Tři mušketýři

Jeli bez ustání celý další den. Hladoví a zaprášení sluhové doprovázející je na mezcích si už dávno přestali stěžovat. Pozdě odpoledne uviděli z dálky siluetu Tarbes, města pod horami.
Zastavili před hostincem U žáby. D´Artagnanův gaskoňský dialekt v rodném kraji náhle nepůsobil směšně. Hostinský zaujatě gestikuloval: „Nebylo dosti na tom, že se drak vrátil pustošit náš kraj, přivedl si nevěstu!“
Dvojice draků se blížila od hor.
D´Artagnan si vzal na starosti saň, na Athose, Porthose a Aramise připadly tři hlavy drakovy.
Athos opřel mušketu do vidlice, druhým pokusem zasáhl poslední drakovu hlavu a utrousil: „Je lepší býti mrtvý, nežli ženatý!“

Když se mi služebnictvo pošklebovalo, předsevzala jsem si, že jednou budu rozkazovat já.
Když mě matka přehlížela, slíbila jsem si, že jednou budu zářit já.
Když mě otec zavřel do šedi kláštera, umínila jsem si, že chci žít na výsluní.
Když se mě snažili předělat podle cizích představ, rozhodla jsem se nikdy se nenechat zlomit.
Když mi poroučeli, těšila jsem se na to, jak bude jednou rozhodovat jen má vůle.
Mají se všechny sliby, rozhodnutí, plány, moje já, rozpadnout v prach pro ten cejch, který mě teď pálí na rameni, v mozku, v duši?
Nikdy.
Vstanu z popela jako fénix.

D’ARTAGNAN (Vběhne doprostřed jeviště a nadšeně tasí meč.): Jsem zde, připraven! Pojďme se tedy bít! (Zamává výhružně mečem, ale bez odezvy. Rozhlédne se.) Kde jsou kardinálovi muži?
ARAMIS: Nepřijdou. Kardinál je odvolal.
D’ARTAGNAN (Svěsí ruku se zbraní a zatváří se zklamaně.): Ale né. Jim do toho taky vždycky něco přijde. Ale my, mušketýři, máme přece svou čest! Já se chci bít!
ARAMIS: Drahý příteli, zasuň svůj meč a pojď si raději svlažit hrdlo číší vína.
D’ARTAGNAN: (Udiveně.) Víno? Ale já bych raději tasil! (Znovu vytahuje meč.)
ARAMIS (Mumlá si pro sebe.): U všech svatých, to je jak mluvit do větru.

Zatímco mu sluha chystal oděv, seděl nahý před zrcadlem a pročesával si dlouhé vlasy, dokud se neleskly jako černé hedvábí.
Oblékal se líně, zvolna, jako by se zdráhal uvěznit své tělo v opevnění vzácných tkanin. Sněhobílá košile z jemného batistu, s límcem a rukávy zdobenými krajkou. Přiléhavé kalhoty, zdobený pás, zlatý řetěz s křížem vykládaným safíry. Boty z měkké kůže. Pečlivě vykartáčovaný kabátec z anglického sukna, hedvábný šátek a klobouk s péry.
Nakonec si k opasku připjal kord. Na schůzku s d’Artagnanem nehodlal přijít beze zbraně.
Rty v bledé tváři zvlnil jemný úsměv.
Uvědomil si, jak nedočkavě touží být odzbrojen.