DMD č. 21. pro 21. 4. 2012. Téma: Perpetuum mobile

Jít na staveniště a omylem tam najít plánek.
Sestavit za tmy a s největší opatrností. Co kdyby někdo slídil?
Pečlivě zkontrolovat, zda jsme někde neudělali chybu.
Utáhnout všechny šrouby, promazat i to, co se promazat nedá, seřídit obvody.
Pro jistotu zopakovat. Pětkrát.
Vyleštit, aby na to byl pěkný pohled.
Jít s tím za město.
Celou cestu se paranoidně rozhlížet, zda nás někdo nevidí.
Zprovoznit to.
Málem se zabít.
Divit se, že to nefunguje.
Nechat to tam ležet.
Vztekle zahodit plánek do popelnice.
Zbytek života sledovat popelnici a doufat, že se jednou objeví chlapec, který to zatracené Tleskačovo létací kolo sestaví.

Poznámka: na správnou opakující se básničku je to až moc dlouhý, ale bodík je bodík...
Vrané koně v stáji máme,
v neděli je zapřaháme.
V zimě, v létě, na jaře
vozíme se v kočáře.
Jede kočár po silnici
přes město a přes vesnici,
jede také do polí,
přes kopce a údolí,
přes hory a černé lesy,
však nás dálka nevyděsí,
také přes zelený háj,
třeba až na světa kraj.
Pojedeme tam, kam chceme,
jen když šťastně dojedeme,
přes řeku a dlouhý most,
dokud nebudem mít dost.
Vyjeli jsme z našich vrátek
a hned můžem zas nazpátek:
Vrané koně v stáji máme,
v pondělí je zapřaháme.
V zimě, v létě, na jaře
vozíme se v kočáře…

„Kam se chystáte teď, Mordine? Na odpočinek? Vytáhnete ze šuplíku pár nedokončených vynálezů? Nějaké to perpetuum mobile?“
„Perpetuum mobile… úsměvné… možná. Téma mé první ročníkové práce. Ambiciózní. Z pochopitelných důvodů neklasifikováno, struktura práce shledána nápaditou, ale musel jsem přepracovat. Očekávatelné. Věda pragmatická… tehdy jsem pochopil.
Přesto… za příležitost odčinit jednu starou chybu bych byl… velmi zavázán. I kdybych stál na stopě perpetuua mobile, takovou příležitost by to… nevyvážilo. Přirovnání nerealistické, ale můj postoj vystihující.
Perpetuum mobile musí počkat, velitelko Shepardová. Možné téma první ročníkové práce v příštím životě. Zvážím. A dám si záležet. Do té doby… nutno vyřešit podstatnější věc.“

Popelko, zameť na dvoře!
To nevidíš, že tu překážíš, ty jedna špindíro ušmudlaná?!
Běž radši pomoct do kuchyně.
No tak, nemotej se tady!
Ty nešiko jedna, kvůli tobě jsem rozbila talíř!
Jdi vyčistit krb. Jak vám to spolu ale sluší! Každý k tomu svému, Popelka k popelu.
Raději se někam schovej, jsi pěkně ušmouraná. Budeme mít návštěvu, ještě by se tě lekla.
Popelko, podej mi…!
Ukliď…!
Přines…!
Pojď sem!
Běž pryč!
Možná by se mohlo zdát, že mi brzy musí dojít síla. Ale mám něco, o čem nikdo neví. Mám naději. Mám ještě dva oříšky, které mohu sevřít v dlani.
A/N: Perpetuum mobile neexistuje. Ani to lidské.

Padala jsem ve chvějivém letu
do rozpraskaných úst lačné země
kořeny ke mně natáhly své prstíky
vztlakem mě hnaly vzhůru zelenou tmou
zachvěla jsem se v paždí listů
něžně kulatá
než jsem sklouzla do nachových pohárků měkkého mechu
toulala jsem se podzemními cestičkami
sbírala jsem sílu a chlad
až jsem se prodrala na povrch
zurčivě jsem se hnala vpřed
postříbřila jsem bříška ryb
v lukách jsem zpomalila svůj běh
až jsem se zastavila docela
za skřehotání žab
vetkala se do mlžné loktušky chladnoucích rybníků
Sluneční pramáti mne přitáhla do své náruče
a pak jsem padala.
Padala jsem ve chvějivém letu…
Pro ty, kteří chtějí upozornit na to, že koloběh vody je energeticky děsivě náročný: vím to. Ale mám za to, že perpetuum mobile znamená něco ve smyslu: věčně v pohybu.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Jednotky ukázněně pozvedly štíty a čekaly. V Zóně se očividně něco dělo. Vydržet ještě chvíli...
Speciální posily měly dorazit každým okamžikem.
Smrtonoš se usmál. Prošel houfem polodivokých Přeměněnců, které od útoku na vyrovnané řady Lidí držela jen jeho vůle. Zkoumal řady nepřítele.
Meče a štíty. Jak... primitivní.
Pozvedl zbraň, jejímž vývojem strávil několik měsíců. Mohla sice fungovat právě jen tady, ale... dostřel má dostatečný.
Nabít... aktivovat...
Spořádané řady začala kosit palba z mnohopalu. Kamenné kulky létaly neskutečně rychle. Výstřely neustávaly. Magie Zóny doplňovala nekonečný nábojový pás.
Nikoho nenapadlo vydat povel k ústupu.
Byla to jatka.
Pak dorazily posily.
Příliš pozdě.

Iantovi se to kecá. Workoholik jeden! Nepotřebuju žádnou energii, prý skvělý. Na rozdíl od něj jsem nikdy netrávil večery a noci v práci. Ušklíbl se při představě, jak zůstává přes noc s mrtvolou na pitevně. Raději mám živý ženský, pořádný pití a jídlo. Taky jsem to řek. Pche, to on tady zůstává s tou (hypoteticky) skoromrtvolou.
„Sarkasmus tě neopustil.“ poznamenal věcně Ianto.
„Hele, neumíš si představit, jaký to je být sám. Bát se zavřít oči kvůli tmě. Nemluv přede mnou o senzačnosti.“
„Taky se bojím tmy.“
„Bože! Vážně se tady žijící mrtvola vybavuje o svejch problémech se sekretářkou?! Potřebuju kafe!“

Kuličky, závěsy.
Složité převody.
Mezikruží.
Stačilo jednou cvrnknout.
„Fascinující,“ vrkal nad roztomilým hejblátkem Palpatin.
Uzavřel se v kabinetu.
Nikoho nepřijímal.
Dny plynuly.
Trůn zel prázdnotou.
„Musíte zasáhnout,“ vyzval Vadera císařův vezír. „Situace je vážná.“
„Proč já?“
„Jste jediný. Když je někdo jediný …“
„Radši bych nebyl,“ zahučel Vader.
Přesto rozrazil dveře kabinetu.
Poryvem vzduchu narušil rovnováhu.
Stroj se zastavil.
„Kazisvěte!“ zavřískal Palpatin.
Vader kývnul prstem, hračka prolétla vitrážovým oknem.
Zmizela v oblacích.
„Požaduji vysvětlení,“ zasyčel císař.
„Měl jste mi ji aspoň jednou půjčit,“ hlesl Vader.
Nebýt masky, i slzu v oku by vyloudil.
„Stárneš!“ vyprskl Palpatin. „Začínáš být jako malé dítě!“

… byla jsem nervózní. Najednou prudký pohyb zachycený jen koutkem oka. Jako kdyby se zavlnil vzduch - a proti mně stál Dan a tvářil se zmateně. „Co tady děláš, všude tě hledám“ natahoval ke mně obě ruce.
Když se mne dotkl, bylo to jako slabý výboj statické elektřiny. Zatočila se mi hlava a...
… byla jsem nervózní. Najednou prudký pohyb zachycený jen koutkem oka. Jako kdyby se zavlnil vzduch - a proti mně stál Dan a tvářil se zmateně. „Co tady děláš, všude tě hledám“ natahoval ke mně obě ruce.
Když se mne dotkl, bylo to jako slabý výboj statické elektřiny. Zatočila se mi…

Kapitán Moreau často po večerech sedával u Étoile a buď jí předčítal, nebo spolu diskutovali na různá témata. Včera Aaron zmínil během řeči vesměs náhodou perpetuum mobile; myšlenka prakticky nekonečně fungujícího stroje dračici nesmírně zaujala, ovšem docela jiným směrem, než Aaron předpokládal.
„Proč se vlastně lidi snaží vyrobit věčný stroj?“ zeptala se.
„Nejspíš kvůli té věčnosti,“ pokrčil rameny kapitán Moreau.
Dračice zafuněla. „To je zvláštní, mluvit o věčnosti jen tak. Ty jednou umřeš a já taky, stejně jako kdokoli jiný. K čemu by byl komukoli věčný stroj? Nikdo by si tu jeho věčnost nemohl užít.“
Na tohle Aaron nenašel odpověď.