiskl ruku k obličeji.
„Co tady děláš? Nemáš náhodou zachraňovat Kasandra?“
„Vypadalo to, že se mnou už nikdy nepromluvíš, když půjdu s nima,“ zasténal Amias. „Mohla bys dojít pro Mayu?“
„Nesmysl,“ odbyla ho Sara. „Předvedu ti to nejmodernější kouzlo, co zabírá na pochroumanej obličej. Studenej mokrej hard. Drž.“

"Vyberte si," vysloveně škemral obchodník. "Dám vám dobrou cenu."
Mistr zlovec se sklonil blíže k dřevěné desce a prohlížel si vyložené zboží. Nože, obušky, biče, opasky, vnitřnosti pobitých strojů, váčky s různými amulety a...
"Co je to?" zeptal se zlovec a prstem ledabyle ukázal směrem k podivné věci, kterou nepoznával.
"Je to novinka, vyslovený zázrak," rozezpíval se obchodník jako kolovrátek. "Nová zbraň pro nejlepší mistry zlovce. Dvaatřicet zubů z dvaatřiceti mužů, kteří padli dvaatřicátý den války. Osobně jsem je provrtával a nasadil na drát z chirurgické oceli očarované měsíčním prachem. Kvalitní ruční práce. Mechanický boxer, který zkousne vždy, když udeříte!"

„Mami, co tady prosím tě děláš?“
Dáma v klobouku překvapeně zamrká, pohlédne na dceru.
„Co tu děláš ty? Myslela jsem, že máš dneska volno.“
Policistka podrážděně zamává telefonem.
„Moderní technika dokáže divy, víš?“
Paní jen pokrčí rameny.

O něco později je spor urovnán, rozčilená maminka uklidněna a chlapec odvelen do školy. Jen dáma s kloboukem je s výsledkem silně nespokojená.
„Přišla jsem o posledního spojence!“
Dcera se na chvíli zamyslí.
„A co kdybys na odpoledne pohlídala Julinku? Můžeš ji vyzvednout ze školky a pak pro mě za mě klidně pokračovat v pátrání. Nebo se snad vlastní vnučka do týmu nepočítá?“

“Takže všechny zázraky moderní techniky byly nejprve nápady zprostředkované múzou?” zeptal se mladý spisovatel.
“Všechny ne, ale hodně,” odpověděla Múza. “Science fiction je zářný příklad.”
“To znamená, že múzy vidí budoucnost?”
“Ano, i když je nezajímá technologický pokrok samotný, jako spíše čím inspirovat své spisovatele.”
“A ty?”
“Já už do budoucnosti nevidím,” řekla posmutněle.
“Holt budeš muset napjatě čekat s námi ostatními, co technologická budoucnost přinese,” řekl mladík s lehkostí. “Ale neboj, vím přesně co ti pomůže.”
“A to je?” zeptala se a s mírným úsměvem povytáhla obočí.
“Pustím ti Star Trek. Ti úspěšně předpovídají budoucnost už od roku 1966.”

Když v roce 1962 poprvé vyjely z fabriky Tatra Smíchov legendární tétrojky, ČKD uvádělo životnost 30 let.
Ty stroje jsou tu s námi dodnes.
Drží pohromadě jako židovská víra, opravit se dají prakticky „na koleně“, náklady na jejich údržbu jsou směšné a z početných střetů s nepozornými řidiči vycházejí s pouhými škrábanci na laku a ohnutými spřáhly.
Nejen že tvoří neodmyslitelnou součást pražského koloritu a že jejich design je geniálně nadčasový, já bych se nebál nazvat je zázrakem českého inženýrství a světovou perlou mezi prostředky hromadné dopravy.
Vždyť je to jediná tramvaj, která bez potíží projede kolejovou síť v Charkově!

"Říkám tomu baňka, je to zázrak moderní techniky!" ohlásil Hérón Alexandrijský slavnostním tónem skupině vousatých mužů v tógách.
Ti pozorovali uzavřený kotel s vodou, pod kterým hořel oheň. Na něm byla připevněná baňka která se otáčela, jak z ní ze dvou stran unikala pára. Tvářili se dost skepticky.
"K čemu je to dobré?"
"No, když vymyslíme, jak k tomu něco připojit, může to pohánět různá zařízení."
"Hele, a nestačí prostě otrok s klikou?"
"Jasně, ale..."
"Promiň Héróne, ale to je fakt blbost."
Filozofové se rozešli, Hérón se za nimi ještě chvíli díval, pak pokrčil rameny. Nejspíš to vážně byla blbost.

Naše dítě se, samozřejmě, o všechno živě zajímá. Hlavně o to, do čeho mu nic není. Namátkou nože, mámy vlasy, tátův glukometr a inzulin... Ale o tom jsem mluvit nechtěla.
Již v útlém věku si do postýlky přitáhl wifi kameru, téměř ji rozebral (ale stihli jsme udělat pár opravdu krásných fotek, na které bude v dospělosti jistě hrdý), každopádně ji ale znefunkčnil.
A poměrně dávno už je tomu, co objevil v ložnici odložený rozbitý počítač. Konektory, výstupy, tlačítka... Vypadá, že tomu všemu strašně rozumí.
Ale dejte mu autíčko s pevně spojenými koly a zaboha nepochopí, proč se obě točí stejně.

,,Převleč se do tepláků, řekla to maminka!" říkal tatínek nejmladšímu synovi.
,,To proto, aby si neušpinil nedělní kalhoty." dodávala maminka, zatímco loupala brambory v kuchyni. I když byla neděle, byl tu pořádný frmol, páč ani sedmý den tu nemůže být klid.
,,Notak, kde máš bačkory, honem si je najdi!" komandoval dál tatínek, ten mrňous ho ale neposlechl, jako vlastně většinou.
,,Jakto, že máš ty kalhoty špinavý? Vy jste se zase honili před kostelem!" vyváděla maminka unaveně.

Už mi z toho začínala třeštit hlava. Vzala jsem ovladač a pustila televizi. Všichni se uklidnili, sedli si a sledovali dokument. Byl to zázrak.

Dívá se. Fascinovaně sleduje, jak se drobná blikající světélka plazí vzhůru do kopce jako had, jak si razí cestu hutnou prašinskou temnotou, jak si nezvratně zabírají území po staletí vyhrazené šeru a záhadám. Vítr shazuje kšiltovky, vzduch voní nadcházejícím deštěm a on cítí zvláštní směsici vzrušení a smutku. Myslí na tajné cesty, spleti chodeb a pavlačí, útočiště střech a skrytá zákoutí. Myslí na všechny, kdo budou muset z Prašiny odejít. Myslí na dědu.

A někde dole pod tím vším, navěky mrtvý a odpojený, leží největší vynález Hanuše Nápravníka. Jako obrovské zvíře, které konečně přestalo dýchat.

Jirkovi se lítostí sevře hrdlo.

Všechnu svou víru a naději vložil kovářský tovaryš do nové, masivní píšťaly nabité dvojitou dávkou prachu a cínovou kulí. Čekal, až se mu naskytne příležitost k výstřelu. Viděl tak, jak se odvíjí celý plán, krvavé přepadení měnící se v debakl, jak jezdec, stržený z koně, měnil členy tlupy v krvavou tříšť, aniž by přes svou zbroj cítil jejich rány. Rytířská zbroj, symbol urozenosti, útlaku a starých pořádků.
Vypálil.
Přímo doprostřed kyrysu.
Železný pán dokončil sek, přehmátnul na meči a hodil jím jako oštěpem.

"Dvojitý prsplech ze silné oceli, jen svrchní část je povrchově zakalena. Zázrak moderní zbrojířské techniky, můj pane!"