DMD 2010

Téma: Polední pauza
Fandom: Originální
Slabý větřík se stále snaží budit dojem chladného jara, polední slunce však hřeje vytrvale. Stoupá ulicí, vzhůru ke hřbitovu a lesu. Mine několik posledních domů, zaslechne vzdálený cinkot příborů. Nikdo není v ulicích.
Zhluboka se nadechne – tak voní vzduch pouze v půli dne, je zpola vlhce přítulný, zpola pálivě roztoužený. Vyschne mu v krku, dlaně se potí. Okolí přikrývá ticho. Slyší jen ptačí zpěv a cvrčka snad. Nikdo není v ulicích.
U hřbitova zabočí doprava, dál po stezce na kraji lesa. Vůně se proměnila. V trávě leží mladík, jen kapradím přikrytý, možná spí, čekal příliš dlouho. Nikdo není v ulicích.

„Povidali, že mám napsat ještě nějakej jako… motivační dopis,“ poškrabal se ve vlasech starší muž. „Nevíte někdo, co to jako je?“
„To máš jako takovej dopis, kde napíšeš, proč seš pro tu práci jako dobrej,“ objasnil mu uhrovitý výrostek a znalecky si odplivl. Fronta na polévku se zavlnila a začala se pohybovat dopředu.
„A to voni chtěj jako aj na čištění kanalizace?“
„No už asi jo. Co tam tak asi mám to, napsat?“
„No třá… že seš pilnej, pracovitej a rád uklízíš… a že si umíš poradit aj s krysma, piraňma a aligátorma…“
„A nemoh bych rači napsat demotivační dopis?“

Místnost vypadala jako po velké explozi. Po zemi se válelo tolik věcí, že Watson neměl téměř kam šlápnout. Holmes ležel na pohovce, hluboce pohroužen do vlastních myšlenek a Watsonův příchod ani nezaregistroval.
"Musíte vstát a něco dělat!" křikl Watson.
"Například co?" zeptal se znuděně Holmes.
"Že byste třeba řešil nějaký případ?" zazněla ironická odpověď.
"Žádný není, nic se neděje."
"Mám tu několik dopisů... Hraběnce Lebsternové se ztratil psík."
"Zabil ho zahradník, vadilo mu štěkání."
"Někdo podpálil vůz obchodníka Drabbera."
"Topí se v dluzích, typický pojišťovací podvod."
"Irena Adlerová je prý v Londýně."
Holmes vyskočil jako střelený: "Hohó, to mě zajímá!"

Fandom: Medvídek Pú
Varování: alternativní realita
Pódiem odstepoval králíček v cylindru.
"Tak jedem. Další uchazeč!" zvolal pán sedící v téměř prázdném hledišti. Vypadal vyčerpaně.
Na pódium vběhl veselý tygřík.
"Ahojahoahóój!" zvolal a ušklíbl se. "Jsem tygr a rád skáču. A zaskáču vám taneček!" Chaoticky poskakoval a broukal si do rytmu. Nakonec spadl do orchestřiště a ozval se zvuk proraženého bubnu.
Režisér se poraženecky rozhlédl na ostatní: "Pitomé, ale osvědčené gagy. Nechte asistentce adresu. Další!"
"DDDdobrý den, jj...jsem tu správně na kon...konkursu?" zaševelilo prasátko a polila jej červeň.
"Roztomilý, berem!"mávl rukou režisér. "Další!"
"Hmrrm, dobrý den. Já jsem medvěd. Ale vlastně nic moc neumím."

Byl vázaný na tento dům. Nemohl odejít. Byl to jeho život, byla to náplň jeho práce, jeho pouto. Věděl, že ho tu nechtějí. Že ho nemají rádi. Nevadilo mu to, naopak se v tom občas vyžíval. Někdy si dokonce přál, aby ho zabili. Možná i častěji než by si býval připustil. Byl vyvrhelem, který ale má své místo. Nechtěl to místo opustit a vlastně ani nemohl. Byl služebníkem a měl tu zemřít jako jeho předkové.
„Krátura k vašim službám!“ oslovil skřítek svého pána.
Sirius si znechuceně odfrkl. No jo... co je doma, to se holt počítá, pomyslel si v duchu.

Igorov sklad obsahoval niekoľko končatín, primerané množstvo vnútorných
orgánov (tie nebolo potrebné transplantovať tak často ako končatiny;
snáď až na pečeň), medzi zásobami mal aj niekoľko očí. Boli už pomerne
opotrebované a krátkozraké, ale Igor sa držal hesla "čo je doma, to sa
počíta". Niekto môže prísť k nehode, a určite je lepšie dostať
krátkozraké oko, než nedostať nijaké.
No Igora v posledných dňoch jeho práca netešila. Zahľadel sa do slečny Lastovičkovej z vedľajšej ulice. Pán mu poradil, aby ju požiadal
o ruku. Šokovaný Igor návrh bez váhania odmietol. Slečna Lastovičková
je predsa krajčírka. Určite bude obe svoje ruky potrebovať.

fandom: na konci
varování: kanonický slash, mírná ooc fantasmagorie a malá mimodějová (či předdějová) srandička. nemohla jsem odolat :)
věnování: Kleio s Dangie, protože to stejně asi budou znát jako jediné. a taky bych to neznala, nebýt jich.
„Řekni, s čím sis rád hrál, když jsi byl malý?“ zeptal se.
„S knížkami,“ odpověděl se stydlivým úsměvem. „Nebyl jsem moc společenský,“ dodal. „Moje oblíbená byla Volání divočiny. Dokonce jsem s ní i spal.“
Jeho přítel se zasmál a zajel mu prsty do vlasů.
„Roztomilé,“ zhodnotil to. „A teď, ty můj malý knihomole, ty se zeptat nechceš?“
„Tys měl nějakou oblíbenou hračku?“ podivil se a trochu nejistě sledoval, jak se dlouhé bledé prsty nenápadně kradou vzhůru podél lemu jeho kožešinového kabátu.
„Jo. Plyšového vlka,“ zašklebil se rozpustile Gabriel. „Jmenoval se Bran.“
Seth se na něj podíval.
Pak se oba usmáli.
fandom: Wolves of Kromer

Fandom: Sherlock Holmes
Potřebuji Vaši pomoc. Ve vlaku z Londýna do Bristolu bylo nalezeno tělo. Nemám žádné další stopy. Lestrade
Nemohu za Vás vyřešit každý případ. Byl-li zabit ve vlaku, zjistěte si, kdo ten den cestoval. Holmes
Naléhavě žádám o pomoc. Loupež motivem nebyla a tudíž je motiv neznámý. Lestrade
Zkuste pátrat po jeho rodině a přátelích. Zjistěte vše o jeho minulosti. A upozorňujte mne jen na zajímavé případy. Holmes
Prosím, přijeďte do Bristolu. Lestrade
Vypadá to jako tuctová vražda. Pokud si neporadíte, nemáte u policie co pohledávat. Holmes
Případ je vyřešen. Bez vaší pomoci. Lestrade
Jedu do Bristolu. Určitě se mýlíte. Holmes

Ale tak manžel on je dobrý, velebný pane, to nemůžu říct. Aspoň naše Anielka si nestěžuje, a k nám on je vždycky slušný, všechna čest. Zprvu jsem si myslela, že ten drogistický krámek, že to není nic pro naši Anielku, však sám víte, jaká je to zbožná dušička, a takové teď skoro čarodějnictví... Ale nakonec to je křesťansky vedený podnik, viďte, velebný pane? A ten její Karol má přece jen dobré drogistické zkoušky i praxi dobrou, úspěšnou...
Jen to jejich děcko se mi nepozdává, však víte, malý Anzelmek. Takový je vám divný, po všech čertech lítá, s bylinami si povídá...

Fandom: Stmívání (přiznávám bez mučení, že mě nalákala Aveva ;) )
Poznámka: Abych nebyla nespravedlivá, první díl se mi před lety vážně líbil. Ale mám až nezdravý odpor ke všemu, co má víc popularity, než si podle mého zaslouží.
__________________________________________________________________
„To po mně nemůžeš chtít!“
„Nemůžu?“ Zeptal se tiše a nekonečno zadrželo dech. „Umím být vcelku přesvědčivý, Stephanie.“ Prudce se otočil a jeho černý plášť rozřízl pokoj na dva rozdílné světy.
Naklonil se k ní.
„Napíšeš knihu o našem druhu. A uděláš z nás blábolící sentimentální břídily.“
Usmál se.
„Ne, vůbec nezabíjíme lidi. A milujeme poezii.“
Úsměv se rozšířil a odhalil oslnivě bílé špičáky.
„Aby se nás ty hloupé slepice, co to budou číst, nebály. A chodily za námi až domů.“
Ve dveřích se ještě otočil. „A potom je vysajeme.“
„Ale vždyť já vůbec neumím psát!“ zaječela za jeho siluetou.