Mass Effect

Sheppardová, Kaidan a Jenkins seskočili u malé říčky, vytasili zbraně a vyrazili porostem směrem ke kolonii.
„Pozor na pohyb, hlídejte si štíty,“ varuje Sheppardová. Kaidan si zkušeným pohybem zkontroluje generátor. Jenkins sebevědomě běží vpřed, míjí vysokou skálu…
…je provrtán sérií kulek a kácí se k zemi, mrtev.
„Kontakt!“ křičí Sheppardová a utíká do krytu.
„Dvě létající platformy a nějaké postavy mezi stromy!“ oznamuje Kaidan a obětuje palbu; oba malí droni, kteří dostali Jenkinse, vzápětí vybuchují.
„To vypadá…“ Sheppardová sleduje postavy které je zaplavují přívalem munice, „to jsou Gethové!“
„Ti přece nikdy neopouští Závoj!“
„Tihle o tom asi neslyšeli!“ odsekává Sheppardová.

Kovové dráty se zarývají do masa. Slyšíš křik v neznámém jazyce, paniku, strach. Tvůj mozek praská ve švech, neschopen pojmout tok informací, pro jejichž přijetí nebyl stvořen.
Planety v rychlém sledu, monstrum zahaleno v rudé.
Blíží se... Jsou skoro tady... Proč nikdo neposlouchá? Proč nikdo nevěří?
Skrývají se v hlubinách vesmíru a jediným důkazem je děsivá vize v tvojí hlavě.

V jiné galaxii, o mnoho let později:
"Přísahám, SAMe, jestli mi ještě jednou řekneš, že klesá teplota nebo že můžu vydolovat místní minerály, tak si ten implantát vyrvu z hlavy!"
"Tato akce se nedoporučuje."
"Tak mi přestaň bouřit v hlavě!"

Velvyslanec Udina se samolibě usmíval, když propustil rukojmí, které držel před sebou jako živý štít.
„Já tě znám, Shepparde,“ jeho tón překypuje opovržením, „ty nikdy zbytečně nezabíjíš. Nezastřelíš mě, stejně jako jsi nezastřelil nájemné vrahy, kteří po tobě šli, nebo ty teroristy ze Cerberusu.“
John Sheppard, paragon, pomalu sklání pistoli, ale v jeho výrazu je něco tvrdého.
„Máte pravdu, velvyslanče,“ nemůže se obránit lehkému úšklebku, „já vás nezastřelím. Ale víte, mám takříkajíc… zlé dvojče.“
Vedle velvyslance se náhle rozvlnil vzduch a taktické maskování skrývající další postavu se rozplynulo.
„Řekněte sbohem, velvyslanče,“ zazní chladný tón Jane Sheppardové, renegátky, a stiskne spoušť.

Hospůdka Karlštejn, těsně po zavíračce.
U baru se dobře baví a k sobě mají quarianka a asari, kousek stranou spí turian, jinak ticho a tma.

NARVA (opile): Když mám tekutou révu, tak věnuji se zpěvu a život náhle lepší je!
FILIA (méně opile): Když mám tekutou révu a k němu krásnou děvu, již nechci další prémie.
OBĚ (průměrně opile): Révo, révo požehnaná, jiskrná jak mladá panna, révo, révo tekutá, zabarvená do...
NARVA (zaostřujíc na sklenku): ...šediva?
FILIA (pobaveně): ...žluta, zatmavila sis přece hledí.

Rozletí se dveře, stojí v nich korgan. Turian se lekne, zanotuje „muži nejvíc sluší sólo“ a opět padne čelem na stůl.
GROK (nazlobeně): Prozraďte mi, dámy vážený, proč pijete cukry kvašený? Když mám doma zelenou, k tomu kočku vařenou.
FILIA: Zjišťujem, kdo nejvíc v lásce pravdu má.
NARVA: Ten kdo podumá, ten kdo podumá.
FILIA: No, a začaly jsme ji hledat ve víně.
NARVA: (civí asari do výstřihu) Je vážně moc, moc hezká.
FILIA: Ale neměla bys po ní navigovat, prdelko.
GROK: Tak jdeme, ne? Hoja hoj, hoja hoj...

NARVA: Říkám, lásko má, já stůňu, už mi nejde píti dál, pro tebe se vzdávám... večeře.

Narva zvrací, ale do skafandru, takže odchází bez zdržení. A bez turiana.

Povídá se, že už když se narodila, nakopávala zadky. Dětství strávila mezi hvězdami, na lodích a vesmírných stanicích a od počátku věděla, že se přidá k armádě jako její rodiče.
Pak přišla ta osudná mise na Akuze. Přežila jako jediná. Snad kvůli tomu bůhví koho napadlo, že zrovna ona by mohla být první lidská spektra.
Potom to šlo rychle. Horizon, shánění posádky, pronásledování Sarena, zkáza Citadely... Smrt.
Jenomže ani smrt jí nemohla zastavit. Nakopala zadky kolektorům a poté potřetí zachránila galaxii.
Když umřela podruhé, všichni věděli, že se vrátí. Proč? Protože to byla Shepardová. Jako byste potřebovali nějaký jiný důvod...

Bylo to špatné. Kapitánka Raan marně mlátila hasákem do motorů a doktorka Canis svůj boj s omnitoolem dávno vzdala. Parník, na jehož palubě si ještě před půlhodinou užívaly líbánky, se nezadržitelně měnil v batyskaf a poslední dvě přeživší uvízly v mrtvé strojovně.
„Za tenhle dárek tvojí matce nepoděkuju,“ vztekala se asarijka, slzy na krajíčku, a kdesi v podpalubí rupla přepážka.
„Přežily jsme válku,“ prohodila zpoza masky podezřele klidná quarianka, „aspoň umřeme spolu, ne každá na jiné straně galaxie.“
Přitiskly se k sobě, naposledy se spojily ve věčnosti a když je zachránil Grok v ukradené jaderné ponorce, pořídily si další dítě.