Bratři

Byl jsem starší, tudíž se očekávalo, že budu taky rozumnější. Nebylo to těžké, bratr byl odmalička ten rozpustilejší. Já nedělal potíže. Rodiče nečekali, že bych čekal uznání - vždyť poslouchat je normální.
Když bratr vymámil od otce svůj díl dědictví a vypařil se, pracoval jsem doma ještě pilněji. Otec to bral jako samozřejmost.
Pak se bratr vrátil. Majetek rozházel, strádal hlady, tak se vrátil s prosíkem pod otcovu střechu. Myslel jsem, že aspoň teď ho otec pokárá.
Marně. Otec se jen radoval, že se bratr vrátil. Vystrojil hostinu na uvítanou (pro mě nikdy hostinu neystrojil). A pořád čeká, že se napraví.