Autorův výběr 2026

Azurově modré nebe, rozvířená vodní hladina. Nad ní zuří bouře. Hromy a blesky přináší zkázu. Krvavý déšť neustává. Těžké kapky se rozplývají v kruzích, moře má barvu staletého dubu. 

Hlouběji se nachází zelenomodrý třpyt šupin. Myriády drobounkých životů, tlamičky chňapají po černých chaluhách vlasů. Bublinky rybího dechu se dotýkají chladnoucí tváře.  

Mořské dno odkrývá tisícileté sousoší. Vyřezávaný rubínový filigrán, mozaika na skalním masivu. Na něm se tyčí stovky mávajících rukou s rozevřenými dlaněmi, vlnících se jako pableskující záře cizího slunce. Květiny neobjevených zahrad. Život, vyrůstající ze života.  

Oči námořníka zšednou jako hra světel. Božská nádhera. Zemřít znamená objevit nový svět. 

Rubašov klečí na zemi. Ruce svázané za zády. Má za sebou dlouhou, opravdu dlouhou cestu po schodech. Až do těch nejhorších útrob nejhoršího stavení v celé zemi. Na pokraj jícnu pekla. Okamžik. Poslední. Na temeni hlavy ucítil chladnou hlaveň. Cvak. Nic. Cvak cvak. Jeden z mužů se otočí na druhého. Nezapomněl Gletkin, ta hlava děravá, už zase objednat náboje? Po chvilce dorazí Gletkin a přisvědčí. "Budeme ho muset pustit." "Cože? Pustit?" Zahřmí hlas zpoza dveří. Je to Josif Visarionovič Číslo Jedna. "Ano, nemáme náboje." "No tak dobrá... když není jiná cesta." Odmlčel se. "Zajdeme si všichni - Gletkine - Rubašove - na zmrzlinu." 

Co bylo - není. 

Na vrcholu ošuntělého schodiště
na kost vyhlazeného patami revolucionářů,
v nejvyšším patře domu kdesi na vzdálené periferii města
galerie zkorodovaných hlav
         státníků, generálů, vrahů a lhářů. 

Stříbrný prach z trefoidních křídel smrtihlava tiše sedá na parapety, 
a díry po kulkách jsou jako maličké plivance samopalů. 
Rezavé stružky slz se derou z mramorových důlků. 

Poslední dny soumraku světa zní kolísavým výdechem amplionů. 
Zpívají: 
"Je nám to líto
Je nám to líto
Je nám to nekonečně líto."
Zkouška sirén se protáhla na sto let a skloněné kamenné hlavy tiše naslouchají. Je jim to líto?

Co bude - není.  

Poslední zhasne.

Je smutné, jak tak slavný rod tak hluboko klesl, pomyslel si Brumbál, když prohlížel polorozbořenou chatrč rodiny Gauntovy. 
Opatrně našlapoval na prohnilou podlahu, přitom nahlížel do všech zákoutí. Najednou to ucítil, tu stopu známé magie. Tomovy magie. 
Trochu to připomíná hru na schovávanou, pomyslel si, když vnímal její měnící se hladinu. Pak ho objevil. Pověstný prsten rodiny Gauntů. Mocný artefakt. Opatrně ho vytáhl z úkrytu. 

Najednou to uslyšel; "Albusi, vem si mě, jsi mocný, se mnou budeš Ještě mocnější." Tak na tohle ti neskočím, pomyslel si. "Vem si mě, mohu ti přivést Arianu zpět. Znovu ji obejmeš."
Nasadil si ho. 

https://sosaci.net/index.php/node/68371

"Tak koho tam máme?"

"Melodius - to jako vážně? Illadion - bard"

Fleuriot: "Vypadá sympaticky."

"K čemu by nám byl?" zhrozila se Jorcha, "uvědomuješ si, že ne o všem co děláme by se měly psát balady?"

"Tak dál, Indomitabus řečený Bílý štít"

"Chvíli jsem s ním mluvila, naprostý fanatik, nebrat."

"Hm, tak Hustokřen Vocas?"

"Vocílka," opravil mne Fleuriot.

"To je ten hobit? A co umí?"

"Prý vařit, rybařit …"

"Stačí, nebrat," utla debatu Jorcha.

"Ale dobré jídlo na cestách?"

"Budeš se s ním dělit o krví vydřený prachy?"

"Nakonec Xyrbanika Waquawaid."

"Mě přišla schopná a milá," přikývla Jorcha.

"Snažila se tě sbalit, Jorcho."

Znáte moderní historii? Co si vychutnávali prezidenti a na čem ujížděl světoznámý byznysman? Otestujte svoje vědomosti v kvízu.

1. Tomáš Garrigue Masaryk            A. čaj
2. John Fitzgerald Kennedy            B. pivo
3. Ronald Reagan                            C. víno
4. Václav Havel                              D. daiquiri
5. Winston Churchill                       E. whiskey
6. Mahatma Gandhi                         F. mléko
7. Martin Luther King                    G. káva
8. Steve Jobs                                   H. dietní Cola
9. Jaroslav Seifert                             I. voda
10. Albert Einstein                             J. mrkvová šťáva

Výsledky jsou schované pod tímto řádkem.

1F, 2D, 3H, 4B, 5E, 6I, 7G, 8J, 9C, 10A

Věděli jste? Tipovali? Dedukovali? Napište nám komentář a nezapomeňte na kachničku!

"Oto, kvetoucí korále máš?"

"Ano, tati, mám květiny i korále."

A tak může rodina vyrazit. Akce probíhá dle obvyklého scénáře. Ota nepatří k těm, kteří by byli neustále v jednom kole. Je asi po mně, dumá Lev, já jsem také nebyl, vzdor svému jménu, žádný lev salónů a už vůbec ne parketů. Což je ostatně poznat, když během večera vyrazí se Scholastikou na parket.

Ota nečeká na speciální volenku, rozdá náhrdelníky dívkám bez ní a zahlásí úmysl odejít. 

"Můžeš tu ještě zůstat, já doprovod mám," nabízí Lvu Scholastika. Lev na nabídku nereflektuje a vyráží se Scholastikou a Otou na kebab.

„Už je to lepší?“ zajíká se Slávka. „Chceš na vzduch?“
Drahoš přikývne. Vděčně přijme oporu dívčiny dlaně. 
Ponuré chladno venku nutí přitisknout se k sobě.
Hrbolatou dlažbu křižují kroky několika chodců, projede auto, štěkne pes. A mezi tou lhostejnou všedností se proplétají neviditelné vlny rozvířené magie, žulové kostky pod nohama neslyšně drnčí. Bez varování se spustí prudký déšť.
Vrhnou se zpátky do křehkého úkrytu falešné útulnosti.
„Je tady v okolí hodně čarodějů?“ šeptá Drahoš.
„Pokud vím, jen my. Máma a já, táta ne,“ odpoví Slávka stejně tiše. Znepokojeně pozoruje nervózní výraz své matky. „Mami, ty víš, co se tady děje?“

Během dopoledne se z neznámé vyklubala velrybářská briga z Harwiche. Frances nechala napnout plachty. Velrybář se pokusil uniknout. Snad se obával, aby ho fregata nepřipravila o nejlepší muže. Snaha vyšla na prázdno. Frances neměla v úmyslu velrybáře obrat. Potřebovala informace. Velrybář však Hermine nepotkal ani neviděl.

***

Večer se posádka sešla na přídi. Už dlouho se palubou nenesl falešný zpěv doprovázený špatně naladěnými skřipkami. Fergus nezpíval. Bafal z dýmky a sledoval cvrkot. Pohledem sklouzl k zádi. Proinnseas stála u brlení. V tmavomodrém kabátě se zlatem na ramenou. Ten výjev mu pořád připadal neskutečný. A přece si uvědomoval, že právě tam patří.