DMD č. 4. pro 4. 4. 2013. Téma: Alfasavec

- Kapitán Speirs.
- Výborný velitel. Konečně někdo, koho rota E respektuje.
- Lépe řečeno, Dicku, se ho bojí. Ale o tom jsem mluvit nechtěl. Potíž je v tom, že moc krade.
- Pane?
- Zabavuje, provádí reparace, říkejte si tomu, jak chcete. Berchtesgaden například. Pro generální štáb tam nezbyla ani jediná stříbrná lžička. O špercích, svícnech a obrazech škoda mluvit.
- Má doma těhotnou-
- Rány boží, Dicku!
- - ženu.
- S Nixonem vychlastali téměř celý Göringův sklep. Patoky nám tam nechali.
- Kapitán Nixon byl vždycky znalec.
- V rakouských domech nezůstává po jejich společných nájezdech ani kapička. Dicku, každý pohár jednou přeteče. Skončí špatně, dejte na má slova.

Derek byl nesnesitelný parchant s vražednými sklony, které si nejčastěji vybíjel právě na Stilesovi. Nikdy pořádně nepochopil, proč zrovna on Dereka tolik irituje. Ale smířil se s tím. Nejspíš to souviselo s tou vlkodlačí věcí a spoustou problémů, které přinášela. Bral to, jak to bylo. Nesešlo na tom, že ho Derek neměl rád.
Jak moc se mýlil, zjistil jedné noci těsně po tom, co málem umřel. Zase. Tu noc našel vlkodlaka sedět za svým oknem a o chvíli později si uvědomil, že k němu Derek necítí nenávist, ale spalující vášeň. Tu noc zažil první a nejspíš nejlepší kuřbu svého života.

„Říkáme jim Alfasavci,“ započal svou přednášku důstojník. „Je to nejnebezpečnější rasa tohoto vesmírného sektoru… Nesmírně přizpůsobiví, ultimátní predátoři, kteří se neštítí ničeho. Nenávidí cokoliv odlišného, buď vás zničí, nebo asimilují mezi sebe. Jsou zodpovědní za naprosté vyhlazení a zničení několika planet. Co se týče slabin, nejsou příliš fyzicky odolní, ale vynahrazují si to rychlostí rozmonožování. Vždy mají další a další jednotky, které nahradí ty padlé.“
„Ale pane,“ ozval se jeden ze studentů, „pokud jsou tak nebezpeční, proč o nich dnes slyšíme poprvé?“
„Pochybuji, že o nich slyšíte poprvé. Spíš je pouze znáte pod jménem, které si dali oni sami… Lidé.“

To už se tak přihodí, jeden ani neví jak, a ocitne se mu v domácnosti takový tvoreček. Vzápětí začne chaos.
Adrenalin stoupá úměrně se spotřebou sunaru. Jakmile si člověk zvykne, že tak to chodí, tvoreček povyroste a hned je všechno jinak.
Včera ještě spořádaně ležel v postýlce, teď už sedí. Občas padá a vzteká se. Usilovně se cvičí v používání zbrusu nových zoubků na kabelu od internetu. Začíná přitom projevovat určitou lstivost, protože zakrýt kabel nepomůže, on si ho vždycky vyhrabe.
Kruci, právě zdrhnul z deky a došoupal se do kuchyně.
Omluvte mě, jdu ho odlovit a nachystat další mlíčko.

...je jak mu po roce neurvat hlavu.
Zezačátku je vše krásné, ideální pohádka,
do té doby než se zjeví v rohu první hromádka.
Špinavé fusakle v koutě se kroutí,
ideál vysněný lehce se hroutí.
Duchařské seance pořádá den co den,
na pile pracuje, v době kdy sní svůj sen.
Když nechodí do putyky, saje pivo z lahváče,
kdo podupe jeho ego, pěkně si to odskáče.
Zuby pastu neviděly, myslím, co je dlouhý rok,
jí jak čuně, věčně žárlí, na tebe i na pokrok.
Chce co nemá, hlavně ženu, dokonalou tryskomyš,
"muži, vzbuď se, už jsem doma, neříkej, že zase spíš!"

Z venku se ozve výkřik.
V tu chvíli madmemoiselle ztrácí zbytek mojí pozornosti a i přes četné protesty se přesunu ven na balkón.
Chci vědět co se děje.
„Francesco?“ zavolám tázavě na mladíka, který pobíhá u vchodu.
„Sir Belware je u brány, má paní,“ vysvětlí okamžitě, než se k nám donese dusot kopyt.
Zvědavě stočím pohled k aleji a pak ho uvidím.
Svalstvo rýsující se pod černou sametovou srstí. Jemná a lesklá hříva povlávající kolem ladné křivky krku. Oči černé, bystré s profilem hodným uměleckého díla.
Dech se mi zatají nad tou krásou a divokostí.
Jeho hřebec je imposantní.
Alfa.

Mikuláš Klubko jméno mé. Původním povoláním tkadlec. Teď začínám s herectvím, kvůli té slavné svatbě. A hned jsem dostal hlavní roli. Bude to náramná tragédie. Tedy ta hra. Já budu jistě mít úspěch, zvlášť u dam. Jsem talent od přírody.
Teď jen kdybych tak věděl, kam se poděli moji přátelé. Najednou jako když do nich střelí a byli fuč. Že by je něco vyděsilo? Vyděsilo?! A mě tu nechají samotného. Já se ale nebojím. Abych vám to dokázal (a sobě taky), tváří v tvář nebezpečí si zazpívám.
Zpívá.
Probouzí se očarovaná Titanie, spatří Klubka a zamiluje se. Následují techtle mechtle.

Byla neděle, neděle večer a oni seděli u stolu. Všichni. Nikdo nechyběl. Ne z důstojníků. Tom unaveně pozvedl svou sklenku.
„Připíjím na padlé kamarády!“
„Na padlé kamarády.“ Odpověděli mu sborem. I Frances.
Její pohár byl spíš poloprázdný než poloplný. A první také nebyl. Víno se blýskalo ve světle lucerny.
Víno rudé jako boky Nemesis... Nikdy se nestane jejich kořistí.
Víno rudé jako krev na Elliotově košili... Hlídku už nikdy nezaspí, usnul navždy.
Víno rudé jako Harveyho šerpa... Schovala ji ve své truhle. Slíbila, že ji předá jeho ženě.
Dopila jako poslední a na dně poháru našla zapomnění. Alespoň na chvíli.

„Proč ten tragický výraz?“
„Podívej,“ otočí monitor, „první komentář k té novince…“
Milá autorko, z tvé povídky o oslabeném orgasmu a mizerném smyslu pro tumor nemůžu samým napětím ani kýchat.
„Překlepy?“ ujišťuju se a padám v záchvatu smíchu pod stůl.
Cizí neštěstí vždycky potěší. Dívá se s jemnou výčitkou.
„Potřebuju nový počítač, trpělivou betu nebo obraceč času, abych po sobě ty hrůzy zvládla opravovat…“ povzdechla si.
„Budu ti dělat betu,“ navrhnu vstřícně. „Když mi seženeš alfu z třídy savců.“
„Cože?“ vyhrkne poněkud vyděšeně a pak útrpně dodá: „Letos ti to začíná lézt na mozek nějak brzo, ne? Duben sotva začal…“

Když ho poprvé potkala, napadlo ji pro něj jediné označení: alfasamec. Urostlý, sebevědomý, živočišnost z něj přímo sálala. Že byl dominantní, to k tomu prostě patřilo a ona to přijala jako samozřejmost. Když se sblížili, a pak i prvních několik let manželství, přidala k jeho popisu označení další: alfasavec. Co ten s pusou dokázal! Že musela chodit i v létě v dlouhém rukávu, to byl jen nepodstatný následek. Teď se dívala, jak leží na gauči, a marně v něm hledala alfasamce i alfasavce. Obtloustlý, apatický, v trenýrkách a s lahví piva v ruce. Pasoval na něj už jediný popis: alfanasávač.