Spletité cesty vědy

Erasto Mpemba právě připravoval svou denní dávku zmrzliny z horkého mléka a cukru. Jako mnozí další středoškoláci v Tanzánii.
“Pospěš,” popoháněl ho kamarád.
Erasto se podíval na horké mléko a pak na kamarády čekající venku.
“Ale co...,” řekl si a dal krabičku do mrazáku.
Nevinný to začátek příběhu, díky němuž vešel Erasto Mpemba do dějin... alespoň do některých.
Když později nahlédl do mrazáku, jeho zmrzlina byla už tuhá. Ostatní měli zatím jen ledové mléko. Tím byl zmaten.
“Pane učiteli,” zeptal se jednou Erasto při hodině fyziky. “Je možné, aby teplá voda zmrzla rychleji než studená?”
“Jistě. Pokud se pohybujeme v mpembovské fyzice,” ušklíbl se učitel. Rčení se samozřejmě uchytilo - kdykoli udělal Erasto chybu, mluvilo se o mpembovské fyzice. Erasto se však nedal odradit a později téhož roku se zeptal Dr. Denise Osborna, který školu navštívil.
“Nenapadá mě žádné vysvětlení,” pronesl. “Nicméně to zkusím.” Přikázal asistentovi, aby experiment provedl. Byl překvapen - horká voda zmrzla rychleji.
“Nicméně budeme pokračovat, dokud nedostaneme správný výsledek,” dodal popuzeně asistent.
O šest let později: článek Cool, Physics education. Tak se do vědeckého světa vrátil jev známý několik tisíc let, nyní jako Mpembův efekt.
Ne že by na tom záleželo - nikdo pořád neví, čím to vlastně je...