DMD č. 6. pro 6. 4. 2022. Téma: Červík na dubu

"Červík na dubu pro Housenku v rákosí, sedmikrásky vykvetly, opakuji, sedmikrásky vykvetly, přepínám."
Housenka v rákosí pro Červíka na dubu, potvrzuji příjem. Motýl Emmanuel se zaletí podívat, opakuji, motýl Emmanuel se zaletí podívat, přepínám."
Červík na dubu pro... Sacre bleu, už mě tyhlety pitomý kódový jména lezou krkem, kdo si tyhle voloviny má pamatovat?"

Do konverzace v éteru nad Francií se vmísil třetí hlas.

"Tak podle fás je tochleto folofina? To uš si nepamatujete na Šarlatofou Vlošku a Plesnifou Ponošku? Kyblíšky a kolíšky?"

Zavládlo rozpačité ticho.

"...Hans?"
"Ja?"

Následující ticho bylo pro změnu velice, velice nabité.

"Himmelherrgottsakramentkruzifixhallelujafickmichinskniescheißkarlgott! Nicht schon wieder!"

K devátým narozeninám dostala Vanessa od kamarádky křečka. Pojmenovala ho Pralinka. Klec s Pralinkou jsme umístili na starý dubový stůl v kuchyni, který dávno pozbyl funkci jídelního a stal se odkládacím. Vanesska se o Pralinku vzorně starala, než došlo na krmení živou stravou. Sotva otevřela krabičku s moučnými s červy, zaječela „Fůj, to je hnusný!“ převrhla ji na stůl a utekla. Pohled na kroutící se červíky zvedl žaludek všem, ale někdo tu pohromu zlikvidovat musel. A tak mi už na věky zůstala funkce krmiče. Vanessa se fobie z červů a brouků zbavila o mnoho let později na brigádě v Zoohitu.

„Co-co je to támhle? Tam, na tom dubu.“ Zeptal se Nie Huisang.

Jiang Cheng už několik hodin litoval, že se nechal přemluvit a šel s ním na noční lov. Toto byla katastrofa. Nie Huisang se mu schovával za zády a nadskakoval při každém zašustění listí.

„To je náš cíl.“ Oznámil Jiang Cheng.

Nie Huisang se ještě více přikrčil: „Cože? Taková bestie?“

„Ty naděláš,“ zavrčel Jiang Cheng. Jeho trpělivost byla ta tam. Už chtěl být zpět doma. „Je to jen takový bezvýznamný malý červík.“

„Malý?!“ vykřikl Nie Huisang, „vždyť má alespoň dva metry!“

Jiang Cheng vytasil meč a vyrazil do útoku.

"Viléme Červíku!" zahřměl kaprál.
Jeho hlas se rozlehl přes louku, kde se shromáždil celý Valdštejnův pluk a také mnoho přihlížejících.
Vilém Červík, podsaditý chlap s nezdravou barvou a slámovými vlasy z Kolína, byl dopaden noční hlídkou, jak se plíží z ležení. V kapse mu našli listiny přímo z Valdštejnova stanu.
"Za trest zrady na našem nejmilostivějším pánu, vévodovi Albrechtu Václavu Eusebiu z Valdštejna, tě odsuzujeme k pověšení za hrdlo, dokud nezemřeš. Rozsudek budiž vykonán ihned!"
Několik párů silných rukou popadlo nyní ještě víc pobledlého Červíka a vydali se s ním a s konopným lanem ke košatému dubu na okraji louky.

„Červi na stole. Na našem novém stole, Sherlocku.“
„Ten starý jsi vyhodil.“
„Bývala na něm lidská těla! Koupil jsem nový, dubový, aby Rosie nemusela obědvat ostatky. A ty sem přitáhneš červy.“
„Trvala na tom, že je chce.“
„Ještě ani neumí mluvit.“
„Zálibně se na ně dívala. Smysl sdělení byl jasný.“

„Žílaly?“
„Rosie se líbí.“
„Šíša,“ zažvatlá batole.

„Co tu dělá had?“
„Pokus pro Rosie, nesahej na něj!“
„Slíbil, že mi pomůže se školním projektem,“ potvrdí holčička.
„Ten had, nebo Sherlock?“

Když najde ve dřezu škorpiona, dojde mu trpělivost.
„Pes! Pes je maximum toho, co snesu.“
Sherlock mrkne na Rosie. Vidíš?

Že se u nás na něžný klepání obvykle nehraje, asi nejlíp ilustruje fakt, že dveřníka nám dělá Sauron. Jenomže tohle byl extrém. Práskl hrom a Sauron proletěl i s dveřma do jídelny.
"Šéfe," konstatoval zkoprněle Santer, "v kuchyni je les."
Podlaha byla plná dubovýho listí. A za dveřma, no...
"PŘIŠEL JSEM SI PRO SYNA," zahřmělo nad náma.
Otesánek zakvičel. Fakt!
Voldemort zařval nějakou kletbu, dveře okamžitě přirazily na místo a my zůstali jak opařený.
Jedinej, koho to nevyvedlo z konceptu, byla Ježibaba.
"Prosím vás, chlapci. Náš přítel kůrovec už sežral jinačí kabrňáky. Prostě si chvíli počkáme. Kdo si dá perník?"

Dívala se z okna na lavičku pod stromem. Jak krásné to je místo! A kolik vzpomínek ji s ním pojí. Ráda tam sedávala v letních vedrech ve stínu stromu. V zimě strom i lavička zapadaly sněhem a vyzařovaly klid a mír.

Kde jsou vzpomínky? A co lavička pod stromem, kam zmizela? Proč jsem zavřená v téhle místnosti a okno nejde otevřít? Proč se mi v noci zdá o červech? Lezou po dřevě i dovnitř, tisícem chodbiček ho rozežírají…

Už si na nic nepamatuje, sedí a nepřítomně zírá do zdi. Vzpomínky jí rozežrala nemoc, tak jako červi lavičku z dubového dřeva.

Herr Zimmermann!
Píši vám, ač velmi nerad, ale musím si postěžovat.
Je to měsíc, co jsem si objednal vaše zboží - krabičku červotoče australského, aby mi doma provedl odlehčovací práce.
Mám dojem, že jste mi poslal vadné kusy. Za týden se mám stěhovat a můj starý poctivý rakouský dubový nábytek je stále tak těžký, jako byl před měsícem. Přece nebudu stěhovací firmě platit plnou cenu, kterou si dávají platit od kila.
Žádám vás tímto, abyste mi zaslal novou dávku červů, dejte si záležet, aby tentokrát byli pěkně hladoví.
Náklady na zaslání samozřejmě nechávám vaší straně!
S pozdravem
Carl von Bahnhoff, Vídeň

Jednoho mrazivého jarního rána usedl Ledňáčkovi po boku strakapoud. Chvíli se naparoval, peříčka si čechral a pak konečně, snad z nedostatku jiného obecenstva, zapředl s Ledňáčkem zpěv. Přestavil se jako Doktor, bolavým stromům rád pomáhá, jestlipak Ledňáček nějaký takový nezná.
Ledňáček ani přemýšlet nemusel a rovnou Doktora nasměroval ke starému dubu, ve kterém žila sova. Ta si neustále stěžovala, že se jí ve dne špatně spí, když ve dřevu vytrvale hlodají červi.
"Červi? Na to není třeba lékařů, to ať si zvládá někdo jiný," zaskřehotal strakapoud a odletěl.

"Zdá se, že ten Doktor bude spíš Šarlatán," zhodnotila později moudrá sova.

Vyrazil z Doupěte, aby se přemístil ke Svatému Mungovi. Byl plný očekávání. Měl plán. Ne, že by ho vymyslel, ale měl ho.

Když Hermiona navrhla, aby za profesorem chodil na návštěvy, přišlo mu to samozřejmé. Když řekla, že by mu měl donést něco, co má rád, připadalo mu to jako dobrý nápad.

Nosit lektvary do nemocnice se mu ale zdálo hloupé, tak se zeptal Rona, co by v takové situaci potěšilo jeho.

Zadíval se na krabici ve svých rukou a ztěžka dosedl na kmen dubu ležící u cesty. Začal v něm hlodat červík pochybností. Vážně je čokoládový koláč to pravé?