Fandom: škoda odhalovat předem
Upozornění: není to pro děti
„Proč mě nikdy nenecháš spát?“
„Cítil jsem se osamělý...“
...
Nehty se zarývají do zad, zrychlený dech, třas, chvění, tlak, tíha, mumlání a zřetelnější výkřiky. Pohyby se zrychlují, muži se od sebe nedokáží (a nechtějí) odtrhnout. Ten drobnější něco šeptá, silnější mu přerývaně odpovídá a tiskne si obličej do jeho vlasů. Jedno tělo, jedna vášeň. Horkost je přímo spaluje, nemohou přestat. O něhu tu skutečně nejde, chtějí se jen cítit, chtějí sebe a tak si sebe berou. V tomhle zběsilém zvířecím rytmu, který se rozléhá prostorem.
„Vladimíre!“
O chvilku později: „Estragone!“
Godot nevěří vlastním očím. Neměli na něj náhodou počkat?
