Jako táborová vedoucí se vždycky těším na polední klid. Poklidnou hodinku, během které aspoň trochu doženu spánkový deficit. Obvykle se ale právě po obědě děti rozhodnou hulákat s kytarou, mlátit o sebe dvěma kameny či jinak vyvádět a halekat.
Dnes se rozkošnicky rozvaluju na sluníčku. Už skoro spím, když tu náhodou mě silný sluchový vjem vystřelí zpět do bdělosti. Je ticho. Podezřelé ticho.
Ostatní vedoucí jsou zalezlí. Je to na mně.
Nevrle hledám děti. Osnují plán převratu a svržení vedoucích? Vydali se do vesnice vykoupit sladkosti? Zapalují týpí?
Všichni jsou sesedlí u ohniště a civí do telefonů.
Zlaté zapálené týpko.
Přesně tato scéna se nestala. Ale mohla by.
Jo a nechci znít příliš moralisticky, jen jsem potřebovala pointu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:DDD
Tora
:DDD
Cheche, jo, je to smutný. Byl
Esclarte
Cheche, jo, je to smutný. Byl by sice klid, ale stejně.
To je děsivá představa,
Esti Vera
To je děsivá představa, popsala jsi ji skvěle. I když tedy zapálené týpí bych si taky radši odpustila, kamarádka to jednou zažila a i když všichni ve zdraví přežili, byl to prý dost děsivý zážitek.