V tomto lese jsem od nepaměti. Je tu krásně, ticho a klid. Kytky voní, ptáčci cvrlikají, les šumí, zvířátka se ke mně chodí napít. Občas se tu objeví i člověk. Zrovna nedávno tady byl jeden vousatý chlap, ne úplně nejmladší, tak k padesáti a jakmile mě spatřil, začal si něco čmárat do notýsku a povídat něco o křišťálu a zlatých hvězdách. No já nevím, myslím, že to byl asi nějaký blázen.
Už konečně sníh!
Pokrývá všechnu zeleň
snad až do Vánoc.
Po přečtení zadání jsem si vzpomněl na tuhle píseň:
Odkaz
Kronikář objal ji kolem ramen:
"Děvče, když s drakem je jednou ámen,
na tom jak skolen byl nezáleží,
když o tom napíšu epos svěží!"
"Vždy jsem se chtěla hrdinkou státi,
rány mečem se učila dáti,
ale pak draka toho zabilo pápěří,
že silná jsem, nikdo mi nevěří."
Rytíři najednou všelicos dochází,
pannino zmizení, nesnáz za nesnází.
"Tys našich potíží veškerých příčinou!"
Panna se ušklíbne, nezdá se nevinnou.
Za čelem bolest
A zima jak krutý kat
Bodá pod nehty.
Vyšla ve zbroji panna jak srna,
co odešla dobývat Kopidlna.
"Lesapána já poslala k ledu,
po tobě, Griffine, teď právě jedu!"
Z ochozů nádvoří vychází chichtání
rytíře tenhle zvuk víc nežli vyhání.
Bojí se, spatří-li pannu spanilou v davu,
svou čestnou rytířskou pro ni ztratí hlavu.
V ústrety přichází jim žena:
"Jsem pevně přesvědčená,
že vy dva sem nepatříte,
tohle je dívčí škola, víte?"
Griffin statečně zabušil
až hejno netopýrů vyrušil.
Vrata se otevřou a zvou je dál.
Možná je uvnitř i svatý grál?
