Od té doby, co vyjeli, se pohybovali v jakémsi bezčasí. Jíst, spát, milovat se mohli, kdy se jim zachtělo. Neomezoval je žádný zaběhnutý řád. On se v té bublině cítil bezpečně. Věřil, že je ochrání.
Od té cesty si sliboval hodně. Doufal, že společně prožité okamžiky je spojí víc než pomyslné snubní prsteny.
Tak zaslepený láskou a chtíčem. Neviděl, že pouto společně stráveného času, které je k sobě váže, je tenoulinké jako vlásek. Že stačí maličkost a přetrhne se. Ona to vycítila. A také toho využila, aby unikla z něčeho, co pro něj byl sen, ale pro ni noční můra.