Už se smrákalo, když Růžena už asi podesáté vyhlédla z okna. Louky se černaly proti večerní obloze.
Zhluboka se nadechla studeného vzduchu. Jak pozorně sledovala západní obzor, nad sadem přeletěly divoké kačeny. Bylo šestého října. Její muž byl pryč už dva týdny, ale ona byla rozhodnutá, že i dnes počká s večeří ještě chvilku.
Malinká dceruška v kolébce zabroukala, a tak Růžena přeslechla zafrkání poníka i kroky. Ale když se ozvalo zaklepání, věděla, že přišel.
Vtáhla svého muže dovnitř, posadila ho do jeho křesla a do klína mu položila malou Elanor.
Sam se zhluboka nadechl. "Tak jsem se vrátil," řekl.
Awwwwww <3 to je nádherný.
strigga
Awwwwww <3 to je nádherný. Úplně jsem si připomněla, jak moc ho mám ráda.
Oh! Tak to je strašně sladký.
Lady Peahen
Oh! Tak to je strašně sladký.
To je hrozně něžné.
ef77
To je hrozně něžné.
Jé, to je opravdu hezké,
Esclarte
Jé, to je opravdu hezké, útulné, příjemné.
To je moc krásné!
Danae
to je fakt moc pěkné a nejvíc
Arenga
to je fakt moc pěkné a nejvíc mne dostalo, jak ona čeká s tou večeří vždycky ještě chvilku
Dočista jsem roztála.
Birute
Dočista jsem roztála.
Nádhera. Ani ten fandom
Regi
Nádhera. Ani ten fandom nemusel být skrytý. Pochopila jsem téměř okamžitě.
Děkuju za komentáře <3
Elluška
Já u toho konce vždycky brečím.
To je fakt dojemný. <3
kytka
To je fakt dojemný. <3 A mělo by to v knize být.