Letenské listy

Než tátu odvedli, slýchával Jaroslav přes zeď tlumené hádky.
„Tys chtěla dítě! Mám snad krást? Buduju životní dílo!“
Teď je správcem on. Rozšířil kolejiště, propojil halu s obývacím pokojem. V arkýři vlaky mizely v tunelu, aby se vynořily v bývalém dětském pokoji. Nové výhybky, nádraží, hrad.
Zpočátku volávala: „Pojď se najíst, Jaroušku!“
„Co škola, Jardo?“
„Nestydíš se, Járo, nechat se živit od starý ženský?“
Přestal naslouchat. Dny prospal. Noční světla jsou zářivější.
Ten hluk se ozval v nebývalou dobu. Těžká rána, pád.
Kontrolky se rozblikaly. Zničený most, rozsypané vagóny.
Odtáhl chladnoucí tělo do kuchyně a pustil se do opravy kolejiště.

„Já se za ní teď skoro stydím. Vybral jsem si ji, že má v životě řád. Perfektně plánuje. Všechno uspořádá. Je zodpovědná. Není bohém. Nemyslí jen na sebe.“
„To já jsem chtěla introverta, nezávislou osobnost, chápeš. Aby se na mě nevázal, nechal mě volně dýchat. Záruku, že se budeme mazlit, jen když budeme oba chtít. Nestojím o žádný předstírání citů.“
„Jsme spolu přes deset let, a teď tohle…“
„Myslíš, že je tam uvnitř fakt dokážou změnit?“
Potkali se na rohu. Nad hlavou jim svítil neon Světové asociace intelekt trenérů Super Jump.
Očichali se. Barney doštěkal a počůral patník. Kočka odběhla.

Časopis Nature zveřejnil přelomovou studii dvou českých přírodovědkyň.
Tým zkoumal příčiny dramatického úhynu původní letenské flóry i fauny, včetně rodu Homo sapiens.
Vědkyně odebraly vzorky listů, chlupů i vlasů postižených jedinců. Odhalily, že patogen, způsobující rozsáhlou devastaci nepříbuzných entit, souvisí s hlukem.
Bioložky představily naprosto unikátní řešení.
Spojily in vitro kmenové buňky posledního přeživšího lánského jelena s původním jírovcem maďalem. Vznikl nový druh stromu, který v rámci fotosyntézy produkuje kyslík obohacený jelením DNA, který se váže na ultrajemné částice nanoprachu.
Hlučným nosičům červenožlutomodrých vlajek vyraší mohutné parohy.
„Už dotroubili,“ potvrdily vědkyně, bydlící v letenských ulicích U Sparty a Jana Zajíce.