Moje články

“Neměl teď někdy končit svět?” vzhlédla první poplašeně od pletení.
Druhá mrkla na nebe.
“No jo. Už brzy. Bouře a hladomor a pak ta potopa.”
Třetí, zachmuřená jako vždy, posunula větev v ohništi a ze zvyku krákoravě přidala svou část věštby:
“Pokud hrdina nenajde klíč ve vejci v břiše sojky na nejvyšším stromě v nejhlubším údolí za devíti řekami a nedonese ho starému muži na kraj světa.”
Chvíli bylo ticho.
“Neměly bychom to někomu říct?” napadlo první.
“Co?” zamračila se druhá. “Zbylo od oběda?”
To je tak, když Sudičky stárnou spolu se zemí.
Slyšela je jen veverka a několik stromů.

So here we are again: the end.
Did you get all you asked for?
Let me just see. Ah, yes. Land,
wife, valour and much more.
You’re looking a bit tired there,
do you need to sit down?
I see your life story laid bare
down to your blue night gown.
It was all a bit much, you say.
But no more than you wanted!
You chose everything: to pray,
love, kill and not feel haunted.
Myself, I would have chosen nought
so that nothing was written,
and my whole life I would have sought
all beauty in things hidden.