Obchod s realitami

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
"Myslím, že ta vaše neteř je fuchtle a rajda do větru," přeběhla pohledem ze zdecimovaného obsahu květináče na zrzavého kocoura, který líně zívl a olízl si nos, věděl, že se mluví o něm.
"A vůbec," pokračovala paní Havránková, "nevím, kde automechanik z Nymburka vzal peníze na svatební cestu do Indonésie. Neměla jste jí to hlídání slibovat."
"Do Malajsie," opravila ji paní Vonásková.
"Té akácie je škoda," paní Havránková výhružně pohlédla na zrzavého kocoura.
"Opuncie. Česky mučenka," opět ji opravila paní Vonásková.
Paní Havránková s pohledem na kocoura odvětila: "To tedy sedí, umučená mučenka."

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
"A o čem, paní Vonásková? Že je poštmistrova Kristýna v tom s tím instalatérem z Hradce, nebo že si ta zmalovaná štětka Majerová začala barvit vlasy?"
"Ne, o zombie apokalypse v Nymburce."
"Aha to," paní Havránková ztratila zájem, "guru Procházka říká, že je to z toho, že si před jídlem nemyjí ruce a nezdraví starší lidi."
"Může být. Ale náš mladej tam předevčírem projížděl a byl nervózní, jak na něj pokřikovaly Sežereme ti mozek."
Paní Havránková odvětila: "A co mají říkat jiného? Vždyť by to nedávalo smysl, kdyby křičely třeba Milujeme vaši ženu."

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
Paní Vonásková si zálibně prohlížela upnuté svítivě zelené triko, které rozhodně neladilo se svítivě růžovými elastickými kalhotami, natož se svítivě oranžovými nátepníčky.
"Ty nátepníky mi přivezl synovec až z Hradce," podotkla spokojeně, a paní Havránková by musela pocházet z jiného prostoročasu, aby v tom neslyšela "heč"...
Dámy si v rukou srovnaly cvičební karimatky, opatrně se na sebe usmály, paní Havránková rozpačitě pokývla paní Vonáskové, protože sama nebyla dost na výši situace. Nebo si to spíše myslela.
Do vestibulu školy nahlédl guru Procházka. "Pojďte, dámy," vyzval je. Nátepníčky ignoroval, měla to být mentální gymnastika.

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
"Je to jedním slovem skandál, paní Vonásková, skandál, to si o tom myslím. Už teď je tu nával, a nikdo další přijít neměl. Skandál."
"Viďte. A zrovna ona."
"Nestydatost. Řeklo se, že už se sem nikdo další nebude cpát."
Duchové paní Vonáskové a Havránkové hleděli ode zdi zrušeného hřbitova ke kostelu.
Čtveřice černě oděných mužů s rakví na ramenou pomalu a důstojně vyšla z kostela.
Vousáč s basovou křídlovkou zvedl nástroj a pokynul tlusťochovi s tubou. Ten se narovnal, vypjal hruď, natiskl náústek a truchlivě zadul.
Duch paní Havránkové zlostně sykl: "Už troubějí."