Bonus č. 5 pro 20. 4. 2012. Téma: Okno

Já to beru jako výzvu... A neustoupím! Proto za každých
okolností mé milované QAF.:-)
Vy ovšem zděšeně prchejte, protože to je moje opravdu
první "báseň" v životě a podle toho taky vypadá!
Pro mne životní dílo:D a slash, pro vás BJB!
****
Sedím, zírám z okna ven,
vážně si nemohu pomoct,
dole totiž přišel sem
všechen pittsburghský dorost.
Mladí, jimž sotva raší první vousky,
i starší, co zdá se leccos zažili.
Sejdou se na všeliké povedené kousky,
alespoň na chvíli…
Všude zní halas, křik a hudba,
tančí se do noci.
Zdá se, že klub Babylon je nejlepší sudba,
ze všech jsou rázem taneční otroci..
Však to co spatřím pod lampou,
to srdce mé svírá,
panic - hoch spanilý,
na svého prince zírá.
Oni to ještě netuší,
jak osud je spolu spojil.
Já však jim vidím do duší
a vím, že to nebyl omyl.

A/N: BJB, básnické střevo bylo dáno do vínku mé sestře, nikoli mně :-)
Rozněžněný alkoholem
sňatek dívce slibuje
spousta dalších párů kolem
po parketu rotuje.
Nad skleničkou bloodymary
svatbu velkou plánují
matky, známí, jejich dcery
tam přec chybět nesmějí.
Barva šatů, kytek, kravat,
vše musí být bez chyby
na ubrousek to naškrabat
ať pak nejsou pochyby.
Velký mejdan rozjíždí se
v přeútulné vinárně
oslavovat můžem přece
času oba dost máme.
Nepříjemné překvapení
ráno dívce nastává
chlapec k nalezení není
snad jen doma vyspává.
První slova jako sprcha
„totální já okno mám“
ztělesňuje slovo mrcha
když o svatbě vykládá.
Dívka smutně myje schody
matka rozumy jí nutí:
netahej ho do hospody
na životní rozhodnutí.

Onoho dne pak někdy k ránu
zavřeli do žaláře pannu.
Do žaláře a kobky temné
zavřeli její tělo jemné.
Do kobky bez dveří a oken
spoutali zlatý žár těch loken.
Ona však našla kdesi v prachu
křídu o velikosti hrachu.
Na stěnu okno malovala,
svého milého přivolala.
A mládenec byl u ní v chvíli.
Nebyl to však obvyklý milý.
Ten totiž měl na čele rohy,
ocas dlouhý a kozí nohy.
Do zdí tak poklidného hradu
přinesl děs, hrůzu a zradu.
Na stěnu malovala okno
a všichni se pak mohli zcvoknout.
Takový byl ten milý její.
Bůh ochraňuj nás v beznaději!

Alenka se z okna dívá,
smutnou písničku si zpívá.
Ambra - kráva zoufalá
zas z někoho prču má.
Harry kouká z okna ven,
Před chvilkou měl hnusný sen.
Z ležáku mu lezla zmije,
už se nikdy nenapije!
Maličké okénko
gotického hradu
rozhodně nebylo
jenom pro parádu.
Střílna je potřebná,
střílet se musí,
až přijde nepřítel
chuť smrti zkusí.
Teď oslava velkolepá
na absolventy tu čeká.
Zkouší, kdo vypije víc,
ráno si nepamatují nic.
„Hlava bolí, vokno mám,
naštěstí v tom nejsem sám!“
Má milá dívá se z okénka ven,
zdál se jí ,zdál se jí
překrásný sen,
že zlý den
odešel.
--------------------------------
Pozn. tohle téma považuju za poněkud diskriminační, protože ne každý dokáže veršovat nebo alespoň rýmovat. Ale já se nedám! :-)))
Pozn. 2: fandomy: Česká škola magie ve Vídni, Harry Potter, Historie, Ze života, Na motivy lidových písní

Dveřím nevěří a okna ji děsí
jako stín čehosi, co bylo kdesi
kdysi dávno. Je doma v lese, je dávno jiná,
tak proč jí ten mladík náhle připomíná,
že je snad trochu člověk.
Nad střechami domů, tak blízko mraků
kráčeli, tančili nad křídly ptáků.
V okně portrét jeho a šedé myšky.
Svět byl nekonečný z té omamné výšky
a dole v ulici zněl vojenský pochod.
Holčička se občas ve snu v noci vrací
do země, kde žijí saze a draci.
Okenní tabulka se zachvěje ve vánku
a štíhlý stín jí vklouzne do spánku
a stočí se jí v nohách postele.

A/N: Jsem poměrně dobrá na takové to domácí básnění, ale žádná velká rychta to nikdy nebyla a nikdy nebude, takže si rozmyslete, jestli jste ochotní to číst. :D
Jo a je to slashoidní, tak!
Chlapec mladý k oknu vzhlíží,
by snad mohl za tou mříží
spatřit lásky tvář.
Chlapec mladý v okno klepe,
ono je však zřejmě slepé -
za ním žádná zář.
Chlapec mladý okno leští,
každou noc, ve větru, v dešti.
Má snad svatozář?
Chlapec mladý okno prosí,
to se však jen dechem rosí,
nikdo neotvírá.
Chlapec mladý v okno bije,
za svou láskou věčně nyje,
klesá jeho víra.
Chlapec mladý v okno šeptá,
slova lásky - ta se neptá.
Proč tam zmírá?
Zítra se žení…
Mladý pán ven z okna hledí,
mladá paní smutně sedí.
Chlapec? Ten se vytrácí.
Tři srdce tu krvácí.

Jen se s námi napij hochu.
Pij, mlč a poslouchej mě trochu.
Zítra ráno nevzpomeneš nic
a svůj domov neuvidíš víc.
Pochodem vchod a přímo hleď!
Tam za mořem tě čeká svět.
Zbraně nabít! Zamířit a pal!
Čeká tě sláva, proč bych ti lhal?
Teď jsi voják pana krále.
Pochoduješ dál a dále.
Každý den máš příděl rumu.
Ze Španěl už nevrátíš se domů.
Pochodem vchod a přímo hleď!
Tam za mořem tě čeká svět.
Zbraně nabít! Zamířit a pal!
Čeká tě sláva, proč bych ti lhal?
Zbraně nabít! Zamířit a pal!
Čeká mě boj, smrt a v očích žal.
----
Původně jsem chtěla pseudozveršovat, kterak se Sharpova rota zpila pod obraz a tudíž maj totální vokno, jenže jak jsem psala, tak z toho vylezlo tohle... aneb člověk míní, drabble mění. Jo a vím, že to je děsně naivní a všecko, ale je to asi vrchol toho, co je mé (ne)básnické střevo schopno vyprodukovat. Insiprace přišla od tud

„Pařím…“
„Paříš?“
„Paříme!“
„Já mám okno…“
„Ty máš okno?“
„Ona má okno!“
Ukažme si na ni…
Na mě?
Na ni!
„Proč máš okno?“
„Proč?"
„No proč???“
„Protože jsem pařila,
mnoho vína vypila,
piva také, jak by ne,
kdo se z toho pomine?“
„To se trochu nestydíš?“
„Proč se stydět?“
„Co já vím…“
„Však jsi něco slíbila!“
„A i kdyby… A?“
„Nech ji… vždyť je opilá…“
„Opilá jsem, pravdu díš,
avšak ty se nestydíš,
pročpak já bych měla?
Opustils mě, pryč jsi šel,
žádný problém neviděl,
samotná já byla.“
Je to snadné,
snadné tak,
mladé dívce
vytřít zrak.
Pak se divit…

Pozor, silně depresivní.
Touha pro mne nic neznamená,
jsem velmi, velmi unavená
a slabá je i moje víra.
Zbytečně všechno si vyčítám,
i po rovné cestě klopýtám,
teď jenom úzkost mne svírá.
Stále vyhlížím zmatená,
zda zahlédnu tvá ramena,
noc škraloup naděje sbírá.
Již dávno ti nejsem vším,
na nic už se netěším,
v srdci mém je velká škvíra.
Pod tíhou smutku sedřená,
okna štěstí jsou zavřená,
už dávno nejsem tvá milá.
Dnes vážně nemám co ztratit,
když lásku nemohu vrátit,
má naděje zvolna zmírá.
Roky počítám jak příčky u plotu,
nevím, co by mne přitáhlo k životu,
do dalších dnů chybí síla.

Oči prý oknem jsou do lidské duše,
já blázen v jeho se začínám topit.
Lahev jsem rychle vzal spásu svou tuše,
whisky si nalévám v touze se opít.
Ach jak je lahodná - a single malt!
Pomalu přestal bych sčítat si sklenice.
Pít ji jen po doušcích, jen žádný kvalt.
Tak se ti ubráním, ty zrádná opice.
V myšlenkách na kabát, šle, jeho tělo,
na to jak v přístavu v objetí moknem,
pil jsem a pil jsem víc, než by se mělo,
vzbudil se na zemi s totálním oknem.
Ach Jacku Harknessi, můj střede vesmíru!
Na tyhle sonety škoda je papíru.