Hazbin Hotel

Na Lucifera tvrdě dopadaly hříchy minulosti. Ne ty velké, které se zapsaly do dějin, fresek, rýmovaných fanfikcí a nepopiratelně sexy soch.
Tyhle byly menší, zato měly zatraceně tvrdé rohy.
Teď ho sejmul svazek s názvem Respektující výchova. Poté, co mu přivodil solidní pohmožděninu v oblasti páteře, se provokativně otevřel na stránkách věnovaných komunikaci.
„Já ksakru vím,“ protestoval vládce pekel.
Vzápětí ho do týlu udeřila věštecká koule, která recitovala něco o nevýchově.
„Tohle už je osobní!“ zaječel na knihovnu, jež se zostra postavila jeho snaze o úklid.
Knihy vyčkávaly.
Ale měly pravdu, potvory.
Jeho dcera Charlie se celkem úspěšně vychovala sama.

„Hotel běží skvěle.“ Charlie se nechávala unášet bezbřehým optimismem. „Je z nás jedna malá rodina.“
„Se sestřenkou schopnou ubodat i hodiny s kukačkou,“ připomněla jí Vaggie. „Se strýčkem, kterému cukají prsty, kdykoli se ocitne poblíž karet. S bratrem, který jede ve všech myslitelných drogách.“
„Ano,“ uznala váhavě Charlie a vzápětí se rozzářila. „Přece jen je bereš členy rodiny.“
„Nečekáš ode mě, že najdu pozitivní rysy u Alastora. Pozřel několik pekelných hlavounů,“ namítla Vaggie.
„Má… zajímavý hlas? A cvikr?“
Vaggie nevěděla, jestli se má smát, nebo si zoufat. Ať se v hotelu semele cokoli, ona bude Charlie bránit proti celé „rodince“.