DMD č. 4. pro 4. 4. 2013. Téma: Alfasavec

Jakmile se zvířata zbavila ostychu z lidské řeči, šlo to docela snadno.
První s tím pochopitelně začaly kočky. Následovaly další zvířecí druhy.
Blažkův kocour Oskar dokonce naučil mluvit slepice, a každý ví, jak jsou slepice pitomé.
„Řeč je prvním krokem k osvobození zvířat,“ kázal jim na dvorku.
Když šel starý Blažek do kurníku pro vejce, kdákavé protesty slípek ho trochu překvapily. Chvíli jim naslouchal, než si zašel pro sekeru.
Když skončil s popravami, otočil se k Oskarovi.
„Dneska se budeš mít dobře,“ prohodil. „Ty nebudeš blbnout se žvaněním po lidsku, že ne?“
Z ostří sekery odkapávala krev.
„Mňau,“ odpověděl Oskar.

Bernadette se těm překvapeným reakcím zase tolik nediví. Má PhD., dobře placenou práci a moc hezká prsa. A chodí s Howardem, chlápkem, který je synonymem slizouna. Na jeho upnutý rolák a alfasamčí divadýlko ještě nikdy žádná nezabrala.
Jenže Bernadette je mikrobioložka. Vidí pod povrch věcí. Vnímá, že Howardův vztah k matce je důkazem, že je schopen opravdu hlubokého citu. Sleduje ho, když v laboratoři s leskem v očích vymýšlí technická řešení, na která by nikdo jiný nepřišel. Oceňuje jeho loajalitu k přátelům. A nikdy nezapomene na výraz jeho tváře, když mu došlo, že před ní si na nic hrát nemusí.

Noc se pomalu měnila v ráno a v místnosti byla cítit podivná směs špíny, vína, potu a neurčitý sladký nádech. Edon nemohl usnout, tak přemýšlel. A rád přemýšlel nahlas, hlavně když měl posluchače.
„Učí nás poslušnosti. Ty posloucháš kněze, já velitele. Před tím jsme poslouchali naše matky a naše otce, oni byli poslušni svých rodičů, et ceteram. Kam nás tento řetězec dovede?“
„K Bohu,“ šeptl Kašpar.
„Takže když zítra zavelí k odchodu, je mou povinností odejít?“
„Zcela nepochybně, byl by to Boží záměr.“
„Je tedy v pořádku tě opustit?“
„Jak jsi prvně řekl. Je povinnost poslouchat,“ šeptl tišeji, potlačuje smutek.

„Kluci mi řikaj Alfa.“
Upřel vyčkávavé oči na Monroa, který mu odpověděl bezvýrazným pohledem.
„Jako alfasamec,“ dodal.
„Alfasavec?“
„Je tam m“, opravil ho dotčeně mluvčí šestice blutbadů.
„O co jde?“
„Uštvat Grimma,“ prohlásil Alfa. „Vím, že s ním máš styky, ale doufám, že ctíš Zákon smečky!“
„Zákon smečky,“ zavyli ostatní.
***
Strávil s lopatou v lese skoro celou noc. Jáma byla pořádně hluboká.
Pak zavolal Nickovi.
Půjdou si zaběhat.
***
Potlučení blutbadi vrčeli dole v blátě.
„Dík,“ řekl Nick trochu rozpačitě. „Naštvalo tě, že tě považují za zabijáka, co.“
Monroe rozvážně plivl do jámy.
„Kámo, naštvalo mě, že mě považují za blbce.“

Simbacca při studiu biologie zjistil celou řadu zajímavých věcí. V jedné moc chytré knížce s fakt pěknými obrázky například našel, že většina sociálních živočichů má obvykle ve zvyku postavit si do čela nějakého toho dominantního jedince. Takovému jedinci se říká alfa a nezřídka je to alfasamec, který vyniká fyzickou silou a který jediný může mít v tlupě děti.
Narezlý Wookiee se pohodlně opřel a přemýšlel. Společenství jejich akademie rozhodně sociální bylo, jen tou dominancí si nebyl moc jistý. Zamyšleně pohlédl na svého otce, velectěného velmistra, kterak u výdejního pultíku exuje flašku ještěrkovice. Jestli oni v té knížce náhodou neměli překlep...