The Pitt

“Svolejte všechny k centrále,” houkl Robby. Perla a Princess se vydaly obejít boxy. Dana zatím Robbymu přistrčila židli. 
“Sedni si na chvíli, prosím tě.” 
Postupně se scházeli. Někteří věděli, jiní tušili. V Díře se nic nedalo utajit. Šlo to odtušit i z Whittakerových dnes zvlášť tmavých pytlů pod očima. Nebylo ještě ani jedenáct. 
Robby tleskl, aby si zjednal pozornost.
“Už se se to k vám asi doneslo. Opravdu není. Čeká nás náročná směna. Ale zvládli jsme už masovou střelbu, pandemii, spadnutí počítačového systému-”
“Ale nic nebylo takhle hrozné!” zaznělo z davu posluchačů.
“Já vím. Ale společně se s tím popereme.” 

“Jak to vypadá nahoře, Dano?” houkl Robby na světlovlasou ženu, která zrovna položila telefon. “Hodilo by se pár volných lůžek.”
“Mně to říkat nemusíš. Mám zavolat Glorii, abyste si o tom promluvili? Jedno lůžko.” 
Robby si promnul oči. 
“Raději dvojitá směna, děkuju.” Věnoval vrchní sestře unavený úsměv se špetkou ironie. V mysli projel možnosti. Dekompenzace srdečního selhání na patnáctce, akutní pankreatitida na trojce, zápal plic s desaturací na osmičce. Trojka vypadala nejhůř, bude nejlépe profitovat z hospitalizace. 
Zahlédl mladíka s pytli pod očima. 
“Whittakere!” Zavolal a chytil jej za rameno. “Vaše pacientka získala jízdenku nahoru. Dodělejte zápis a připravte ji.”