DMD č. 30. pro 30. 4. 2022. Téma: A šmitec

Tu noc se v něm něco zlomilo.
Stačilo.
Naposledy mezi prsty promnul rudý šátek. A pak nechal vítr, aby mu ho vyrval z ruky a odnesl ke všem čertům. Přes palubu, do moře.
Zbavil se toho kluka. Vyházel knihy, nábytek, serepetičky, skoro vše, co mu mohlo Steda připomínat. A doufal, že se spolu s tím vším vyhodí i city, které ho zevnitř trhaly na kusy.
Ale nestalo se. Schovával to pod koženým oblečením, krutým chováním, černou barvou na obličeji. Maskou Krakena.
A když se nikdo nedíval, tutéž barvu mu smývaly proudy slz.
Byl sám, v temnotě.
Maják z obrazu nesvítil.

Swan joined Wolf for the ritual. Raven observed too.
Lioness stood on symbols-covered floor.
The artifact started buzzing with magic, the symbols responded, the incantation sounded.
"No shields," Swan reminded her telepathically. "Just work with what comes."
The younger woman closed her eyes, inviting the power swirling all around her to flow through her.
It surprised her when the ritual ended.
Her knees buckled and Raven caught her.
She smiled, then realized she still cannot feel his emotions.
"It didn't work," Swan said.
"Can we stop trying now?" Lioness asked.
"Let's just focus on what is and work with that."

Objevíš se vždycky, když něco pokazím. A směješ se.
Jsi každou neodbytnou myšlenkou a výčitkou. Jsi úplně k ničemu, hloupá, ošklivá, neschopná, aspoň buď na lidi hodná, rozdej se, snad tě vezmou na milost.
Kvůli tobě nemůžu v noci spát.
Maluješ mi kruhy pod oči.
Sebenevinnější poznámku od kamaráda překroutíš tak, že už pochybuju úplně o všem.

Ale už toho mám dost.
Podívej se na to, co jsi se mnou udělal.
Vím, jsi mou součástí. Ale to neznamená, že mě ovládneš a zničíš.
Nevěřím, že by tohle mělo být všechno. A budu bojovat. Protože to Světlo ani moje tma nepohltí.

"A Šmitec říkal, že je konec," dokončil smutně vyprávění Houslový klíč. I všechny noty si povzdechly.
"Už nikdy nezazníme."
"Co s námi bude?"
"Kdo mě bude hrát?" bála se Písnička.
"No tak se všichni uklidněme, jo?" přehlušil obavy Notový zápis. "Ještě máme Píšťalku! S ní jsme v bezpečí."
"To je právě to... Šmitec říkal, že Píšťalka končí se symfonií. Prý kvůli tomu, že se ji všichni smějí, protože neumí hrát."
"Blbost! Nikdo nás neumí zahrát lépe než Píšťalka... Ale pokud je to pravda, pak je na nás, abychom jí to dokázali! Noty seřadit, pozor a jedem! Raz dva, raz dva..."

"Co děláš v mém bytě?" nadává soused.
"Promiňte, já..." omlouvá se Adam.
A šmitec! Konec drabblení, dámy a pánové! Adam se naštěstí neteleportoval rovnou ke mně, ale k sousedovi. Tak vám tady můžu ještě zamávat šátečkem, než mě Adam dojde seřvat. Někdy si ty postavy dělají co chtějí, nepřijde vám? A můj mozek taky! Proč bych dával do té knihy návod, jak se dostat ke mně?! To je vyloženě proti logice! Tady někdo chtěl, aby mi Adam na úplném konci seriálu dal do zubů. Ale kdo by zvládl vytvořit takhle mocný rituál... No jasně! Já toho boha ze stroje přetrhnu!

„Dokážeš někomu vlézt do hlavy?“ přimotal se jednou Thor k Lokimu.
„Tak trochu,“ odpověděl Loki, který neměl náladu Thorovi vysvětlovat, jak jeho magie funguje. On si z toho stejně nikdy nic nevezme.
„A dokázal by jsi to provést mě?“ zeptal se najednou. Loki se na něj překvapeně podíval.
„Ty chceš, abych ti vlezl do hlavy?“ ujišťoval se.
„Chci vědět jaký to je! Donuť mě třeba cítit strach. Přičaruj mi nějakou fobii!“
Loki se nenechal dvakrát pobízet. Když chce Thor fobii, má ji mít.
„Hotovo.“
„Čeho se bojím?“
„Máš paraskavedekatrifobie. Nezávidím ti. Dneska je čtvrtek..."
„Cože mám?“
„A je zrovna dvanáctého…“

Hudba hrála, nádobí cinkalo, hovor a smích se ve vlnách nesl celým palácem až do ženského domu. Společnost tam byla podstatně klidnější.
Harémové novicky bavily ostatní tancem, eunuchové roznášeli pochoutky, šlechtičny si vyměňovaly nejnovější drby. Královna seděla na vyvýšeném pódiu a přihlížela, ponořená v myšlenkách.
Náhle se před ní zjevil posel:
"Král si žádá tvou přítomnost, má paní."
Právě v tu chvíli se ozval další výbuch hurónského smíchu z hlavní hodovní síně. Královna zkřivila rty a zavrtěla hlavou.
"Odmítám pro něj být zábavnou loutkou."
Posel zbledl, ale odešel.
O chvíli později hudba i hovor ztichly s kakofonickým zaskřípěním posledního smyčce.

O pět let později přijeli král Corann a královna Tara uvést do úřadu nového knížete kmene Ai Vate. Na následné slavnosti se královně Taře podařilo zastihnout manželku novopečeného knížete samotnou. Esciel si zrovna opatrně masírovala bolavá záda, druhou ruku položenou na už úctyhodném břichu.
„Vidím, že ses svého úkolu zajistit pokračování rodu zhostila zodpovědně,“ poznamenala Tara.
„Tohle je poslední,“ pronesla Esciel temně. „Gerián by sice chtěl další, ale má smůlu. Tři, a dost.“
„A už jsi přišla na to, jak být ženou vládce?“
Esciel se něžně zadívala směrem, kde Gerián právě mluvil s králem Corannem. „Ano, řekla bych, že ano.“

"Tati, už bude ta večeře?" táže se Ota.
"Bude, za okamžik."
"A co bude?"
"Nech se překvapit."
"Všichni na večeři!" volá Lev.
"Co to je?" ptají se současně Scholastika i Ota nad bizarně vypadající pomazánkou.
"Šmitec."
"To má být zdravá večeře?" pochybuje Scholastika.
"Ovšem. Je tam tvaroh, niva, česnek, paprika, samé zdravé věci."
"Hlavně, aby to bylo něco, k čemu si můžeš dát pivo, co, Lve?"
"Jenom jako digestiv."
Všichni si tedy mažou pomazánku, Scholastika a Ota ovšem s nedůvěřivým výrazem ve tváři. Lev, spatřiv to, rázně prohlásí:
"Když jsem dostal úkol udělat večeři, tak budete jíst šmitec, a šmytec!

"To je konec!" zoufal si Tony. "To nezvládnu!"

"Pane?" ozval se JARVIS. "Mohu se zeptat, co se děje?"

"Víš, co mi dneska řekl Rogers? Řekl mi, že dokáže líbat lépe než já! Já! Král líbání!"

"Nebyl jsem si vědom, že máte podobný titul, pane," prohlásil JARVIS.

"A šmitec! Dost! Má vlastní umělá inteligence si ze mě nebude dělat legraci! A Rogers už vůbec ne! Já tomu nafoukanci ukážu!"

Tony vpochodoval do kuchyně, popadl Stevea za ramena a políbil.

Steve polibek opětoval... vášnivě.

"Tak jo... Měl jsi pravdu," pronesl Tony omámeně, když se odtáhl, ve tvářích ruměnec.

Steve se jen ušklíbl.