Goblin Emperor

Když ho viděli poprvé, byl to ještě chlapec. Vyhublé, vystrašené dítě v příliš velkých šatech. Nemluvili o tom, jak se mu třásl hlas, ani o jizvách na jeho těle. Co také mohli říct císaři?
Oblékali ho, s opatrnými úsměvy a ujištěními. Kontrolovali, aby jedl pravidelně. Podporovali ho v jeho rozhodnutích.
Po pár měsících jako by se jeho tělo vylouplo. Stal se z něj mladý muž ve vývinu, s jasným hlasem a s šaty, které mu perfektně seděly. Jaký měl být, kdyby předchozí císař nebyl předpojatý idiot neposlal svého syna ode dvora.
Lepší císař i muž než kdy byl jeho otec.

Otevřel oči a rychle je zase zavřel. Přikrývka byla z nejjemnějšího hedvábí, přesto působila jako těžký kámen, který ho tlačil k zemi.
Nechtěl vstát. Nechtěl čelit věcem za dveřmi.
Pak se v duchu pokáral za svojí rozmazlenost. Co by jiní dali za postel ze zlata a polštáře z nejdražšího peří? Jak moc toužil po komfortu, když byl mladší?
Kdyby jen věděl, jakou to vše mělo cenu...

"Vaše veličenstvo," ozval se opatrný hlas. "Je čas. Musíme Vás obléci a připravit, abyste stihnul ranní audience."
"Ano, samozřejmě," zašeptal Maia a donutil se zvednout. Čas nechat své já za sebou a být císařem.