Takový normální boj

Přepnul jsme do bojové rychlosti. Svět se zpomalil. Přesněji řečeno, svět se pohyboval normálně. Já byl jen hrozně rychlý.
Roztočil jsem řetězy přidělané na rukou a vykročil.
Konec řetězu narazil Protivníkovi do těla a projel jím jako máslo. Respektive než jsem se vzpamatoval, z protivníka zbyl aerosol.
Těch Protivníků bylo víc. Trochu. Hodně. Fajn, bylo jich vážně hodně.
Vzal jsem to tedy dost zeširoka. Představte si sněžnou frézu. Jen kvílení rotujícího řetězu muselo být hrozně demoralizující.
Vypnul jsem bojovou rychlost a rozhlédl se. Zajímavé.
Na zemi se stékaly dva mozky a jedna oční bulva se na mne dívala dost vyčítavě.