„Sakra Jasánek, nebuď takový přizdisráč,“ řekl Kefalín, spíš otráveně než doopravdy naštvaně.
Netušil, že v zádech má Terazkyho.
„Kefalín, vy vojínu Jasánkovi nadáváte? Neviete, že v jednotě je síla?!? Hanbiť byste sa mali, Kefalín.“
„Hanbím, pane majore,“ přikývnul okamžitě.
Jasánek zářil spokojeností. Spravedlnosti bylo pro jednou učiněno zadost. Terazky však ještě neskončil.
„Keď tak o tom premýšlam, Kefalín… čo vlastně značí taký prizdisráč?“
„No…“ nadechl se k vysvětlení. „Člověk natolik zbabělý, že i jaksi tu… potřebu… vykonává nenápadně v koutku. A odvážný voják, který nehledí napravo nalevo pak do takového toho… věci… může stoupnout, čímž dojde k porušení ústrojové kázně.“