Navazuje na: http://www.sosaci.net/node/29093.
Noční les přetvořil měsíc v labyrint, který kromě prostoru ohýbá i čas. Hodina a půl nekonečna, než najdou Věru, potlučenou, podrápanou, plačící. Téměř bezvládného Karla svírá v náručí.
Jarda a Tomáš ho, bledého a zpoceného, podepřou.
"Pojď, vole."
U křížku na kraji lesa ho náhle neudrží, rozpálenou tváří padne do trávy.
K božím mukám v polích je vystřídají Lukáš a Robin, pak z ledu do ohně, zimnice sklátí Karla do oranice.
Domů jej donese Libor sám, má sílu za dva.
Věra u něj prosedí celou noc. S myšlenkou na to společné, co přijde za devět měsíců, hlídá každý jeho dech.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zapomněla jsem se nadechnout.
Aries
Zapomněla jsem se nadechnout... uf
Tak nějak... Fascinující.
Lee
Tak nějak... Fascinující.
Díky oběma!
ef77
Díky oběma!
Přituhuje! Jupí
netopýr budečský
Přituhuje! Jupí
No.. Asi už jo :o). Díky!
ef77
No.. Asi už jo :o). Díky!
Další parádní kousek.
Faob
A zvláště poslední věta mistrně vystavěna!
Děkuji!
ef77
Děkuji!